2. tlumočení + analýza_DDL 27.4. 16:00

1.

• Minardi měla více 'klasický' projev. Hughes zapojoval humor (třeba když se po 5x vracel k "motivated, effortful..."), komentoval technické problémy apod.
• Minardi měla pomalejší tempo a zřetelnější výslovnost.
• Hughes pracoval s prezentací.
• Hughes více interagoval s publikem.

2.

• Oba působili uvolněně / ve svém živlu.  
• Oba předali za stejnou dobu podobné množství informací.
• Oba projevy byly dobře a jasně strukturované.
• Myšlenky v obou projevech byly dobře vysvětlené.

1. v čem se objektivně lišily

- Minardi mluvila pomalu, Hughes rychle

- Minardi lépe vyslovovala, Hughes měl „lenivou“ výslovnost

- Minardi se snažila působit na publikum tím, jak důležité je to, co říká, přímo to svým přednesem a pauzami přenášela, Hughes působil vtipem a změnou rychlosti.

- Minardi se tolik neopakovala, Hughes se často vracel ke stejnému tématu a opakoval stejné termíny

- Její přístup byl přístup zkušené pedagožky, takové „babičky“, starší učeitelky, kterou miluje každý prvňáček, on měl vědátorský přístup

- Minardin projev měl charakteristiky narativního, Hughesův projev polemického

2. jaké charakteristiky (vstupní proměnné) měly naopak společné.

- Práce s intonací a hlasem. Pauzy.

- Oba byli velmi příjemní, důvěryhodní, působili tak, že jim člověk chtěl věřit a pozorně jim naslouchal.

- Oba byli profesionálové, kteří věděli, o čem mluví, a projev měli výborně připravený, struktukrovaný. Věděli, které momenty zaujmou nebo vyvolají reakci, což je tlumočnicky dost náročné.

- Oba udržovali kontakt s publikem, i když každý jinými prostředky.

- Z obou zářil klid a sebevědomí.

- Oba dávali příklady ze života, se kterými se publikum mohlo ztotožnit.

1. Minardiová mluvila pomaleji, měla příjemné tempo a zřetelnou výslovnost. Hughes naopak mluvil rychleji a nevyslovoval tak zřetelně. Navíc byl jeho projev trochu odbornější a spíše polemický narozdíl od narativního projevu Minardiové. Také mi přišlo, že nedělal takové pauzy jako Minardiová a nepracoval tolik s intonací, jako by jel pořád v jedné linii. Hughes také více interagoval s publikem.

2. Oba měli projev pečlivě připravený a věděli, co chtějí posluchačům sdělit. Myšlenky byly srozumitelně strukturované a často se dalo odhadnout, kam bude řečník směřovat (i když u Hughese mi to přišlo těžší). Funkce obou projevů byla do jisté míry apelová, oba řečníci se snažili posluchače přesvědčit o svém pohledu na věc nebo je alespoň donutit se nad ním zamyslet.

3. Rozhodně se mi lépe tlumočil projev Kathy Minardiové, protože jí bylo velmi dobře rozumět a měla pro mě příjemnější tempo. Výslovnost a rychlost Hughese u mě způsobovala to, že jsem musel vynaložit více úsilí na porozumění, což mě často stálo i více času. To způsobilo, že jsem se dostával do většího posunu, což vzhledem k rychlosti řečníka nebylo dobré. U Hughese bylo také složitější reagovat na jeho interakce s publikem, kterých bylo podle mě více než u Minardiové a hlavně přicházely nečekaně.

