SocializaceRobert E. Park aj. Dollard zavedli pojem socializace do vědecké terminologie. Pojem lze vysvětlit jako zespolečenšťování člověka. V sociologii tento pojem lze vysvětlit jako začleňování člověka do struktur společnosti, kdy se jedinec snaží pochopit nastavení společnosti a tomuto nastavení se přizpůsobit. Do nastavení společnosti lze zahrnout společenské zvyky, společenské chování a společenské normy. Tyto jevy jsou u jedince formovány společností a zároveň je i společnost formována jedincem. Jedná se o celoživotní proces. Nejintenzivnější fází socializace je dětství a dospívání. (Urban, 2017) PRIMÁRNÍ SOCIALIZACE Jedná se o ranou formu socializace, která probíhá především v rodinném kolektivu a okruhu nejbližších přátel. Z hlediska životních etap tuto fázi řadíme do fáze dětství a případně i puberty. Osobnost člověka je v této fázi socializace dobře tvarovatelná. (Urban, 2017) V této fázi dochází k sociálnímu učení především ve zvládnutí biologických aspektů lidského těla. Proces socializace je v této fázi velmi emočně zabarven (Jandourek, 2008) SEKUNDÁRNÍ SOCIALIZACE Tato etapa socializace probíhá především v ve školních kolektivech. (Urban, 2017) Tato fáze probíhá ve fázi dospívání a ve fázi dospělého člověka. Člověk se neustále učí a neustále se tak socializuje. Dospívající si v této fázi ustanovuje a tvaruje své sebepojetí. (Jandourek, 2008) SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ Za socializační činitele označujeme ty jedince a skupiny jedinců, kteří nějak ovlivňují socializaci jedince nebo jedinců. Mezi hlavní patří rodina, vrstevníci, přátelé, výchovně vzdělávací instituce, životní partneři, práce, stát a mnoho dalších včetně veřejnosti. (Urban, 2017) JANDOUREK, Jan, 2008. Průvodce sociologií. Praha: Grada. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-2397-6 URBAN, Lukáš, 2017. Sociologie: klíčová témata a pojmy. Praha: Grada. ISBN lukášurban978-80-247-5774-2. |
Socializace„Obecně vzato socializace představuje termín užívaný v celé řadě vědních oborů a nejširším smyslu znamená formování a růst osobnosti pod vlivem nejrozmanitějších vnějších podnětů, včetně těch lidských, které souborně nazýváme výchovou.“ (Jedlička a kol., 2015, s.14) Socializace je celoživotní proces začleňování jedince do společnosti. Probíhá již od samotného narození jedince. Pojem socializace se vymezuje jako proces seznamování se s kulturním prostředím. Jedná se o proces osvojování si způsobů chování a společenských norem a poté také přizpůsobení se společenskému životu. Na socializaci jedince má vliv rodina, prostředí, ve kterém žije, škola, vrstevníci a spolupracovníci. Druhy socializace:
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ: JANDOUREK, Jan, 2008. Průvodce sociologií. Praha: Grada. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-2397-6 JEDLIČKA, Richard. Poruchy socializace u dětí a dospívajících: prevence životních selhání a krizová intervence. Praha: Grada, 2015. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-5447-5. Socializace, vliv rodiny a prostředí, mechanismy. Studium psychologie [online]. [cit. 2021-04-09]. Dostupné z: https://www.studium-psychologie.cz/socialni-psychologie/2-socializace-vlivy.html |
Socializace- z lat. socialis = družný, společenský = zapojení jedince do lidského společenství po stránce pracovní (výchovné a vzdělávací), společenské a subjektivní (ve smyslu sebeuplatnění a sebeuspokojení) - dovršuje se pasivní nebo aktivní účastí na kulturním životě společnosti - je podmíněna sociabilitou - stupeň dosažené socializace osob stižených vadou se řídí podle toho, zda a do jaké míry se podařilo defektivitu překonat - stupně socializace (mezi nimiž jsou možné přechody): |
