1. Přítomné časy

V anglickém jazyce rozlišujeme dva typy přítomného času, čas prostý (viz. 1.1 Přítomný čas prostý) a průběhový (viz. 1.2 Přítomný čas průběhový). Vzhledem k tomu, že český jazyk tyto typy nerozlišuje, je třeba se naučit nejen to, jak se tvoří tvary těchto časů, ale i to, kdy a jak čas použít.

Dalším časem, který se v anglickém jazyce považuje za čas přítomný je čas předpřítomný (viz. 1.4 Předpřítomný čas prostý a 1.5 Předpřítomný čas průběhový). K tomuto času v českém jazyce neexistuje žádný ekvivalent, překlad je tak někdy časem přítomným, někdy minulým. Je tedy třeba se opět kromě tvarů naučit, kdy a jak tento čas používáme, včetně typu prostého a průběhového.

V podkapitole 1.1 Přítomný čas prostý najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a použití času, včetně slovesa být „BE“.

V podkapitole 1.2 Přítomný čas průběhový najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a použití času, včetně slovesa být „BE“.

V podkapitole 1.3 sloveso „have“ x „have got“ najdete pravidla ohledně použití slovesa „have“ ve tvaru „have“ nebo „have got“ včetně jeho časování.

V podkapitole 1.4 Předpřítomný čas prostý najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a použití času, včetně sloves být „BE“ a „HAVE“.

V podkapitole 1.5 Předpřítomný čas průběhový najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a použití času, včetně slovesa „HAVE“.

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv s to (např. TO WORK, TO STUDY, TO GO) – pomocí částice to tvoříme v anglickém jazyce jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

příčestí minulé (např. WORKED, STUDIED, GONE) – tvar tvořený dvěma způsoby – u pravidelných sloves příponou –ed a u nepravidelných sloves je třeba naučit se tzv. třetí tvar – viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

1.1. Přítomný čas prostý

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv s to (např. TO WORK, TO STUDY, TO GO) – pomocí částice to tvoříme v anglickém jazyce jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

Sloveso být „BE“

Sloveso být „BE“ tvoří samostatnou skupinu.

Nepoužívá se žádné pomocné sloveso (výjimka průběhový čas – viz. 1.2. Přítomný průběhový čas.)

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je vždy podmět a správný tvar slovesa být „BE“.

V anglickém jazyce se běžně používají tzv. stažené tvary.

Zápor:

Anglický zápor slovesa být „BE“ tvoříme pouze přidáním záporné částice „NOT“ za vyčasovaný tvar slovesa být „BE“. ¨

V anglickém jazyce se běžně používají tzv. stažené tvary. V případě 1.os.j.č. tvar „AM“ a „NOT“ stáhnout nelze, používá se proto stažený tvar „I’m not“

Otázka:

Anglickou otázku slovesa být „BE“ tvoříme „přehozením“ slovesa s podmětem.

1.2. Přítomný čas prostý

TVOŘENÍ:

U přítomného prostého času používáme v oznamovací větě kladné infinitiv slovesa bez „to“, tj. takový tvar, který najdeme ve slovníku. Jen ve 3. os.j.č. používáme koncovku -s. V otázce, záporu a v tzv. zkrácené odpovědi používáme pomocná slovesa DO a DOES (pro 3 os.j.č.)

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté sloveso významové v infinitivu bez „to“ a ve 3.os.j.č. s koncovkou -s.

Výjimky u koncovky -s.