1. Minardi měla příjemnější tempo, ne tolik falešných začátků nebo začátků vedlejší větou. Hughesovi bylo hůř rozumět i kvůli hlouběji posazenému hlasu a méně pečlivé výslovnosti. Měl prezentaci, ona nikoliv. Více interagoval s publikem (hned začal "úkolem" pro obecenstvo), byl nepředvídatelnější. Na základě osnovy od Minardiové jsem více méně věděla, o čem bude mluvít, na základě jeho prezentace to tak jasné nebylo. Měli také odlišnou strukturu projevu. Ona projev začala konkrétním příkladem, na základě něhož nás dovedla k řešení obecného problému a k jádru celého projevu. Hughes spíše tím jádrem začal a pak to dokládal argumenty, respektive polemicky se vyjadřoval o tom, jaká situace je a jaká by měla být. 
2. Oba měli projevy strukturované, příjemné, byli oblíbení u publika. Oba působili vyrovnaně a sebevědomě. Nemluvili nesrozumitelně v termínech, ale spíše obyčejným jazykem. Oba ve svých projevech odkazovali i na situaci v ČR, i když Hughes trochu více. 
3. Určitě Minardiová, kvůli "klasictější" struktuře, příjemnějšímu tempu a větší předvídatelnosti. U Hughese byly problematické hlavně interakce - ne vždy se vtipy daly snadno přetlumočit (G.E.R.M. = germ) a také se mi ne vždy povedlo je přetlumočit ještě před tím, než se lidé smáli. Asi dva vtipy mi unikly. Nepředvídatelnost způsobovalo to, jak byl projev postavený, i to, že člověk nikdy nevěděl, z čeho bude vtip. :D V zaslané prezentaci navíc některé slidy chyběly, takže jsme je viděli poprvé až v rámci tlumočení. 

1. Projev Kathy Minardi byl klidnější, pomalejší, ale ne utahaný. Obvykle je jednodušší tlumočit příběh, s tímto se navíc dalo relativně snadno ztotožnit. Projev neměl žádnou složitou terminologii. Steve Hughes mluvil rychleji a přeskakoval, ale zase se občas opakoval a používal prezentaci, tudíž i to se dalo občas předpovídat.

 2. Téma vzdělávání, málo terminologie, šlo o příběhy ze života. Oba mluvčí věděli, o čem mluvili a uměli mluvit před publikem, i když měli každý jiný způsob projevu.

 3. Určitě projev Minardi – byl klidnější, část tvořil příběh, dbala na předání informací, aby je všichni pochopili + čas na zpracování. Roli hrála určitě i menší únava

1. Paní velice dobře pracuje s intonací. Přestože je její projev pomalejší, je velmi živý a poutavý.  Pro tlumočníka je navíc příjemné to, že není náročný na terminologii (mluvím jen o části, kterou jsme tlumočili, v druhé půlce už to bylo „zajímavější“). Projev je spíše narativní povahy, hezky plyne. Pán mluvil sice rychleji, ale častěji interagoval s publikem, tlumočník si tak mohl alespoň na chvilku odpočinout a nabrat sil. Na rozdíl od Kathy M. použil prezentaci, která pomohla obzvlášť ve chvíli, kdy zaznělo větší množství informací (motivated, effortful, repeated, trial-and-error…). 
2. Projev byl u obou velmi příjemný na poslech. Oba spíše vyprávěli, projevy měli pečlivě připravené a dobře strukturované. U obou byl znatelný zápal pro věc, což podle mého názoru tlumočníkům značně ulehčovalo práci – mě osobně zajímalo, co chtějí říct a chtěla jsem vědět, „jak to dopadne“. U obou se dalo docela dobře anticipovat. 
3. Oba projevy se mi tlumočily velmi dobře, lepší byl ale Steve Hughes. Byl sice rychlejší, ale pro mě to byla výhoda – alespoň jsem zbytečně nepřemýšlela, jaké slovíčko se hodí lépe a prostě jsem něco řekla. Jediný problém byly vtipy – často jsem je dotlumočila až ve chvíli, kdy se publikum dosmálo. 

1. Způsob prezentace - poznámky v ruce (větší pozornost věnována vlastnímu projevu) vs. velkoplošná projekce (odkazování na prezentaci, nový slide například představuje odpověď na otázku, kterou řečník položil) a s ní spojené technické problémy. Projev Kathy Minardiové byl formálnější, vážnější, měl plošší intonaci.

2. Oba mluvčí jsou zvyklí přednášet a mají příjemnou, rodilou angličtinu. Oba příspěvky jsou připravené, ale dobře oralizované. Oba komunikují s publikem. 

3. Lépe se mi tlumočil první příspěvek. Pocitově měl pomalejší tempo, více redundancí a opakování a nemusel jsem skoro nic hledat v přípravě.

