1. Cíle a výzkumné otázky mohu zůstat v bodech?
2. Rozsah práce je min. 30 normostran? Je i nějaký maximální rozsah?
3. Budou ještě nějak „používány“ nahrávky rozhovorů?
4. Přepisy rozhovorů se řadí do příloh?
5. Co dále s písemnými souhlasy respondentek?
Díky za využití fóra. Bude skvělé, když otázky, které jsou relevantní pro více z vás, budete klást skrze něj.
Ad 1. Cíle a otázky mohou zůstat v bodech, doporučuji ale mít na začátku a na konci kapitoly pár vět textu.
Ad 2. Maximální rozsah stanoven není, ale osobně bych doporučila rozsah mezi 30 a 50 stranami. Důležité je, aby v práci bylo vše podstatné, ale nebylo tam nic zbytečného. Z formálního hlediska ale přílišná délka není důvodem např. k nepřijetí práce. Pamatujte ale, že posuzovatelé z ryze pragmatických důvodů vítají, když je text spíš kratší. Obecně platí, že učitele nejvíc naštve dlouhá špatná práce (když už je špatná, ať je aspoň krátká) a nejraději mají dobré a krátké práce:-)
Ad 3. Nahrávky byste měli mít někde zazálohované a zrchivované, hypoteticky by se někdo mohl dožadovat důkazu, že něco skutečně v rozhovoru zaznělo. Nicméně neuvědomuji si, že by se to u bakalářky někdy stalo. Je i možné, ale rozhodně to není nutné (a často to ani vhodné z hlediska důvěrnosti) nahrávky zveřejňovat jako elektronickou přílohu. Hodí se to hlavně u expertních neanonymizovaných rozhovorů.
Ad 4. Přepisy rozhovorů mohou, ale nemusí být elektronickou přílohou práce. Záleží i na tom, jak jste se dohodli s respondenty v informovaném souhlasu. Do tištěné verze práce se dává do přílohy maximálně ukázka nějakého rozhovoru pro představu, jak data vypadají.
Ad 5. Archivovat, kdyby to po Vás někdo chtěl, někdo by vás třeba osočil, že s jeho výpovědí zacházíte jinak, než jste se dohodli. Do přílohy práce se dává znění informovaného souhlasu, ale samozřejmě ne s údaji respondentů, pokud jsou anonymizovaní.
A ještě doplnění.
Je několik důvodů, proč řešit zacházení s nahrávkami, přepisy rozhovorů, informovanými souhlasy apod. Všechny jsou spíše teoretické, neuvědomuji si teď žádný případ, kdy by se něco takového u bakalářky řešilo.
1. Ošetření zacházení s osobními informacemi, tj., aby někdo nezneužil údaje respondentů, např. při ztrátě Vašeho počítače, nabourání do systému apod. Správně byste měli mít soubory zaheslované, archivované mimo počítač.
2. Ošetření situace, kdy by vás někdo z respondentů osočil z manipulace s daty nebo zacházení v rozporu s domluvou poté, co si přečte práci. Tam lze jednak dokládat nahrávkami a informovaným souhlasem, velmi dobré řešení je také tzv. member-checking, tj. že dáte respondentům text práce k dispozici ještě před odevzdáním, aby se k němu mohli vyjádřit. Tímto postupem jste již víceméně krytí.
3. Ošetření situace, kdy by vaše data byla napadnuta v posudcích či u obhajoby - můžete doložit, že je věc tak, jak v práci tvrdíte. Pro to je dobré mít vše zarchivované minimálně do obhájení práce.