-      Pokud sloveso končí na sykavku (-s, -sh, -ch): např. pass, finish, teach – přidáváme místo jednoduchého -s koncovku -es (výslovnost /iz/)

• passes, finishes, teaches

-      U slovesa GO a DO se také přidává koncovka -es

• goes, does

-      Slovesa končící na -y, kterému předchází souhláska: např.: study, try – dochází k tzv. změkčení y na ie

• studies, tries

Zápor:

Anglický zápor tvoříme pomocí pomocného slovesa (v případě přítomného prostého času se používá pomocné sloveso DO/DOES) a záporné částice „NOT“, která se klade za toto pomocné sloveso – „DO/DOES NOT“

„DO NOT“ – používáme ve staženém tvaru „DON‘T“

„DOES NOT“ – používáme ve staženém tvaru „DOESN‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

Zkrácená odpověď:

U tzv. zkrácených odpovědí. Neopakujeme celou otázku, ale pouze použijeme podmět vyjádřený zájmenem a pomocné sloveso, v případě záporné odpovědi preferujeme stažený tvar.

Do you like this?       Yes, I do.        No, I don’t.

Does Peter like this?            Yes, he does.             No, he doesn‘t

POUŽITÍ:

Přítomný čas prostý používáme ve chvíli, kdy mluvíme o něčem všeobecně, něčem, co platí pořád, je to tedy nějaký fakt.

Nurses look after patients.

The earth goes round the sun.

Přítomný čas prostý používáme, když mluvíme o zvycích, opakujících se dějích.

I usually go away at weekends.

I go to the gym on Saturdays.

I always study in the evening.

I never have breakfast.

Přítomný čas prostý používáme, když mluvíme o trvalém ději nebo stavu.

I live in Prague.

I study English.

Přítomný čas průběhový používáme pro vyjádření budoucnosti, kdy se jedná o budoucnost, která proběhne na základě nějakého rozpisu, rozvrhu, jízdních řádů, otvíracích hodin apod.

The shop opens at 8 o’clock in the morning.  (otvírací hodiny)

My English lesson starts at 9:10 on Monday morning. (můj soukromý rozvrh)

The train leaves at 5 o’clock pm. (jízdní řád)

The film starts at 6 and finishes at 8 in the evening. (program v kině)

Při rozhodování o tom, který čas použít nám někdy mohou pomoci tzv. „klíčová slova“. (Nesmíme je však brát jako dogma, které platí vždy!)

příslovečná určení vyjadřující to, že se děj opakuje každé pondělí, o víkendech, vždy, obvykle, nikdy.

on Mondays, at the weekends, every year;

always, usually, often, never, sometimes, occasionally, hardly ever, rarely, quite often…

1.3. Přítomný čas průběhový

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

TVOŘENÍ:

U přítomného průběhového času používáme vždy, tj. v oznamovací větě kladné i záporné, v otázce, pomocné sloveso „BE“ a ingový tvar slovesa významového.

Časujeme pouze pomocné sloveso „BE“ (viz. 1.1 Přítomný čas prostý) a ingový tvar významového slovesa se nemění.

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté sloveso pomocné a významové.

Změny pravopisu v ingovém tvaru:

sloveso končí na tzv. němé e (písmeno e se vůbec neprojeví ve výslovnosti, nevyslovujeme ho) - toto němé e se s přidáním přípony –ing vypouští

ALE: be – being, see – seeing, agree - agreeing

sloveso jednoslabičné, kdy jedna samohláska je ohraničena dvěma souhláskami – dochází ke zdvojení koncové souhlásky:

Výjimky: někdy dochází i ke zdvojení koncové souhlásky u dvouslabičných sloves: např.: travel – travelling, prefer – preferring, begin – beginning

slovesa typu „lie“ – změní se celý tvar slovesa

POZOR: koncovka –ing neovlivňuje psaní „y“

Zápor:

Anglický zápor tvoříme pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za toto pomocné sloveso – „BE (ve správném tvaru) NOT“

„IS NOT“ – používáme ve staženém tvaru „ISN’T“

„ARE NOT“ – používáme ve staženém tvaru „AREN’T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

POUŽITÍ:

Přítomný čas průběhový používáme ve chvíli, kdy děj, o kterém mluvíme, právě teď probíhá resp. neprobíhá.

I am studying right now.

