Jen bych doplnila Pavlu, že hlubinný čas je jakýsi prostředek pro porozumění dlouhodobé spolupráce umění a vědy. Dochází v něm k propojování minulosti i současnosti (Zielinski uvádí krásný příklad se Švankmajerem, který je velmi inspirován alchymií). Líbí se mi, že historii vnímá jako kontinuální proces, v níž pokrok není posunem od jednoduššího ke komplexnějšímu. Naopak vybízí, abychom ve starém (médiu) hledali něco nového. Dle Zielinského je Země sebeobnovující přístroj, jehož čas je cyclický, zatímco lidstvo vnímá čas lineárně. Zde bych doplnila, že lineární vnímání hisorického času je výstředností především západní křesťanské kultury. V zemích jako Japonsko je však čas vnímán také jako kruh, kdy je vše sledem přítomných okamžiků bez kauzální souvislosti.