Metodologie výzkumu
Tato disertační práce se zaměřuje na současnou situaci galerijní a muzejní edukace neslyšících žáků v rámci výtvarné výchovy na speciálních školách pro sluchově postižené a jejich možnosti účasti na vzdělávacích programech v muzeích a galeriích. Hlavním cílem je analyzovat přístupnost kulturních institucí pro neslyšící žáky, zhodnotit možnosti jejich začlenění do těchto edukačních programů a porovnat přístupy v České republice, Velké Británii, Polsku a USA.
Výzkum probíhá ve spolupráci s Katedrou výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UK a byl též zpočátku součástí mezinárodního výzkumného programu HORIZON 2020/AMASS – Acting on the Margin: Arts as a Social Sculpture, který se zaměřuje na inkluzivní umělecké vzdělávání a zpřístupnění kultury marginalizovaným skupinám.
Výzkumný přístup a design
Výzkum je založen na aplikovaném kvalitativním přístupu, který umožňuje hlubší pochopení interakce mezi neslyšícími žáky a kulturními institucemi. Zvolený design kombinuje případové studie s participativním akčním výzkumem, aby bylo možné sledovat konkrétní příklady a zároveň aktivně spolupracovat na inovaci galerijní edukace.
Hlavní metodologický rámec vychází z:
- Sociokulturní teorie učení (Vygotskij, 1978), která zdůrazňuje význam interakce a kulturních nástrojů ve vzdělávání.
- Kulturního modelu Neslyšících (Koutská, 2014), jenž vnímá Neslyšící jako jazykovou a kulturní menšinu s vlastním uměleckým a vzdělávacím projevem.
- Konceptu De’VIA (Deaf View/Image Art), který propojuje výtvarné umění a identitu Neslyšících a je využíván ve výuce v zahraničí.
Výběr vzorku a rozsah výzkumu
Výzkumný vzorek zahrnuje několik cílových skupin, které ovlivňují galerijní edukaci neslyšících žáků:
- Muzejní a galerijní edukátoři a kurátoři výstav se zkušeností s inkluzí neslyšících (10 respondentů).
- Neslyšící výtvarní pedagogové, umělci a odborníci na Deaf Art (10-15 respondentů).
Vzorek je získáván cíleným výběrem ve spolupráci se školami a kulturními institucemi, přičemž klíčovým faktorem je zkušenost respondentů s prací s neslyšícími žáky.
Metody sběru dat
- Polostrukturované rozhovory s pedagogy, kurátory, umělci – vedené v českém znakovém jazyce (ČZJ) s možností simultánního přepisu nebo v mezinárodním znakovém systému.
- Zúčastněné pozorování galerijních a muzejních edukačních programů (analýza výukových metod, interakcí a zpřístupnění expozic).
- Analýza dokumentů – studium kurikulárních a metodických materiálů souvisejících s výtvarnou výchovou neslyšících a strategií přístupnosti muzeí.
- Vizuální analýza – reflexe výtvarných prací neslyšících žáků s cílem identifikovat projevy kulturní identity a uměleckých motivů.
Metody analýzy dat
- Tematická analýza rozhovorů a pozorování pomocí otevřeného kódování.
- Kategorizace vizuálních reflexí žáků podle hlavních témat souvisejících s jejich kulturní identitou.
- Komparativní analýza případových studií – srovnání přístupů v České republice, Velké Británii, Polsku a USA.
- Prezentace výsledků formou případových studií, obsahujících návrhy inovativních metod pro galerijní edukátory.
Přístup do terénu a etické aspekty
- Výzkum probíhá ve spolupráci s muzei, galeriemi a školami pro neslyšící.
- Etické zásady: Zajištění informovaného souhlasu u všech respondentů, anonymizace dat a respektování zásad práce s marginalizovanými skupinami.
- Rizika: V mém případě zpočátku hlavně restrikce z důvodu pandemie covidu, organizační omezení škol, muzeí a galerií, případně neochota pedagogů sdílet své didaktické postupy, nemožnost přímého zapojení se do hodin výtvarné výchovy.
Shrnutí
Disertační práce propojuje teoretická východiska s praktickým výzkumem, který zkoumá přístupnost muzeí a galerií pro neslyšící žáky a vliv výtvarného umění na jejich kulturní identitu a vzdělávání. Výsledky přispějí ke zkvalitnění muzejních edukačních metod, podpoří inkluzivní vzdělávání a nabídnou konkrétní metodická doporučení pro pedagogy a muzejní edukátory.