I am not sleeping.

Přítomný čas průběhový používáme, když mluvíme o ději dočasném, který sice nemusí probíhat přímo teď, ale probíhá ve vymezené době.

I am reading an interesting book this month.

I am studying Italian this year.

Přítomný čas průběhový používáme pro vyjádření budoucnosti, kdy se jedná o budoucnost téměř stoprocentně jistou, tedy zajištěnou, domluvenou, zařízenou.

I am flying to Amsterdam next week. (mám letenku)

I am playing tennis with Matthias on Friday. (i já i Matyáš o tom víme, máme zamluvený kurt, počítáme s tím)

Při rozhodování o tom, který čas použít nám někdy mohou pomoci tzv. „klíčová slova“. (Nesmíme je však brát jako dogma, které platí vždy!)

příslovečná určení vyjadřující to, že děj probíhá právě teď nebo po omezenou dobu:

at the moment, now, right now, this months, this semester

ZVLÁŠTNOSTI – VÝJIMKY:

Ne všechna slovesa mohou tvořit přítomný průběhový čas. Tento čas používáme, pokud něco probíhá, nevyjadřuje-li sloveso děj, nemůže tedy probíhat. Tzv. slovesa stavová (slovesa, která vyjadřují stav) tvoří pouze časy prosté

1.4. sloveso "have" x "have got"

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

U slovesa „have“ musíme rozlišovat v podstatě dva významy. Význam „mít / vlastnit“ a význam jiný. V anglickém jazyce existují dvě verze: „have“ a „have got“. Toto rozlišení je důležité jak kvůli časování, tvoření tvarů, tak kvůli jejich použití.

ČASOVÁNÍ – TVARY

HAVE GOT

Sloveso „HAVE GOT“ tvoří své tvary podobně jako sloveso být.

Nepoužívá se žádné pomocné sloveso a pracuje se pouze se slovním spojením „HAVE GOT“.

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je vždy podmět a správný tvar slovesa „HAVE“.

V anglickém jazyce se běžně používají tzv. stažené tvary.

Zápor:

Anglický zápor slovesa „HAVE GOT“ tvoříme pouze přidáním záporné částice „NOT“ za vyčasovaný tvar slovesa „HAVE“, tzn. mezi have a got.

V anglickém jazyce se běžně používají tzv. stažené tvary.

Otázka:

Anglickou otázku slovesa být „HAVE GOT“ tvoříme „přehozením“ slovesa s podmětem, tzn. slovesa have a podmětu.

HAVE

Pokud pracujeme pouze se tvarem „HAVE“, pak časování je jako u jiných významových sloves. Sloveso „HAVE“ může být jak ve tvarech prostého času, tak (s určitými významy – viz. níže význam jiný než mít / vlastnit) i ve tvarech času průběhového.

Tvary přítomné prosté

Oznamovací věta:

U přítomného prostého času v oznamovací větě nepoužíváme pomocné sloveso pouze sloveso významové v infinitivu bez to („HAVE“) a podmět. Ve 3.os.j.č. (he, she, it) je sloveso ve tvaru „HAS“.

Stažené tvary se pouze u „HAVE“ nepoužívají. Spíše s „HAVE GOT“.

Zápor:

Anglický zápor tvoříme vždy pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za sloveso.

U přítomného prostého času je pomocným slovesem pomocné sloveso „DO“.

Ve 3.os.j.č. (he, she, it) přechází koncovka „s“ z významového slovesa ke slovesu pomocnému – „DOES“. Toto platí i u tvaru „HAS“, tudíž ve 3.os.j.č. máme pomocné sloveso ve tvaru „DOES“ a sloveso ve tvaru infinitivu bez to „HAVE“.

