Úvod

Proč probíráme vznik sociologie až na konci kurzu? Důvodů je více:

  • Teprve nyní máte všichni podrobnější představu, co sociologie je a čím se zabývá. Klasici sociologie tak nebudou jen nová jména spojená s cizími pojmy - jejich myšlenky můžeme předložit v souvislosti s tím, co nyní víte. Celé to tak (snad) bude dávat větší smysl.
  • Spíše než vyjít z historických počátků sociologie a předesílat, co nám odkázali, snažíme se zde ukázat, jaké jsou kořeny našeho současného poznání. Postupujeme tedy ze současného do minulého.
  • Uvidíme tak, že klasici nejsou vždy je "mrtví bílí muži", kterým rituálně vzdáváme hold v úvodním kurzu, ale že stále mají co nabídnout, a to hlavně proto, že...
  • ... se snažili uchopit základní vzorce ve výstavbě (=struktuře) a vývoji moderní společnosti - tedy společnosti, v níž my žijeme a jejíž předchůdce (společnost tzv. tradiční) je nám ještě o stovku let vzdálenější než klasikům. Procesy, které stály u zrodu moderních společností, leckdy dále působí a probíhají. Povaha modernity se mění, uvidíme ale, že celá řada analytických postřehů klasických sociologů je stále relevantní a má i dnes co nabídnout.
  • V neposlední řadě je v tomto pořadí mnohem zjevnější, jaké dědictví nám klasici zanechali a co myšlenkově a metodologicky utvářelo sociologii, jak ji známe dnes.

Proč se vůbec klasiky zabývat?

Je pravda, že v přírodních vědách se s výukou klasiků disciplíny příliš často nesetkáte. Z velké části je to i proto, že jejich myšlenky jsou často zcela překonané, nebo překryté novějšími poznatky. K dalšímu poznání není jejich znalost příliš užitečná. V sociologii (a i jiných humanitních a sociálněvědních oborech) je tomu trochu jinak.

R. K. Merton (O historii a systematice sociologické teorie) uvádí několik důvodů, proč klasiky číst i dnes:

  • čistá rozkoš setkávání se s esteticky oslňujícími a přesvědčivějšími verzemi vlastních myšlenek
  • uspokojení, k němuž vede zjištění, že klasikové potvrzují naše vlastní myšlenky svým znamenitým intelektem
  • formování vysokých kritérií pro sociologickou práci
  • interakce našich nových myšlenek s tím, co vyčteme z prací myslitelů starších

Na to my navážeme:

  • kultivace vlastních myšlenek a standardů
  • trénink sociologické imaginace a kritického myšlení
  • kritický dialog s kvalitními autory
  • porozumění teoretické i metodologické rozmanitosti sociologie

A studenti obvykle doplní:

  • sdílená vědomost a zkušenost oboru
  • poučení z chyb a přešlapů
  • tříbení vlastního názoru
  • "Abychom neobjevovali Ameriku..."

A pak je tu tohle:

Se kterými klasiky se tu tedy setkáte?

Karl Marx

Émile Durkheim

Max Weber

Ačkoliv se často hovoří prve o Augustu Comtovi jako zakladateli sociologie, jeho odkaz není v žádném případě tak silný a podstatný, jako je tomu u této klíčové trojice autorů. Největším odkazem Augusta Comta je název vědy, sice špatně formulovaný, ale udržel se dodneška, a "ustavení" sociologie jako pozitivní (ve smyslu pozitivismu!) vědy, tj. systému poznatků stojícím na empiricky získaných faktech a nikoli spekulacích a domněnkách. Na tento jeho odkaz ostatně navazuje Émile Durkheim.

(Co je špatně se slovem "sociologie" je hádanka do testu.)

O Comtovi se nicméně dozvímě ještě něco málo v následující části, kde se zaměříme na vznik sociologie - není to totiž jenom tak.