Ve svém přirozeném projevu v čj i čzj používám frazémy a metafory a nepřímá pojmenování.
Při tlumočení se mi to ale nedaří. Občas se mi povede říct nějakou metaforu nebo frazém při tlumočení do čj. Ale do čzj používám jen ty, které mám víc zažité, např. DĚDEČEK.
Asi je to dáno i situacemi, ve kterých tlumočím. Na úřadě, nebo u lékaře, není tolik prostoru pro metaforická vyjádření - možná bolí mě to jako čert a pak různá metaforická vyjádření bolesti - brnění, mravenčení apod. Bolest se mi ale špatně tlumočí, protože ji sama necítím, a proto je těžké ji popsat.
Občas se mi stane, že slyšící klient použije nějakou metaforu, frazém, nebo ironii. To pak většinou netlumočím doslovně, ale přeložím smysl. U ironie mám u některých lidí problém, odhadnout, jestli je to fakt výborné, nebo "výborné" a jak to mysleli. Zvlášť když je vidím poprvé jako většinu lidí, pro které tlumočím. Na onlinu se mi stalo, že jsem ironii vůbec nepochopila a tlumočila to vážně, slyšící tam pak přidal nějaké "chacha" a já musela vysvětlovat, že to myslel ironicky...
Tenhle text píšu už podruhé, protože první se mi smazal. Můj táta říká, že podruhé to jde vždycky rychleji, no nevím, snad jsem na nic nezapomněla.