„DO NOT“ používáme v tzv. zkráceném tvaru „DON’T“

„DOES NOT“ používáme v tzv. zkráceném tvaru „DOESN’T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

1.5. Předpřítomný čas prostý

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

příčestí minulé (např. WORKED, STUDIED, GONE) – tvar tvořený dvěma způsoby – u pravidelných sloves příponou –ed a u nepravidelných sloves je třeba naučit se tzv. třetí tvar – viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

TVOŘENÍ:

U předpřítomného času používáme jako pomocné sloveso sloveso „HAVE“ a významové sloveso je ve tvaru příčestí minulého.

Příčestí minulé tvoříme u pravidelných sloves přidáním přípony –ed, stejně jako při tvoření tvaru minulého času prostého.

např.: WORK – WORKED, STUDY – STUDIED, STOP – STOPPED

Více k tvoření minulých prostých tvarů pravidelných sloves, včetně změn v pravopisu, viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

Příčestí minulé nepravidelných sloves je tvar, který je třeba se naučit společně se slovesem a tvarem minulým. Tomuto tvaru často říkáme „třetí tvar“.

např.:

Více k tvoření minulých prostých tvarů nepravidelných sloves, včetně změn v pravopisu, viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

Časujeme pouze pomocné sloveso, v tomto případě tedy sloveso „HAVE“ a příčestí minulé významového slovesa zůstává ve všech osobách obou čísel neměnné.

Oznamovací věta:

Často používáme stažené tvary – podmět a pomocné sloveso.

Zápor:

Anglický zápor tvoříme vždy pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za sloveso pomocné.

„HAVE NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „HAVEN‘T“

„HAS NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „HASN‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

Použití předpřítomného času

U předpřítomného času (prostého i průběhového) všeobecně platí dvě důležité podmínky.

1)      Vždy je nějakým způsobem propojena přítomnost s minulostí (důkazem je překlad do češtiny/slovenštiny, kdy některé předpřítomné časy překládáme minulým časem, některé přítomným časem – záleží na tom, k čemu cítíme je daná situace blíže, zda k minulosti nebo přítomnosti)

2)      Nikdy není řečeno, kdy přesně v minulosti se děj odehrál.

Situací, ve kterých se předpřítomný čas objevuje, není mnoho. Často se ale vyskytují v každodenním životě, proto předpřítomný čas používáme relativně často.

Použití předpřítomného času prostého

1)      Událost / děj, která/ý se odehrál/a v minulosti má následek do přítomnosti.

I have lost my keys.

(Ztratil jsem klíče. – touto větou zároveň říkám, že klíče nemám, protože následkem ztráty klíčů v minulosti je to, že je nemám v přítomnosti.)

2)      Použití se slovíčky „just“, „already“ a „yet“.

JUST (právě) – toto slovíčko jen umocňuje situaci, kdy se něco právě před chvilkou (tedy v minulosti) odehrálo a je tu následek v přítomnosti.

He has just left.

(Právě odešel. – touto větou zároveň říkám, že tu není, protože následkem odchodu v minulosti je, že ten dotyčný je pryč, není tu v přítomnosti.)

ALREADY (již, už) – toto slovíčko opět umocňuje situaci, kdy se něco již odehrálo (tedy v minulosti) a je tu následek v přítomnosti.

They have already sent the letters.

(Již poslali ty dopisy. – touto větou zároveň říkám, že dopisy jsou již na cestě, protože následkem toho, že někdo něco již poslal, je že je to poslané.

YET + NOT (ještě ne) – toto slovíčko naopak (ve srovnání s already) říká, že ještě něco neproběhlo a je tu následek v přítomnosti.

He hasn’t washed the dishes yet.

(Ještě neumyl nádobí. – touto větou zároveň říkám, že nádobí není umyté, protože následkem toho, že někdo něco neudělal je to, že daná věc není hotová.)

YET + otázka (již?, už?) – pozor v otázce pro význam již, už je opět slovíčko YET.

Have you walked the dog yet?

(Už jsi vyvenčil psa? – ptám se na následek v přítomnosti, tedy zda je ten pes již vyvenčen.)