SocializaceProces osvojování si způsobu chování a seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem, plné přizpůsobení se společenskému životu, se nazývá socializace (Strmeň, Raiskup, 1998; Nakonečný, 1999). Původ - v psychologii, sociologii a antropologii Socializace - formování a růst osobnosti - vliv vnějších podnětů = výchova. Pedagogové - pojímají socializaci jako osvojování společenských rolí. Společenská role - každá společnost si vytvořila představu o roli jednotlivých jedinců ve společnosti podle jejich postavení, pohlaví, věku, profesí apod. - představy vtělila do soustavy norem, kterými reguluje chování a prožívání jedinců. Obsah sociologie - vymezuje všechno to, co jedinci umožňuje, aby v sobě vytvořil potřebné vnitřní psychologické předpoklady realizace nejrůznějších sociálních rolí a současně s tím i předpoklady univerzálních způsobů participace společných všem jedincům v dané společnosti (J. Odehnal, 1988) Činitele sociologie - jednotlivci, skupiny, organizace - ovlivňují chování jedince a utváření smyslu, co považuje za bytostně vlastní – pojetí self - nejdůležitější etapy socializace probíhají v malých skupinách Socializační procesy - kulturní a společenské - sociální učení - činitelé socializace - genderová socializace Abychom uspěli ve společnosti je potřebné, abychom si osvojili takové vlastnosti a dovednosti, které preferuje daná společnost.
Literatura: JEDLIČKA, Richard, KOŤA, Jaroslav a Jan, SLAVÍK. Pedagogická psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0586-1. NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. 2. vyd. Praha: Triton. ISBN 978-80-7553-842-0 VÁGNER, Marie. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-0956-0. VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan a Eva, SALLÁROVÁ. Sociální psychologie: Teorie, metody, aplikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2019. ISBN 978-80-247-5775-9. |
SocializaceSOCIALIZACE Z latinského slova- socialis - společný Abychom byli úspěšní ve společnosti, je důležité si osvojit určité vlastnosti a dovednosti, které preferuje daná společnost. „Socializace je proces osvojování si způsobů chování a seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem, plné přizpůsobení se společenskému životu.“ (Výrost, 2019, s. 185) - Každý jedinec se rodí do určité skupiny lidí, kde byly již definovány obecné obrysy situací. - Dítě nejedná jen tak, podle vlastních představ, protože když tak učiní, je okolím následně usměrněno a přinuceno dodržovat schválené a tradiční formy lidského chování v dané společnosti. - „bezmocné“ dítě je postupně socializováno a je vedeno k tomu, aby dosáhlo určité míry kooperaceà spolupráce s druhými lidmi. V průběhu kooperace si jedinec osvojuje hodnoty, normy, dovednosti vytvořené kulturou, do níž se narodil. Nabývá smysl pro to, kým je a kam patří.
Socializace x výchova Socializace je širší pojem než výchova. Termín socializace používají právníci, ekonomové, sociologové. - Obsahuje: veškeré vědomé i nevědomé, přírodní i společenské vlivy, které působí na osobní vývoj jedince. - Prostřednictvím tohoto procesu se jedinec učí, čemu lidí v okolní kultuře věří a jaké od něj očekávají chování. Pojem „výchova“ používají pedagogové. Je to řízené a vědomé působení rodičů, učitelů a dalších výchovných činitelů.
