„Hej, vole,“ začal po chvíli Hanák.
„Jdi do háje,“ odbyl jej kamarád, „studuju, nevidíš?“ Ale netrvalo to ani pět minut, a již letěla kniha do kouta a student vyskočil.
„Podělaná filozofie!“
„Co se vztekáš, vole?“
„A co mám jako dělat? Snažim se, vole, jak idiot a dám to na tu jedničku, a stejně musim jít makat! Daj‘ mi vole ňákej posranej dress code, na to se jim můžu vysrat!“ a prudce přešel několikráte nevelkou prostoru.
„Co ti jebe, vole? Dělej, kámo, pocem.“
„Nech mě bejt, vole.“
„Z toho nevycouváš, vole. Seš zabouchlej, co?“
Hnědé líce nezkušeného, prostoduchého filosofa zbarvilo se do temna. Byl v rozpacích.
„Kterej vůl to prásknul?“
Ale hlas a výraz tváře jeho nepřesvědčovaly.
„Dělej, kámo, vyklop to.“
„Tobě? Na to ti seru.“