V otázce se může objevit i ALREADY, ale pak se trošičku mění význam.

Have you already walked the dog?

(Ty už jsi vyvenčil psa? – zdánlivě zní český překlad stejně jako u příkladu s YET, rozdíl se zde ale objevuje. Already v otázce vyjadřuje překvapení, tzn. že jsem očekávala, že dotyčný psa nevyvenčí, ale zjistila jsem, že již vyvenčený je, takže jsem překvapená. Ve skutečnosti se neptám, zda je již pes vyvenčený. Vím, že je, ale nebo proto se dívím.)

3)      Životní zkušenost

Předpřítomný čas se používá v situacích, kdy mluvím o období, které ještě není uzavřené a tvrzení o tom, co se v tomto období stalo nebo naopak nestalo ještě nejsou definitivní. Mluvím-li o žijícím člověku a jeho zkušenosti, pak je zde ještě prostor pro změnu, takže tvrzení o nějaké zkušenosti dotyčného ještě nejsou definitivní.

She has never been to China.

(Nikdy nebyl v Číně. – Protože ale dotyčný žije, může se toto tvrzení změnit, protože v budoucnu může do Číny jet.)

Toto platí i v případě, že by nabytí dané zkušenosti bylo čistě v rovině teorie.

I have never been to the Moon.

(Nikdy jsem nebyla na Měsíci. – Pravděpodobnost, že se kdy dostanu na Měsíc se v podstatě rovná nule, ale teoretická možnost tu je, protože žiji a letět bych mohla, proto používám předpřítomný čas v těchto situacích vždy, bez ohledu na pravděpodobnost a realitu.)

4)      Pokud mluvím o dějích/událostech, které se staly v průběhu ještě probíhajícího období – dnes, toto ráno (pokud je ještě ráno), tento semestr, tento rok, v posledních několika dnech, nedávno (recently, lately) apod.

I have had two coffees today.

(Dnes jsem měla dvě kávy. – Protože dnešek ještě neskončil, mohu si dát kávu třetí, tudíž tvrzení, že jsem dnes měla dvě kávy není definitivní.)

5)      Pokud říkám, že něco dělám poprvé, potřetí, posté apod.

This is the first time I have driven a car.

(Toto je poprvé, co jsem řídila auto.)

1.6. Předpřítomný čas průběhový

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

příčestí minulé (např. WORKED, STUDIED, GONE) – tvar tvořený dvěma způsoby – u pravidelných sloves příponou –ed a u nepravidelných sloves je třeba naučit se tzv. třetí tvar – viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

TVOŘENÍ:

U předpřítomného času používáme jako pomocné sloveso sloveso „HAVE“ a významové sloveso je ve tvaru příčestí minulého.

U průběhového času používáme jako pomocné sloveso sloveso „BE“ a významové sloveso v tzv. ingovém tvaru.

U předpřítomného průběhového času je třeba obě pravidla zkombinovat.

Pomocné sloveso „HAVE“ následuje pomocné sloveso průběhového času ve tvaru příčestí minulého „BEEN“ a poté ingový tvar.

HAVE BEEN DOING

Časování je poté stejné, jako u jiných časů, tedy časujeme sloveso pomocné, zbytek zůstává neměnný, v tomto případě jsou neměnné tvary „BEEN DOING“

Oznamovací věta:

Často používáme stažené tvary – podmět a pomocné sloveso.

Zápor:

Anglický zápor tvoříme vždy pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za sloveso pomocné.

„HAVE NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „HAVEN‘T“

„HAS NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „HASN‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

SLOVESO „HAVE“

V předpřítomném čase je sloveso „HAVE“ pouze v tomto tvaru, tedy bez „GOT“. V předpřítomném čase průběhovém přesto musíme rozlišovat, zda jde o význam vlastnit nebo význam jiný, a to z toho důvodu, že v průběhovém čase může být pouze význam jiný než vlastnit. Také je třeba vždy pamatovat na to, že ve větě máme dvakrát „HAVE“ – jednou jako pomocné a jednou jako významové sloveso.

