Milá Katko,
níže vkládám komentář od Vlasty.
PH
Milá Katko,
Taky jste nepracovala s literární ukázkou pod filmem, ale zase jste přinesla úplně jiný pohled, i když stejně láskyplný – zvolila jste si prarodiče svého přítele. Díky taky za to, jak jste zaregistrovala krásu přírody, kterou film ukazuje- v tom je právě síla společného sdílení, skoro nikdo to neřekne, ale někdo taky skoro vždycky – a hned jsou všichni o postřeh bohatší.
Potěšila jste mě tím, že jste se celou dobu při práci s tímhle filmem usmívala, taky se usmívám, když čtu vaše postřehy, vás všech, a občas mě dojmete. I Vy, svým nápadem podívat se na film s Jiříčkem a Maruškou. Jejich jména mi mimochodem připomněly jeden manželský pár z domova důchodců v Jindřichovicích pod Smrkem, kde jsme loni na podzim s lidmi z naší chráněné dílny byli sázet stromy. Bylo hezky, i když trochu chladno, a v altánku parku, který domov obklopoval, seděli kuřáci. Mezi nimi Jiříček s Maruškou, čerství novomanželé, kteří se k sobě tulili jako mladíci. Byli tři měsíce spolu, poznali se v domově, a oba úplně zářili…
Vlasta