Milá Evo, Kateřino,
díky za názory a stručná reakce.
Je pravda, že používání frazémů v jakémkoli jazyce je takovou třešničkou na dortu (vidíte, hned vám sem jednu metaforu automaticky šoupnu :-))) Ale čím se člověk v jazyce a v tlumočení cítí jistější, tím spíš metafory využije, jako takovou výbornou významovou zkratku.
Co se týče ironie, reagovala jsem už na Eliščiny poznámky k tomu u jejího postu, můžete se podívat. Ironie bývá problémem i pro zkušené tlumočníky, ale například, což je velice zajímavé, pro malé děti. S těmi se prý nemá ironicky vůbec mluvit. A my jsme docela zvyklí to dělat, takže se mi stane dost často, že řeknu svému dítěti: "No to se ti teda povedlo." Ale můj výraz ve tváři je jiný a dítě je zmatené.
Frazémy a metafory jsou prostě hrozně zajímavé jazykové jevy a opravdu dodávají projevu šmrnc, jak píše Eva. A jak se je učit? Nezbývá než škola života, a možná se vědomě vždycky zaměřit na jeden jev, třeba jedno nepřímé pojmenování z ČZJ, které se pak po nějaký čas (třeba týden, dva) snažím pozorovat a záměrně přidávat do svého projevu. Nejde vše najednou, musí se po krůčkách, a pak se to zautomatizuje.
RS
díky za názory a stručná reakce.
Je pravda, že používání frazémů v jakémkoli jazyce je takovou třešničkou na dortu (vidíte, hned vám sem jednu metaforu automaticky šoupnu :-))) Ale čím se člověk v jazyce a v tlumočení cítí jistější, tím spíš metafory využije, jako takovou výbornou významovou zkratku.
Co se týče ironie, reagovala jsem už na Eliščiny poznámky k tomu u jejího postu, můžete se podívat. Ironie bývá problémem i pro zkušené tlumočníky, ale například, což je velice zajímavé, pro malé děti. S těmi se prý nemá ironicky vůbec mluvit. A my jsme docela zvyklí to dělat, takže se mi stane dost často, že řeknu svému dítěti: "No to se ti teda povedlo." Ale můj výraz ve tváři je jiný a dítě je zmatené.
Frazémy a metafory jsou prostě hrozně zajímavé jazykové jevy a opravdu dodávají projevu šmrnc, jak píše Eva. A jak se je učit? Nezbývá než škola života, a možná se vědomě vždycky zaměřit na jeden jev, třeba jedno nepřímé pojmenování z ČZJ, které se pak po nějaký čas (třeba týden, dva) snažím pozorovat a záměrně přidávat do svého projevu. Nejde vše najednou, musí se po krůčkách, a pak se to zautomatizuje.
RS