„Jak je zvykem, slábnoucí normy byly spíše vytlačeny na okraj literárního polysystému,
tj. do systému dětského. Dětský systém tudíž sloužil, podobně jako v dalších příkladech z historie, jakožto konzervující prostředek.“ Tato myšlenka mi připadá zajímavá, ale v její platnost nutně nevěřím.
Nejpřínosnější mi připadala závěrečná analýza Alenky v řísi divů.