Korunovace předchůdců Karla IV.

1085/86 Vratislav II./I. – popis Příbíka Pulkavy, na jiném místě ve své kronice uvedl pověst o Přemyslu Oráči dle motivu u Kosmy (rozvedl to tvrzením o zvyku s lýčenými střevíci)

1158  Vladislav II./I.

1198/1204 Přemysl Otakar I.

1228 Václav I.

1261 Přemysl Otakar II. – pozdě od nástupu, stejně jako jeho syn: nástupnictví bylo zajištěno dědičností, nebylo to vnímáno jako akt konstituující moc

1297 Václav II. (slavnost popisuje Petr Žitavský)

1311 Jan Lucemburský (popsal také Petr Žitavský) – vnímáno jako projev závazného předání moci, zemská obec šlechticů na tom bazíruje

Korunováni nebyli: Václav III., Rudolf Habsburský, Jindřich Korutanský

Karlovy korunovace:

od 1341, kdy uznán za nástupce, se Karel chystal na korunovaci: 1344 zajistil právo korunovat pro pražs. arcibiskupa (protože v Mohuči byl rozkol)

po smrti Jana došlo nejprve na korunovaci v Říši, což odsunulo korunovaci českou

 

2x korunován král. korunou na řím. krále (1346 Bonn, 1349 Cáchy = „správné místo“, ale neměl „správnou korunu – držel ji Ludvík Bavor)

1347 Praha, korunovace čes. králem

1355 Milano, korunovace lombardskou korunou

1355 Řím, císařská korunovace

1365 Arles, korunovace arelatským králem

(1368 druhá římská jízda – korunována Alžběta Pomořanská)

Využití Karlova korunovačního řádu:

Karlův řád nemohl být plně uplatněn pro Václava IV. (korunován jako 2-letý 1363), ale

využit (po úpravách) v 15. století (doloženo Albrechta Habsburského a Jiřího z Poděbrad)

Poslední korunovace čes. krále: 7. 9. 1836 Ferdinand V.