Přehled gramatiky

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

TVOŘENÍ:

U přítomného průběhového času používáme vždy, tj. v oznamovací větě kladné i záporné, v otázce, pomocné sloveso „BE“ a ingový tvar slovesa významového.

Časujeme pouze pomocné sloveso „BE“ (viz. 1.1 Přítomný čas prostý) a ingový tvar významového slovesa se nemění.

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté sloveso pomocné a významové.

Změny pravopisu v ingovém tvaru:

sloveso končí na tzv. němé e (písmeno e se vůbec neprojeví ve výslovnosti, nevyslovujeme ho) - toto němé e se s přidáním přípony –ing vypouští

ALE: be – being, see – seeing, agree - agreeing

sloveso jednoslabičné, kdy jedna samohláska je ohraničena dvěma souhláskami – dochází ke zdvojení koncové souhlásky:

Výjimky: někdy dochází i ke zdvojení koncové souhlásky u dvouslabičných sloves: např.: travel – travelling, prefer – preferring, begin – beginning

slovesa typu „lie“ – změní se celý tvar slovesa

POZOR: koncovka –ing neovlivňuje psaní „y“

Zápor:

Anglický zápor tvoříme pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za toto pomocné sloveso – „BE (ve správném tvaru) NOT“

„IS NOT“ – používáme ve staženém tvaru „ISN’T“

„ARE NOT“ – používáme ve staženém tvaru „AREN’T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

POUŽITÍ PRO VYJÁDŘENÍ BUDOUCNOSTI:

Přítomný průběhový čas používáme pro vyjádření budoucnosti ve chvíli, kdy mluvíme o budoucnosti, která je rozhodnutá, domluvená, zařízená, dalo by se v podstatě říci, že tato budoucnost je stoprocentní.

I am visiting my doctor tomorrow. (Zítra jdu k lékaři)

- 

Mám smluvený termín, jsem objednán, budoucnost je tedy zařízená (i v čj je použitý přítomný čas)

Většinou se jedná o budoucnost blízkou, ale není to pravidlem.

I am flying to Greece next month. (Příští měsíc letím do Řecka)

Nejedná se o přímo blízkou budoucnost, ale opět tato budoucnost je zařízená, mám koupenou letenku, zaplacený zájezd atd.

Často může pomoci, když si představíme, že všechny zúčastněné strany mají ve svém diáři zapsáno, že se v budoucnosti něco stane.

I am playing tennis with John on Friday afternoon. (V pátek odpoledne hraju s Johnem tenis.)

- Jak já, tak John počítáme s tím, že v pátek odpoledne hrajeme tenis, máme tuto událost oba zapsanou v diáři.

To, že se jedná o budoucnost, nikoli přítomnost poznám z kontextu nebo podle příslovečného určení času, které je v budoucnosti.

POZOR:

Je třeba si uvědomit, že ne všechna slovesa vyjadřuj