Změna vládnoucí dynastie je významný mezník v historii každého státu, protože středověk zakládá legitimitu držby, vlády apod. na tradici, starobylosti atd., nezná volbu v pravém slova smyslu. Prosazení určitého kandidáta je věcí síly (moci), může být provázeno krizovou situací. Kandidát, který se prosadil, hledá, oč by opřel svoji legitimitu (příbuzenské vztahy, sňatek s vdovou apod.).

České země prožily v rozmezí necelého půlstoletí dvojí takovou krizi – první za nedospělosti Václava II., druhou po zavraždění Václava III. Vedle apokalyptických pocitů, které vylíčili kronikáři, to přineslo i pozitivní následky: zformování šlechty jako politického stavu, který se stal významným protihráčem panovníka. Obdobně zesílilo sebevědomí patriciátu nejdůležitějších měst v Čechách (zvl. Prahy a Kutné Hory).

Po smrti Václava III. došlo k opakované volbě:

Jindřich Korutanský (králem od zač. září 1306; znova od 15. 8. 1307 – 1310), manžel Anny Přemyslovny od 13. 2. 1306; dvakrát vypuzen, † 5. 4. 1335

Rudolf Habsburský (králem od zač. říj. 1306 – 1307, 3. 7. †), pro legitimizaci sňatek s Eliškou Rejčkou, vdovou po Václavu II.

 

Uvedení Lucemburků na český trůn se stalo z vůle a kalkulace domácích politických kruhů, které tím sledovaly řadu otázek:

- odstranění Jindřicha Korutanského, který nebyl ani schopen vlastní politiky, ani ochoten dát se vést šlechtou (zklamal především vlažnou reakcí na zatčení předních šlechticů v Sedleci kutnohorskými a pražskými měšťany r. 1309);

- nalezení konsensu s římským králem Jindřichem VII. (od 1308) s obsazením českého trůnu (Korutanec neměl volbu schválenu předáním léna), čímž by získali i podporu proti případným dalším nárokům (např. Habsburků);

- vlastní volba kandidáta (Anna Přemyslovna provdána dříve – proto si Korutanec nárokoval trůn; Eliška naopak svobodná – možno využít a vybrat jí manžela dle představ šlechty); odmítli bratra Jindřicha Lucemburského Valrama (rázný, starší), prosazovali Jindřichova syna Jana (mladík, předpokládali, že jeho panovnické zásady bude možné formovat podle představ české šlechty);

- přijetí s podmínkami: novinka možná jen díky změně dynastie; podmínky s ohledem na celé království a markrabství, i dílčí závazky (skupinové – např. Zbraslav) i osobní.

Průběh jednání o nástup lucemburského kandidáta sledují kroniky;

vyjednané podmínky odrážejí inaugurační diplomy (listiny).

 

KRONIKY pro období 1306–1310

Dalimil; Zbraslavská od Petra Žitavského;

František Pražský; Přibík Pulkava, příp. Beneš Krabice