Právní prameny

…jsou svědectvím o vývoji právní kultury v dané zemi a určitém období

Středověké právo nebylo jednotné pro celou společnost; postupně se vytvořily právní okruhy:

- zemské právo (se týkalo svobodných obyvatel země, majitelů svobodných/alodních statků)

- církevní (kanonické) právo proniklo do českých zemí od 12. st. (znalost), resp. 13. st. (uznání a aplikace: 1222 privilegium Přemysla Otakara I. pro církev) – pro příslušníky duchovního stavu

- městské (se zakládáním měst od 13. st.)

- vrchnostenské (uplatňovaly vrchnosti nad svými poddanými)

Formy práva se měnily:

1. právní obyčej (obyčejové, nepsané právo, zachyceno písemně ve 13.-14. st., viz bod 4)

2. nařízení panovníka (statuta, dekrety, výsady, privilegia) /příklady: 992 dekrety Boleslava II.; 1039 dekrety Břetislava I. vyhlášená údajně v Hnězdně; 1092 Břetislav II. proti pohan. přežitkům; tzv. Soběslavova práva pro cizince/ Nejstarší doložena kronikářovým sdělením; od poloviny 12. stol. panovnické listiny /např. Statuta Konráda Oty 1189 známá z mladších konfirmací)

3. soudní nálezy (nalézáním práva se tvoří normy, závazné v analogických případech)

4. právní knihy = soukromá sepsání práva některého okruhu, sloužící jako pomůcky na soudech, vytvářeli je zkušení soudci, ale neměly platnost zákona/zákoníku:

a) Rožmberská kniha = právní kniha vytvořená v prostředí Rožmberků na konci 13. a v první polovině 14. stol., obsahuje česky psané zemské (šlechtické) právo procesní a majetkové;

b) Ordo iudicii terrae = zemské právo, zvl. procesní, majetkové a trestní (před polov. 14. st.); český překlad téhož = Řád práva zemského

c) Ondřeje z Dubé Práva zemská česká (14./15. st.)

d) Viktorin Kornel ze Všehrd, O práviech, sudiech i dskách země české knihy devatery (sepsání zemského práva, polemika s oficiální kodifikací VZZ – viz dále), 1495-7 a 1507

e) Kniha Tovačovská (1482-90) sestavená od Ctibora Tovačovského z Cimburka (morav. zems. hejtman 1469-94) – zemské právo moravské (1. část se věnuje vztahu Č – M; 2. část obsahuje právo procesní, majetkové, trestní a vrchnosten.), měla velkou autoritu zákoníku

f) Kniha Drnovská = přepracování předešlé knihy Ctiborem Drnovským z Drnovic, kt. byl řečníkem brněn. zems. soudu 1523-27.

5. sněmovní usnesení a desky zemské (a dvorské): rozhodnutí sněmů zapisována (kladena) do desek zemských = veřejných úředních knih, zápisem v nich nabývala platnosti zákona

Desky zemské – vznikly v Čechách cca 1260-78 jako instituce královská (registra regalia), po smrti P.O.II. se dostaly do moci šlechty a jako stavovské byly vedeny až do novověku. Zapisovány do nich majetkové převody svobodného/alodiálního majetku, především šlechty, ale i majetku měšťanů, kteří se zakoupili na „deskových statcích“, a dále dluhy; po 1465 vedena samostatná řada desek památných (majestáty, sněmovní usnesení, obecné nálezy zemského soudu).

Desky dvorské – obdobné úřední knihy vedené při dvorském soudu (pro královské leníky a manipulaci s jejich majetkem, s lenními statky)

6. kodifikace práva = sepsání práva, jeho schválení panovníkem, příp. i sněmem. Společnost se dlouho bránila fixování práva, šlechta to považovala za omezování vlastní svobody nalézání práva.

Proto několik neúspěšných pokusů: Přemysl Otakar II., Václav II.; Karel IV. – jen u něho známe konkrétní text – viz Maiestas Carolina

Úspěšné pokusy:

Zemské právo:

Zemské zřízení království českého (vypracovala sněmovní komise, 1500 přijato zemským sněmem, 1502 potvrdil panovník Vladislav II.) = Vladislavské zřízení zemské (VZZ)

Zřízení markrabství moravského (1535)

Horní právo: Ius regale montanorum vydal Václav II. v letech 1300-05 (rozhodl sám o oblasti svého regálu – výlučného práva)

Městské právo: vyvíjelo se roztříštěně, a sice ve 2 právních okruzích (magdeburské a jihoněmecké); ve VZZ byly zájmy měst pominuty; po střetu měst a šlechty uzavřena Svatováclavská smlouva (1517), která pojednala mj. o rozdělení soudních kompetencí při sporech měšťanů a šlechticů; šlechta pak chtěla kodifikovat měst. právo: 1523 komise zem. sněmu v čele s Brikcím z Licka, kt. 1534 dokončil Práva městská (byla vytištěna, užívána, ale nebyla to ještě kodifikace). Ta přišla až

     1579 Práva městská království českého Pavla Kristiána z Koldína

Církevní právo: přebírání celocírkevních norem, aplikace pro domácí poměry

Provinciální statuta Arnošta z Pardubic 1349

Desítky diecézních synodálních statut až do husitské revoluce

 

Podrobnosti: K. Malý a kol., Dějiny státu a práva…, 2. vyd. 1999, s. 79–94