15. Podmínky

15.1. Podmínka reálná (zero conditional)

TVOŘENÍ PODMÍNKOVÝCH VĚT:


Podmínková věta je souvětí, které se skládá ze dvou vět, věty hlavní a věty vedlejší (je závislá na větě hlavní a je uvozena spojkou).

Spojka podmínkových vět je „IF


Vzorec pro tuto podmínku reálnou – „ZERO CONDITIONAL“:


věta vedlejší „IF“ +PŘÍTOMNÝ ČAS, věta hlavní PŘÍTOMNÝ ČAS.

If you heat ice, it melts.


nebo


věta hlavní PŘÍTOMNÝ ČAS věta vedlejší „IF“ +PŘÍTOMNÝ ČAS.

Ice melts if you heat it.


Na pořadí věty hlavní a vedlejší nezáleží, možné je začít větou vědlejší i hlavní.

POZOR: Pokud je první věta vedlejší, tedy věta začíná spojkou, je třeba oddělit větu hlavní, která je na druhém místě čárkou. Pokud je věta hlavní první a mezi větami je tedy spojka, čárky již není třeba.



POUŽITÍ PODMÍNKOVÝCH VĚT:


V podmínkových větách se říká, že děj věty hlavní nastane pouze tehdy, pokud se splní podmínka vyjádřená ve větě vedlejší. Splnění této podmínky tedy podmiňuje děj věty hlavní.

Podmínka reálná, tzv. zero conditional, vyjadřuje, že:

podmínka je splnitelná vždy

splní-li se podmínka, vždy nastane děj vyjádřený větou hlavní


Podmínka reálná, tzv. zero conditional, používáme převážně pro vyjádření fyzikálních zákonů:

If you heat ice, it melts.

If you heat water, it boils at 100°C.


Podmínku reálnou, tzv. zero conditional, můžeme použít i v případech, že mluvíme např. o svých reakcích, chování, o kterém víme, že je tak vždy.

If you make fun of me for too long, I get angry.

If I am on the sea, I am seasick.



Dále viz kapitoly a podkapitoly:

1 Přítomné časy