Abych tady nemusel rozebírat, co už všichni víme - o čem příběh byl, přejdu rovnou ke svému pohledu na danou problematiku.
Samozřejmě, škola reagovala špatně. A to hned ze dvou možných úhlů pohledu. Jeden je spíše morální a druhý je právně ošetřen. Jeden se zabývá pohledem na poškození dítěte a druhý pohledem na poškození instituce školy jako takové.
Jak to teda mělo vypadat? Škola měla domněnku týkající se šikany pečlivě prověřit a pak jí na základě pádných argumentů a faktů potvrdit nebo vyvrátit. Když by jí potvrdila, šlo by o naprosté selhání ze strany pedagogů (což v tomto případě sedí), takže by stálo za to přehodnotit jejich setrvání ve funkci a zároveň krizový plán školy proti šikaně. Očividně totiž nebyl dostatečný k řešení této situace. Po potvrzení faktu, že se dítě opravdu setkalo na půdě školy s šikanou, by škola měla povolat k případu nějakou dostatečně proškolenou osobu. Někdy stačí jen třídní učitel v kombinaci s krizovým plánem a někdy je třeba i OSPOD a psychoterapie. V nejhorších případech se dá kontaktovat i Policie ČR.
Z druhého pohledu, toho právního, jednání vedení školy poškodilo celou školu jako instituci. Vzhledem Úmluvě o právech dítěte má mít dítě zaručen bezpečný pobyt ve všech pedagogických zařízeních bez poškozování zdraví a ohrožení života. (viz stránky Policie ČR)