Tlumočnická laboratoř: cíl: frazémy

Ve svém přirozeném projevu v čj i čzj používám frazémy a metafory a nepřímá pojmenování.

Při tlumočení se mi to ale nedaří. Občas se mi povede říct nějakou metaforu nebo frazém při tlumočení do čj. Ale do čzj používám jen ty, které mám víc zažité, např. DĚDEČEK.

Asi je to dáno i situacemi, ve kterých tlumočím. Na úřadě, nebo u lékaře, není tolik prostoru pro metaforická vyjádření - možná bolí mě to jako čert a pak různá metaforická vyjádření bolesti - brnění, mravenčení apod. Bolest se mi ale špatně tlumočí, protože ji sama necítím, a proto je těžké ji popsat.

Občas se mi stane, že slyšící klient použije nějakou metaforu, frazém, nebo ironii. To pak většinou netlumočím doslovně, ale přeložím smysl. U ironie mám u některých lidí problém, odhadnout, jestli je to fakt výborné, nebo "výborné" a jak to mysleli. Zvlášť když je vidím poprvé jako většinu lidí, pro které tlumočím. Na onlinu se mi stalo, že jsem ironii vůbec nepochopila a tlumočila to vážně, slyšící tam pak přidal nějaké "chacha" a já musela vysvětlovat, že to myslel ironicky...

Tenhle text píšu už podruhé, protože první se mi smazal. Můj táta říká, že podruhé to jde vždycky rychleji, no nevím, snad jsem na nic nezapomněla.

Re: frazémy

von Eva Radilová - Sonntag, 8. November 2020, 19:43

Já to mám dost podobně jako Kačka - myslím, že při svém projevu běžně používám frazémy, metafory, nepřímá pojmenování i specifické znaky, ale při tlumočením s tím mám také problémy. Používám jenom ty hodně zažité, ve kterých jsem si jistá jako v kramflecích :-)

Také se mi stává, že frazém, metaforu, NP nebo SZ vnitřně chápu, ale nevím, jak to dobře a jasně přetlumočit. Co se mi však líbí, že některé věci/situace prostě nejdou jinak popsat než touto formou. Má to jakýsi šmrnc a to se mi na to moc líbí. Mám pocit, že je to známka dobré znalosti jazyka.

Re: frazémy

von Radka Stará - Donnerstag, 26. November 2020, 22:31

Milá Evo, Kateřino,
díky za názory a stručná reakce.
Je pravda, že používání frazémů v jakémkoli jazyce je takovou třešničkou na dortu (vidíte, hned vám sem jednu metaforu automaticky šoupnu :-))) Ale čím se člověk v jazyce a v tlumočení cítí jistější, tím spíš metafory využije, jako takovou výbornou významovou zkratku.
Co se týče ironie, reagovala jsem už na Eliščiny poznámky k tomu u jejího postu, můžete se podívat. Ironie bývá problémem i pro zkušené tlumočníky, ale například, což je velice zajímavé, pro malé děti. S těmi se prý nemá ironicky vůbec mluvit. A my jsme docela zvyklí to dělat, takže se mi stane dost často, že řeknu svému dítěti: "No to se ti teda povedlo." Ale můj výraz ve tváři je jiný a dítě je zmatené.
Frazémy a metafory jsou prostě hrozně zajímavé jazykové jevy a opravdu dodávají projevu šmrnc, jak píše Eva. A jak se je učit? Nezbývá než škola života, a možná se vědomě vždycky zaměřit na jeden jev, třeba jedno nepřímé pojmenování z ČZJ, které se pak po nějaký čas (třeba týden, dva) snažím pozorovat a záměrně přidávat do svého projevu. Nejde vše najednou, musí se po krůčkách, a pak se to zautomatizuje.
RS