Mimořádná situace prvé poloviny 15. stol. v českých zemích měla vliv na skladbu a charakter písemných pramenů:

- zvětšil se jejich objem (zájem o dění – více záznamů a komunikace doma i v zahraničí)

- zvýraznění stranickosti obsahu (prameny sledují zájmy a úsudky jednotlivých stran)

- některé druhy či žánry dominují, protože vyhovují dané situaci (publicistika, diskusní texty)

- zvýšený zájem novodobé historiografie se projevil vznikem početnějších edic, ale také zásahy do textů („vlastenecké“ úpravy textů v 19. stol.: Palacký X Höfler)

 

Úřední (diplomatické) prameny:

Listiny, listy:

Archiv český – ediční řada pro písemnosti v českém jazyce, založil F. Palacký

Urkundliche Beiträge – dvousvazková edice něm. a lat. písemností, ed. F. Palacký

(a řada dalších edic…)

Novinka: vojenský řád (listinný dokument stanovující pravidla pro fungování vojska)

Nejstarší asi od Jana Hájka z Hodětína (purkrabí na Zvíkově; † asi 10. 1. 1430)

Nejznámější: řád Jana Žižky z r. 1423 (obd., kdy přešel k orebitům ve východních Čechách)

/viz: Staročeské vojenské řády. Hájek, Vlček, Žižka, Praha 1951/

 

Knihy úřední povahy: především městské, kde se objevují i pamětní záznamy o událostech

Novinka: protokolární zápisy, např. záznamy výslechů na mučidlech = Popravčí kniha rožmberská (ed. Fr. Mareš)

 

Vyprávěcí (narativní) prameny: (viz téma 7)

Kroniky – Vavřinec, Bartošek, Biskupec

Deníky – např. zpráva o pobytu čes. delegace na sněmu v Basileji: Deník Petra Žateckého

Relace – např. Zpráva o M. J. Husovi v Kostnici od Petra z Mladoňovic; relace o popravě Jana Želivského 1422; relace o cestě poselstva Jiřího z Poděbrad do Říma 1462 – popsal Václav Koranda ml.

 

Osobní prameny (egodokumenty):

Korespondence – dopisy dochovány zvl. od významných osob (v Archivu českém soubory korespondencí některých rodů, zvl. rožmberský archiv v třeboňském Státním oblastním archivu je velmi bohatý; známy jsou listy Jana Žižky nebo korespondence Jana Husa – vyd. Václav Novotný)

 

Literární prameny v nejširším slova smyslu – beletrie i odborná literatura (zvl. teologická), nebo publicistika: z husitského období dochována široká škála a početná díla, z nichž se omezíme na několik příkladů a ukázek. Ústřední vlastností velké části literárních děl je propagandistický charakter (polemika, propagace, obhajoba). V tom vyniká:

„publicistika“ – manifesty husitů vysvětlující jejich učení a cíle; texty směřovaly k nepříteli nebo konkurenční straně vlastního tábora jak v domácím prostředí, tak do zahraničí. Výběrová přehledná antologie: Amedeo Molnár (ed.), Husitské manifesty, Praha 1980.

Dialogy alegorických postav (vážné i satirické):

Václav, Havel a Tábor – alegorické postavy se sešly v roce 1424 a komentují aktuální situaci. Václav reprezentuje katolíky, Havel je nerozhodný, a proto se o něj Václav a Tábor přetahují;

Hádání Prahy s Kutnou Horou – rozsáhlá skladba, v níž střídavě kárá jedno město druhé.

Veršované skladby – např. Budyšínský rukopis (skladby prohusitské, vedle Hádání Prahy s KH obsahuje 2 básně):

Žaloba Koruny české a Porok Koruny české – vznik mezi červencem (bitva na Vítkově) a listopadem 1420 (před bitvou o Vyšehrad) – agitace povzbuzující obléhatele Vyšehradu.

Písně (zaznívaly na ulicích, v shromážděních, před bitvou; některé výslovně zakázány)

Příklady: Ó svolánie Konstanské; Stala se jest příhoda (Viklefice); Věrní křesťané silně doufajte; Ktož sú boží bojovníci

Píseň o bitvě u Domažlic (1431) – M. Vavřinec z Březové (historická skladba, ne popěvek)

 

Traktáty a kázání: teologické texty obsahující výklad určitého problému – buď pro učené čtenáře, nebo jako „osvěta“ pro naslouchající věřící; vznikaly v souvislosti s činností pražské univerzity (výkladové texty k výuce) i mimo ni, početná kazatelská literatura pro potřeby běžné pastorační péče. Větší část dochována anonymně, autorství známo především u významných osobností jako byl Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra, Jan z Rokycan, Jan z Příbrami, nebo z druhého břehu Ondřej z Brodu, Štěpán z Pálče a desítky dalších.

          Probíhá vydávání sebraných spisů Jana Husa – projekt zatím naplněn jen z menší části:

Opera omnia Magistri Iohannis Hus I–XXV (původně Čsl. akademie věd Praha, v posledních desetiletích vydávání převzalo nakladatelství Brepols v Turnhout, Belgie, v rámci Corpus Christianorum, continuatio mediaevalis).

Přehled písemných pramenů HR:

•Jiří Kejř, Husité, Praha 1984, s. 11–28  
•Výbor z české literatury husitské doby, I–II, red. Boh. Havránek – Jos. Hrabák – Jiří Daňhelka, Praha 1963–1964 (nejvíc ukázek vč. základního výkladu)

Prameny hmotné – archeologické nálezy, dochované stavby a předměty, obrazové prameny
(viz ilustrace v publikacích o husitství, knihy o husitském válečnictví atd.). Srv. také:

Josef Krása, Rukopisy Václava IV., Praha 1971;

Karel Stejskal, Iluminované rukopisy doby husitské, Praha 1991 (množství dochovaného materiálu neodpovídá absolutní tezi o husitském obrazoborectví) – k tomu i

Milena Bártlová, Poctivé obrazy. Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400–1460, Praha 2001