Překvapující je pro mě zjištění, že rok před šetřením TALIS v roce 2018 byla účast na některé z aktivit profesního rozvoje v České republice 97 % a to jak u začínajících učitelů, tak zkušenějších. Rozdíly nebyly ani v tom, zda se jednalo o učitele z měst či vesnic, u mužů či žen. Vysokou účast jsem čekala, ale tak vysoký podíl účasti.
Zpráva také uvádí, že vzrostl podíl učitelů, kteří se nemohou účastnit aktivit profesního rozvoje z důvodu kolize s pracovním rozvrhem. Osobně mohu říci, že by mě také více vyhovovalo, kdyby některé semináře byly víkendové. Našla jsem několik zajímavých, ale odehrávají se v dopoledních hodinách, a ne vždy je možné učitele z výuky uvolnit.
V dokumentu je uvedeno, že v šetření PISA 2015 bylo zjišťováno, zda se učitelé věnují vybraným aktivitám, při kterých učitelé spolupracují a mají možnost se od sebe vzájemně učit. V České republice byl zaznamenán nejnižší podíl učitelů, kteří uvedli, že se jim nikdy nevěnovali. Což považuji za nešťastné. Sama mám zkušenost, kdy jsme ve stejném ročníku spolupracovala s kolegyněmi, čerpala od nich inspiraci. Pokud se mi ve výuce něco povedlo, podělila jsem se také o své zkušenosti. Takto jsme se sešly každý týden a vše probraly. Myslím, že je to velice obohacující pro výuku.