“Studente fakulty sociálních věd!” řekl po chvíli Hanák.
“Se učim,” smutně ho odbyl kámo. Ale ani né za pět minut už letěla kniha do koše a student vyskočil.
“Doprdele s filozofií!”
“Co tě sere?”
“A kdo by jako nasranej nebyl. Vole namáhám se jak pičus a dostanu konečně ňákou primu a nakonec - musim stejně dělat flanďáka. Kurva, já to dělat nebudu, prostě ne.” a několikrát prudce přešel po místnosti.
“Co tě trápí? Poď sem, vole, co děláš?”
“Nech toho vole!”
“Nene, já tě prokouk, ty seš zamilovanej vole, přiznej se.”
Filozofova hnědá tvář se zbarvila do červena. Nevěděl, co má dělat.
“Kdo ti to řek? Co - ti - “
Ale hlas i výraz ho zrazovali.
“Tak se mi svěř vole!”
“Neser mě, tobě tak.”