1. Minardi nejen že věděla, co chce říct, ale také jakou formou chce informace předat. Hughes měl pouze myšlenku, kterou spíše spontánně neustále omílal za pomocí předem připravených dílčích faktů. To souviselo i s rychlostí, jakou informace předávali. Zatímco paní Mínardi mluvila celou dobu přibližně stejným tempem, pan Hughes mluvil vlastně jen rychle nebo rychleji, takřka bez jakýchkoli pauz. Tlumočník u něj musel být neustále v pozoru, a to i tím, že používal spoustu fakt, na rozdíl od příběhové formy paní Minardi.

2. Společné bylo téma konference, ačkoli každý k tématu přistupoval z jiného pohledu. Pořád šlo o vzdělávání dětí. Krom tématu zde bylo samozřejmě stejně vzdělané publikum, k němuž se oba řečníci četně obraceli.

3. U paní Minardi mi více vyhovoval obsah řeči, už jen tím, že psychologie je takové v(d)ěčné téma. Trošku jsem ale zápasil s její rychlostí, dávám přednost svižnějším řečníkům. To se mi splnilo u pana Hughese, včetně jeho vtipných bonmotů. Jak jsem už řekl, jeho náročnost spočívala v pozornosti, kterou musel tlumočník neustále držet. Kvůli méně explicitnímu propojování informací byl také náročnější na parafrázování (jak bylo řečeno v jedné z minulých diskuzí, je fajn posluchačům informace trošku předžvýkat).

1) Minardi mluvila pomaleji a výrazně zřetelněji. Hughes na rozdíl od ní pracoval s prezentací, mnohem více interagoval s publikem a často vtipkoval, také jeho projev působil spontánněji a rozhodně méně vážně než u Minardi.

2) Oba spojovalo téma, interakce s publikem (i když byla u Hughese mnohem výraznější, u Minardi byla komunikace s publikem také zřejmá) a fakt, že jsou oba velice dobrými řečníky. Ani jeden projev pak nebyl náročný terminologicky.

3) Určitě Minardi, ani ne tolik kvůli pomalejšímu tempu, ale hlavně kvůli zřetelnější výslovnosti, na porozumění byl tento projev mnohem jednodušší, také bylo klíčové, že projev Minardi byl více vyprávěcí. Roli určitě hrálo i to, že se na projev dalo připravit podle zaslaných materiálů mnohem lépe než na projev Hughese, který byl zároveň velice nepředvídatelný a hlavně vtipkování s publikem představovalo velkou výzvu.

1. Projevy se lišily rozhodně v tempu projevu, zároveň mi Minardy připadala v tom projevu trochu méně "disciplinovaná", někdy jsem u ní zaznamenala falešné začátky a přišla mi subjektivně těžší na anticipaci. Zároveň ale měla Minardy důslednější a jasnější výslovnost. První projev byl také více narativní.

2. Ani jeden projev neměl mnoho číselných údajů nebo terminologie, byly dobře strukturované a plynulé. Oba řečníci nějakým způsobem komunikovali s publikem, očekávali jeho reakce.

3. Ze začátku se mi sice Minardy netlumočila úplně dobře, možná proto, že jsem ještě nebyla roztlumočená, ale nakonec mi přišel těžší projev Hughese, především kvůli rychlosti projevu. V některých směrech mi sice rychlejší projev vyhovuje více (méně hezituji), ale v tomto případě už mě rychlost stresovala, hodně věcí mi uniklo a podobně. Narativní projev Minardy mi tedy sednul lépe, když jsem si zvykla na trochu delší časový posiuv a nebyla jenom slovo za řečnicí.

P. S. - Opět se omlouvám za nedodržení deadline, tentokrát nemám lepší omluvu než svůj mizerný time-managment, budu se snažit, aby se to neopakovalo.

Dobrá práce! Všichni jste zvládli vystihnout "podstatu problému" - tj. v čem se řečníci lišili a co měli naopak společné.

Doufám, že i pro vás bylo přínosné si na základě srovnání ujasnit, co vám zatím víc sedne. Vaše preference jsou samozřejmě v současné době dány i tím, že zatím simultánně netlumočíte ani půl roku, a dost možná se budou ještě vyvíjet. Do určité míry jsou ale tlumočnické preference dané (zatímco někdo obecně preferuje spíš pomalejší projevy, někdy naopak rychlejší apod.).

I pro mě to byla cenná informace, na kterou navážu v dalším semestru. Díky za ní!