Středověká listina
Středověká listina je písemnost, upravená podle určitých pravidel a určená k tomu, aby sloužila jako svědectvím o nějakém právním počinu.
Od jiných dokumentů, jako byly listy (dopisy), ji odlišuje její právně závazný obsah.
listina – list – akt
právní pořízení – sdělení – zápis pro paměť
Vznik (vyhotovení, pořízení) listiny:
původce – osoba, jejíž vůle (pořízení) bylo zlistiněno
vydavatel – osoba, která vůli původce převedla do listinné podoby (sám původce, nebo notář, nebo jiná osoba zastupující – třeba král za šlechtice)
zhotovitel – osoba, jehož kancelář listinu formulovala a sepsala (vydavatel nebo příjemce): příjemecké listiny se vyskytují hlavně v raném období u církevních příjemců (klášter privilegium nastylizoval, napsal, a panovník jen stvrdil)
příjemce = „adresát“: v čí prospěch je listina vydána
intervenienti – osoby, které listinu iniciovaly, přimluvily se za příjemce u původce/vydavatele
konsencienti = svědci
kancelář – soubor osob, které pro vydavatele listin zajišťují jejich vyhotovování (rozhodující moment je vlastnictví pečeti, kterou vydavatel listiny ověřuje); počet osob různý dle významu vydavatele; hierarchie kancelářských pracovníků jen u významnějších kanceláří:
vicekancléř – šéf (osoba více politická, než kancelářská, diplomat, „ministr zahraničí“)
protonotář – skutečný nadřízený písařů
notáři = písaři //veřejný notář – písař a právník se zvláštním pověřením k ověřování
relátor – osoba pověřená králem (královou radou), aby v kanceláři zařídil zlistinění toho, co rozhodl panovník nebo jeho rada
chrismon – ozdobné velké C, které nahrazuje Kristovo jméno
iniciála – první písmeno provedené ozdobně
monogram – nahrazuje na listině podpis panovníka
kancelářské poznámky – přípisy na listině informující o tom, kdo byl pověřen dohledem na vyhotovení listiny (relační poznámky), zda byla registrována před expedicí apod.
plika – přehnutý spodní okraj listiny, který zdvojuje pergamen, aby unesl přivěšenou pečeť