1) Jaký byl celkový režim dne?
Svou praxi jsem plnila v lesní mateřské škole „Lesníček“ v Toulcově dvoře. Děti tedy trávili (až na oběd a spaní) celý den venku. Dopoledne (cca 8:30 – 9:30) bylo věnováno volné hře. Po svačině se šlo vždy na procházku (někdy kratší po Toulcově dvoře, někdy delší – do „Trojmezí“ nebo Hostivařského lesoparku). Z procházky se chodilo na oběd, po němž byly děti chvíli na zahradě a pak šli odpočívat/spát. Odpoledne do příchodu rodičů už byla opět volná hra.
Po celý den tedy byly děti v přirozeném pohybu (chůze, běhání), záměrně řízené pohybové činnosti se také objevovaly, ale nebylo jich mnoho.
2) Jakou formou byly zařazovány/vedeny organizované PA?
Většinou formou hry, především nějaké rušné/běhací na zahřátí, jako například mrazík, ježek, „splašená kráva“ (jeden je kráva a chytá děti, které se musí dostat do domečku). Ty se objevovali především z praktických důvodů, a to třeba po svačině, kdy děti déle seděly a potřebovaly se zahřát.
Dále se pohybové aktivity uplatňovaly v ranním kruhu. Např.: „Jmenuji se … a nejsem opice.“ (pohybem ukáže opici), mohlo to být však cokoliv i neživá věc, takže se ukázala poměrně pestrá škála pohybů.
Jako poslední bych uvedla PA, které zpestřovali přechody. Paní učitelka měla s dětmi domluvená zvířata a ke každému z nich určitý pohyb (př.: ježek = dřep, rys = běh…) a když šli z jídelny ke své maringotce, tak mohla nějaké zvíře zavolat a děti podle toho reagovaly.
3) Jak byla organizována spontánní pohybová činnost?
Pokud si děti v rámci volné hry vybraly nějakou PA většinou jim do toho učitelé nevstupovali (alespoň ne v roli toho, kdo činnost řídí, ale maximálně třeba jako další účastník). To se týkalo her na zahradě, kde děti měly opravdu volnost.
Když jsme byli v lesoparku, mohly děti lézt po stromech/větvích… v tom případě se jim předtím připomněla pravidla (lezeme pouze tam, kam stačíme a zvládneme samy slézt, dáváme pozor, kam šlapeme…) a poté už to bylo spíše o dohledu, aby si nikdo neublížil.
4) Jaké pomůcky (nářadí, náčiní) byly využívány a jakým způsobem
Pomůcky ve formě běžného náčiní/nářadí, které je v tělocvičně zde používány nebyly. Děti měli k dispozici především přírodniny: klacky, lana, kaštany…, ale ani ty moc nevyužívaly. (Ve skladu však byla švihadla a slackliny – ty prý používají hlavně v létě.)
5) Snaha o posouzení úrovně dovedností vzhledem ke stejně starým dětem ze státní MŠ (umí chytat, házet, skákat po jedné noze..., znají hry s pravidly a hrají je... atd., atd.)
Vzhledem k tomu, že většinu uvedených věcí, jsem neměla možnost vidět, nemůžu je úplně soudit. Myslím si ovšem, že například skákání po jedné noze by většina dětí určitě zvládla (klasické skoky jim jdou a mají i dobrý balanc –viděla jsem například u chůzi po spadlém kmenu). Pravidla her, které znají dodržují při řízené aktivitě, při volné je to většinou horší.
Přestože řízených PA nevidíme tolik, přišlo mi, že děti jsou na tom s pohybem poměrně dobře. Myslím si, že v teplejších měsících jich bude více a děti tak budou moc alespoň něco dohnat.