Mou praxi jsem strávila v lesní MŠ v Dánsku. Celá organizace a přístup k dětem se zde liší v mnoha ohledech. V dánském vzdělávacím systému není MŠ brána jako instituce pro přípravu dětí na ZŠ, neprobíhají zde tedy strukturované/organizované aktivity tak jak jsme zvyklí u nás v České Republice. Děti zde tráví celé dny venku a aktivity, které probíhají většinou vzejdou od nich samotných. Nic není zakázáno. Měla jsem možnost vidět děti lézt po stromech, házet žabky do moře nebo sekat dřevo. Pohybové aktivity jsou zde většinou velmi praktického rázu. Viděla jsem děti vozit malé kolečko s hlínou a pomáhat panu učiteli upravovat zahradní terén. Na zahradě bylo k dispozici také několik dřevěných prolézaček, které děti hojně využívaly. Děti měly celodenně přístup k prostoru se zahradním nářadím, míči, provazy a švihadly. Kdykoliv si mohly půjčit, co je zrovna zaujalo. S organizovanou pohybovou činností jsem se zde spíše nesetkala, jelikož všechno bylo založeno na spontánnosti, která vycházela z potřeb dětí. Rozdílem je také to, že děti nechodily po obědě spát, což mi překvapivě ani nepřišlo zvláštní, jelikož děti byly velmi aktivní a po celou dobu si hrály zcela samy.
I když děti nemají tolik podnětů ze strany učitelů, nepřišlo mi, že by byli pozadu v porovnáním s dětmi z klasické MŠ. Naopak si troufám říct, že jejich obratnost a pohybové dovednosti byly svým způsobem o trochu napřed, jelikož děti byly velmi samostatné.