Po poslechnutí podcastu jsem si nejdříve pomyslela, že je ta reakce školy opravdu hodně málo popsána a že se přeci muselo dít při hovoru matky se školou na takovéto téma něco více, než -li jen samé odmítání. Odmítání školou, že by bylo něco v nepořádku, že by mohlo docházet k šikaně, ubližování si mezi dětmi. Když jsem se nad tím zamyslela podrobněji, došlo mi, že bylo asi řečeno všechno důležité, a že reakce školy byla opravdu takto useknutá a neprofesionální. Pokud za vámi přijde rodič dítěte, že se něco děje není možné, aby škola dále dělala jakoby nic a tuto situaci více neřešila. V posledních minutách jsem se dozvěděla, že Emička bude docházet po prázdninách teprve do druhé třídy, což znamená, že k tomuto chování (podle paní psycholožky k systematickému šikanování až týrání) v kolektivu docházelo již v první třídě, což je opravdu otřesné. Ale na druhou stranu bych tento bod vypíchla ze všech dalších informací, protože některým pedagogům se může zdát, že k šikanování v kolektivu ještě v první třídě docházet nemůže. Proto si na to třeba nedávají ani tolik velký pozor jako by si zasloužilo. Pokud dojde k tomuto zanedbání z pohledu pedagoga či samotné školy, je třeba si chybu přiznat a začít s touto situací pracovat. Rozhodně by škola neměla brát na lehkou váhu stěžování si rodiče/ů, pokud za nimi přijde pro pomocnou ruku. Škola by měla ihned dojít k určitým opatřením - rozmluva s žáky, třídní psycholog, a další řešení situace. Pokud k tomuto chování je škola slepá již v první třídě, měla by zajistit preventivní semináře na téma šikany i v dalších třídách.