Kniha je velmi čtivým a zároveň odborně velmi přesným výkladem dějin světového dějepisectví 20. století, zaměřeným především na francouzské, německé a anglosaské dějepisectví. Autor ukazuje, jak bylo původní přesvědčení o objektivitě historicko-vědního poznání, které vzniklo v historismu 19. století, narušováno noetickými kritikami od 90. let 19. století, a zejména pak od 60. let 20. století. Pozornost věnuje zejména průniku kulturního a lingvistického konstruktivismu a relativismu do historické vědy.
Referát v rozsahu cca 4-5 normostran by měl být založen na charakteristice základních historiografických směrů 20. století ze všech kapitol knihy. Zvláštní pozornost je vhodné věnovat francouzské škole Annales, jež reprezentovala jeden z nejvlivnějších směrů historického bádání ve 20. století (dějiny každodennosti, mikrohistorie, mentality, dlouhý čas). Je potřeba vyjadřovat se samostatně, postihnout vlastními slovy hlavní myšlenky a zasadit je do širšího kontextu. K tomu slouží doporučená literatura.