ZDROJE: HELUS, Zdeněk. 2015. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada., s. 104-109. ISBN: 978-80-247-4674-6. JEDLIČKA, Richard. 2015. Poruchy socializace u dětí a dospívajících. Praha: Grada., ISBN: 978-80-247-4674-6. VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan, SOLLÁROVÁ, Eva. 2019. Sociální psychologie. Praha: Grada. ISBN: 978-80-247-4674-6.
|
Socializace a sociální roleSocializace - proces osvojení si způsobů chování a seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem, plné přizpůsobení se společenskému životu Činitelé socializace
objekt socializace - jedinec, na kterého je působeno subjekt socializace - jedinec, který působí Stupně socializace 1. integrace - zapojení jedince do společnosti 2. adaptace - přizpůsobení společnosti vzhledem k individuálním vlastnostem a potřebám jedince 3. utilita - potřebnost, užitečnost, uplatnění 4. inferiorita - sociální nepoužitelnost, segregace jedince Členění socializace podle období a působení: 1. primární socializace - prostřednictvím rodiny, přátel a sourozenců; probíhá od raného dětství 2. sekundární socializace - probíhá prostřednictvím působení školy, spolužáků, organizací a médií; nastává později v dětství 3. terciální socializace - jedinec je v interakci se svým okolím; probíhá po celý zbytek života Socializace jedince - proces, během kterého se jedinec stává prostřednictvím interakcí s druhými lidmi sociální bytostí schopnou chovat se jako člen určité skupiny či společnosti s určitými normami, hodnotami a vzorci chování platnými v dané kultuře - proces začíná okamžikem narození; člověk je nezávislý organismus; přítomnost biologických dispozic; interakce s druhými lidmi: vzájemné ovlivňování s okolím Sociální role - očekávaný způsob chování, který je ovlivňován určitým sociálním statusem a vztahem jedince k ostatním lidem (např. matka, otec, dcera, ředitel, lékař atd.) - tento způsob chování je ovlivňován řadou charakteristik - např. pohlaví jedince, věk, postavení, profese apod. Systém rolí - souhrn očekávaného chování, který se vztahuje ke každému jedinci - každý jedinec má ve společnosti několik rolí, každá role ve společnosti vyžaduje dodržování určitých pravidel, které se k ní pojí; jejich nedodržení vyvolává sociální nesouhlas či odmítnutí Skupinové role - představy o tom, jak by se měl jedinec v dané skupině chovat, které činnosti by měl vykonávat a jaké má ve skupině úkoly skupinové role jsou:
Zdroje: HELUS, Zdeněk. Sociální psychologie pro pedagogy. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2015. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-4674-6. JANDOUREK, Jan. Průvodce sociologií. Praha: Grada, 2008. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-2397-6. |
Socializace a vytváření identitSocializace a vytváření identit
Socializace:
Co je výsledkem socializace?
Socializace se uskutečňuje: a) v rodině b) mezi vrstevníky c) prostřednictvím masových médií d) vlivem zaměstnání Teorie sociálního učení:
IDENTITA:
a) Materiální já – tělo člověka, oblečení, rodina, domov, majetek, pracovní výsledky b) Sociální já – uznání od jiných c) Duchovní já – vnitřní představy, psychické schopnosti, stavy vědomí, psychická způsobilost d) Čisté ego – subjektivní fenomén přežívání osobní identity Charles Horton Cooley
Zdroj: Mezi člověkem a lidmi (Úvod do sociální psychologie), Masaryk Radomír
|
Socializace osobnosti= proces utváření a vývoje člověka působením sociálních vlivů a jeho vlastních aktivit, kterými na tyto sociální vlivy odpovídá: vyrovnává se s nimi, podléhá jim, či je tvořivě zvládá. a) začleňování člověka do mezilidských vztahů: zejména těch, v nichž nachází své místo, postavení, porozumění pro své snahy rozvíjet se, uplatňovat, smysluplně žít. b) zapojováním člověka do společných činností: zejména těch, v nichž spolu s druhými realizuje společenství, spoluvytváří produkty, nachází uplatnění, realizuje vedle svých osobních cílů i cíle společné. c) integrováním člověka do společensko-kulturních poměrů: tzn. především do pospolitosti všech, kteří sdílí určité hodnoty/cíle, respektují určité normy/zásady a uchovávají určité konvence/zvyklosti.
