Lekce: "Klasici"

Ačkoliv je tedy současná sociologie té klasické v mnohém velmi vzdálená, stojí poměrně znatelně na základech, keré klasici položili. V celém kurzu jsme řešili otázku provázanosti struktury a jednání, tedy toho, jak na jedné straně sociální struktura a sociální řád určují individuální jednání, a na straně druhé jednání a interakce utváří a reprodukuje strukturu a sociální řád. Dualitu jednání a struktury řeší sociologie od svých počátků a viděli jsme, že různí klasici kladli důraz na jednu či druhou její stránku (Durkheim - holismus x Weber - individualismus!).

Porozumění tomuto komplexnímu vztahu mezi jedincem a společností je v jádru i současné sociologie a vám jako nesociologům může ve vlastní disciplíně pomoci rozšířit obzory o nové výzkumné problémy a přístupy a ve vlastním životě lépe pochopit vaši vlastní situovanost ve složitém předivu sociální reality.

Jan Keller, autor "bichle" Dějiny klasické sociologie, svou knihu (vyd. 2004) otevírá paralelou mezi krizí společnosti, již studovali klasici, a tou, kterou mnozí z nás vnímají (a studují) dnes (str. 13):

Žijeme v době, kdy moderní společnost prochází velice výraznými změnami. Převratnost těchto změn je natolik zřejmá, že lze dokonce vést určité analogie mezi bouřlivým obdobím, z něhož se zhruba před dvěma sty lety vynořily instituce moderní společnosti, a radikálními proměnami dneška, v jejichž důsledku jsou tyto instituce v mnoha ohledech zpochybněny a jejich šance na přežití se stává problematickou. Rozdíl mezi situací, jaká existovala někdy na přelomu 18. a 19. století, a situací dnešní je „pouze“ v tom, že do potíží se nyní nedostávají instituce společnosti tradiční, nýbrž právě instituce společnosti moderní. Dnes lidé nevypadávají z tradičních poměrů, tak jako tomu bylo na počátku modernity a jak to zachycovala klasická sociologie. Vypadávají z poměrů moderních, tedy právě z těch poměrů, jejichž ustavování klasická sociologie pečlivě zkoumala, jejichž existenci odůvodňovala a jimž chtěli mnozí reformátorsky naladění sociologové aktivně razit cestu.

Něco pro doplnění:

Klasikům se někdy říká "mrtví bílí muži". Pravda je, že všichni klasici jsou mrtví. Ne všcichni ale byli "bílí" a ne všichni jsou muži (navzdory mužskému rodu označení!):

Velkým klasikem americké sociologie je William Edward Burghardt Du Bois. 

Setkali jste se s ním v tomto kurzu, protože formuloval koncept dvojího vědomí v rámci svého průlomového studia amerického rasismu:

Mezi klasiky ženy patří například britská novinářka a aktivistka Harriet Martineau (1802-1876 ! o čtyři roky mladší než Comte), která nebyla sice socioložkou v pravém slova smyslu, položila základy feminismu a analýzám nerovnosti - věnovala se otázkám amerického otroctví a (ne)práv žen. Ve snaze najít nějaké ženské zakladatele sociologie se tak také dostává do učebnic mezi klasiky.

PRO PSYCHOLOGY: Svou významnou roli ve vývoji sociologie sehrála i psychologie a zejména pak psychologismus - tedy směr, který považoval společnost za sumu jendotlivců - je tedy možné ji pochopit skrze pochopení individuální mysli.

Jména autorů v tomto směru vývoje jistě poznáte: Gustav Le Bon (Psychologie davu), Gabriel Tarde (Mínění a dav), Wilhelm Wundt (Psychologie národů), William McDougall (instinktivismus), a především Sigmund Freud. Více o psychologismu si můžete přečíst v kapitole z Dějin sociologie (rovněž dostupné z rozcestníku lekce).

Právě v polemice s psychologismem si Émile Durkheim volí za předmět zkoumání sebevraždu, tedy akt velmi intimní, osobní, individuální. A ukazuje, že motivace k takovému aktu má mnohem širší sociální pozadí. Tím také ukazuje, že společnost má svou realitu, neredukovatelnou na realitu individuálních vědomí. Pochopit společnost skrze studium mysli a psychologie tedy nelze. Psychologii jako takovou ale Durkheim nikdy neodsuzoval - šlo mu o poukázání na příliš redukcionismus, zjednodušení, psychologismu.

Možná překvapivě má SIGMUND FREUD mezi klasiky sociologie také své místo. 

Formuloval sice na základě svých poznatků a hypotéz teorie společnosti a kultury (Totem a tabu, Psychologie masy a analýza já, Kultura jako zdroj utrpení atd.), které ale do jisté míry "trpí" výše zmíněným zjednodušování psychologismu. Svou analýzou osobnosti (a nejen jí) ale významně ovlivnil zejména autory kritické sociologické školy - Ericha Fromma, Herberta Marcuseho a další.

Osudy sociologie a psychologie se tedy od počátků prolínají :) Společný základ bychom ale našli i s celou řadou dalších sociálních věd - politologií, ekonomií, etnologií, antropologií, historií...