Hanák: Nebuď sketa a už tu knížku nech bejt.
Petr: Neotravuj, studuju… (mrskne s knihou do kouta) A víš co? Kašlu na to. Nějaká matika mi může….no Ty víš co!
Hanák: Co blbneš? Proč tak křičíš?
Petr: A to se mám smát? Makám jako blázen, šprtám se, až se ze mě kouří, konečně mám lepší známky – a stejně nemůžu dělat, co chci. To je pořád samý, převezmeš podnik po tátovi. To já ale nechci. Rozumíš? To fakt ne!
Hanák: Co Tě to zase popadlo? Pojď sem a vyklop to.
Petr: Nech toho!
Hanák: Mě jen tak neoblafneš. Že ty ses nám zabouchnul, co?
Petr: Já…já…já…. Kdo ti to řekl?
Hanák: No, tak jak je to? Přede se mnou si nemusíš na nic hrát.
Petr: Zrovna Tobě budu tak něco říkat.