Grammar Guidebook in Czech
Přehled anglické gramatiky.
15. Zájmena
15.3. Zájmena přivlastňovací
Přivlastňovací zájmena
I |
my |
můj |
|
we |
our |
náš |
you |
your |
tvůj |
|
you |
your |
váš |
he |
his |
jeho |
|
they |
their |
jejich |
she |
her |
její |
|
|
|
|
it |
its |
toho, onoho |
|
|
|
|
V angličtině, jako i u jiných slovních druhů, u zájmen platí, že se neskloňuje, tzn. že tyto tvary používáme pro všechny české odpovídající tvary. Také nesmíme zapomenout, že neexistují v angličtině gramatické rody, tzn. zájmeno „his“ odpovídá mužskému pohlaví, „her“ ženskému pohlaví a „its“ přivlastňuje neživým věcem, případně zvířatům.
Přivlastňovací zájmena stojící samostatně
my |
mine |
|
our |
ours |
your |
yours |
|
your |
yours |
his |
his |
|
their |
theirs |
her |
hers |
|
|
|
its |
its |
|
|
|
Stojící samostatně zjednodušeně znamená, že za přivlastňovacím zájmenem nestojí žádné podstatné jméno, tedy ta věc, člověk, zvíře apod., které někomu nebo něčemu přivlastňujeme.
This is my pen.
Is this your coat?
His friend is a doctor.
That is her book.
That is our flat.
Are these your coats?
Their house is beautiful. |
|
This pen isn’t mine.
This coat isn’t yours?
The doctor is a friend of his.
That book is hers.
That flat is ours.
These coats aren’t yours.
That beautiful house is theris. |
Jako samostatně stojící přivlastňovací zájmeno se nepoužívá „its“.