Podle mě je využití osobnostních testů ve výuce zajímavým ozvláštněním a zábavným prvkem. Když se v prvním ročníku SŠ probírá téma osobnost, tak se tato možnost nabízí. Pro žáky je důležité, že mají možnost učivo (teorii) o osobnosti vztáhnout na praxi. Učitel by však měl žákům sdělit, že otázky ani výsledky osobnostních testů nemůžou brát doslovně (výsledek je pouze orientační), protože lidská osobnost je dynamická a tak komplexní, že jí takovýto rychlotest nemůže komplexně uchopit. Osobnostní testy (a jejich výsledky) by tedy mohly být brány jako takový "startovní bod", od kterého se každý žák může nějak odrazit a začít vědomě poznávat sebe sama.
Možnost využití testu:
1. fáze - učitel ukáže žákům škálu osobností (možných výsledků: učitel/bojovník/obhájce/logistik...) a každý žák má za úkol odhadnout, co ke komu sedí (včetně žáka samotného) - podle toho, co si představí pod jednotlivými osobnostmi a jak to sedí na jednotlivé lidi
2. diskuse - každý sdělí nějaký tip (argumentuje, jak konkrétního žáka a sebe odhadnul)
3. samotné vyplnění testu - každý sám - žáci jsou rozřazeni do škatulek (jako v počítačové hře)
4. reflexe - následné porovnání, zda odhady žáků vyšly, nebo se úplně minuly
diskuse - proč se některé výsledky neshodují s předpokladem?
Učitel sdělí žákům, že právě odhalili mnohovrstevnatost lidské osobnosti (nějak se vidíme my sami, nějak jsme ovlivněni okolím, nějak se chováme mezi lidmi, ostatní lidé nás nějak vidí (vidí to, co chceme/někteří i to, co nechceme)). Poznání sama sebe tedy nezabere 12 minut, ale celý život.
Tímto testem jsme tedy poznali jen úzkou část své osobnosti - vidíme tu své silné stránky. Analyzovat bychom ale měli i své slabé stránky. A sami si můžeme stanovit nějaký cíl - co chceme rozvíjet a čeho chceme dosáhnout (a jak tomu pomůžeme, co pro to uděláme)...
Na to může učitel navázat nějakou další motivací k poznávání sebe sama a může přidat poznatky sociologie (jak nás utváří naše okolí, jak moc jsme ovlivněni kulturou atd.).