Úrovně socializační transformace osobnosti: 1. socializace jako antropogeneze: socializace je nezbytná pro utváření člověka v jeho nejzákladnějších druhových charakteristikách. 2. socializace jako utváření modální osoby: socializační „polidšťování“ se vyznačuje znaky, které charakterizují i ostatní členy daného společenství. Modálnost může fungovat jako krunýř, omezující nebo podporující. 3. socializace jako osobní biografie: individuální životní cesta pozůstávající ze zcela konkrétních událostí daného života mezi lidmi, ke kterým přináleží a s nimiž má navzájem co do činění.
Cíl socializace osobnosti: je podvojný. Zahrnuje dva cílové aspekty, které se v pozitivním případě navzájem doplňují, zatímco v případě negativním se navzájem rozdělují v cíle dva, které jsou ve vzájemném střetu: 1) individualizační autonomizování 2) sociální integrování socializovaného jedince.
Použitá literatura: HELUS, Zdeněk. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada Publishing 2010, ISBN 978-80-247-1168-3 KELLER, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Dialog 2004, ISBN 978-80-86761-81-7 |
Sociální identifikaceSociální identifikace - Je považována za formu sociální učení
- Jedná se o ztotožnění s někým – s nějakým vzorem - identifikace = ztotožňování - převzetí většiny jedincových základních individuálních charakteristik jako modelu - může být vědomí i nevědomé - Pojem pochází od Freuda
- Dítě přebírá jen některé vlastnosti či projevy, které začleňuje do své vyvíjející se psychiky - Je-li to jako normální vývojový proces – dítě si podrží individuální charakteristiky[2] - Opak imitace
- |
Sociální identita- Sociální identita je tvořena naším členstvím v různých sociálních skupinách a kategoriích a udává tak pocit toho, kam patříme. Sociální identita se jakoby skládá ze sociálních identifikací, tedy sebedefinic odvozujících se od členství v sociálních kategoriích. (Hogg, 1990) - Abychom získali pevnou sociální identitu, musíme se tak ztotožnit, vědomě či nevědomě, s určitou sociální skupinou či kategorií. Sociální identita nám pak poskytuje pocit sounáležitosti, který je jednou ze základních lidských potřeb. (Hogg, 1990) - Vzhledem k tomu, že lidé obvykle patří do mnoha sociálních skupin a kategorií, ve kterých zastávají různé role, mají obvykle také velký repertoár různých sociálních identit. (Hogg, 1990) - Sociální identita produkuje sociální srovnávání, ze kterého vyplývá pozitivní, případně negativní sebehodnocení (Jenkins, 2008) - Vrstevnická skupina je pro nás důležitým zdrojem informací o nás samých a o tom, jak nás vidí druzí. (Hayes, 2003) - Zejména v adolescenci je sebepojetí a sebehodnocení výrazně ovlivňováno tím, jak stabilní je jedincova sociální identita a jaké postoje vůči jedinci zaujímá jeho okolí. (Hayes, 2003) - Takto je tedy „tradičně“ pojímána sociální identita. Nicméně na ni lze pohlížet také z jiného úhlu pohledu a lze pak říci, že i osobní identita je vlastně sociální Například Jenkins (2008) hovoří o tom, že prakticky všechny identity jedince jsou sociální, protože vždy vznikají v kontextu lidské společnosti a mezilidských interakcí. Identita v jeho pojetí je porozumění tomu, kdo jsme a kdo jsou jiní lidé a také porozumění druhých lidí tomu, kdo jsou a kdo jsme my.
Zdroje: HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. 3.vyd. Praha: Portál, 2003. 166 s. ISBN 80-7178-763-9. HOGG, Michael A. Social Identifications: A social psychology of intergroup relations and group processes. London: Routledge, 1990. ISBN 0-415-00695-3. JENKINS, Richard. Social Identity. 3. vyd. Abingdon: Routledge, 2008. ISBN 0-203- 92741-9. |