Oznamovací věta:

Oznamovací větu tvoříme pomocí podmětu, pomocného slovesa „HAVE“, pomocného slovesa „BE“, které je jako u jiných sloves ve tvaru příčestí minulého „BEEN“ a významové sloveso v ingovém tvaru „HAVING“. V anglickém jazyce se běžně používají tzv.

2. Minulé časy

• 2 Minulé časy

V anglickém jazyce rozlišujeme dva typy minulého času, čas prostý (viz. 2.1 Minulý čas prostý) a průběhový (viz. 2.2 Minulý čas průběhový). Vzhledem k tomu, že český jazyk tyto typy nerozlišuje, je třeba se naučit nejen to, jak se tvoří tvary těchto časů, ale i to, kdy a jak čas použít.

Dalším časem, který se v anglickém jazyce považuje za čas minulý je čas předminulý (viz. 1.4 Předminulý čas prostý a 1.5 Předminulý čas průběhový). K tomuto času v českém jazyce neexistuje žádný ekvivalent, překlad je časem minulým. Je tedy třeba se opět kromě tvarů naučit, kdy a jak tento čas používáme, včetně typu prostého a průběhového.

V podkapitole 2.1 Minulý čas prostý najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a použití času, včetně slovesa být „BE“ a „HAVE“.

V podkapitole 2.2 Minulý čas průběhový najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a použití času, včetně slovesa být „BE“ a „HAVE“.

V podkapitole 2.3 Předminulý čas prostý najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a použití času, včetně sloves být „BE“ a „HAVE“.

V podkapitole 2.4 Předminulý čas průběhový najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a použití času, včetně slovesa „HAVE“.

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv s to (např. TO WORK, TO STUDY, TO GO) – pomocí částice to tvoříme v anglickém jazyce jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

příčestí minulé (např. WORKED, STUDIED, GONE) – tvar tvořený dvěma způsoby – u pravidelných sloves příponou –ed a u nepravidelných sloves je třeba naučit se tzv. třetí tvar – viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

2.1. Minulý čas prostý

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv s to (např. TO WORK, TO STUDY, TO GO) – pomocí částice to tvoříme v anglickém jazyce jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

příčestí minulé (např. WORKED, STUDIED, GONE) – tvar tvořený dvěma způsoby – u pravidelných sloves příponou –ed a u nepravidelných sloves je třeba naučit se tzv. třetí tvar

Sloveso být „BE“

Sloveso být „BE“ tvoří samostatnou skupinu.

Nepoužívá se žádné pomocné sloveso (výjimka průběhový čas – viz. 2.2 Minulý průběhový čas.)

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je vždy podmět a správný tvar slovesa být „BE“ v minulém čase.

U minulého prostého času slovesa být „BE“ se v oznamovací větě nepoužívají stažené tvary.

Zápor:

Anglický zápor slovesa být „BE“ tvoříme pouze přidáním záporné částice „NOT“ za vyčasovaný tvar slovesa být „BE“. ¨

V anglickém jazyce se běžně používají tzv. stažené tvary, které se používají i v minulém čase slovesa být, ale pouze v záporu.

Otázka:

Anglickou otázku slovesa být „BE“ tvoříme „přehozením“ slovesa s podmětem.

TVOŘENÍ:

Oznamovací věta:

U minulého prostého času v oznamovací větě nepoužíváme pomocné sloveso pouze sloveso významové. Sloveso významové je v minulém čase.

V angličtině existují dva způsoby, jak vytvořit tvar minulého času: tzv. pravidelný a nepravidelný.

U tzv. pravidelných sloves tvoříme minulý čas přidáním přípony –ed.

např.: WORK – WORKED, WASH – WASHED, LISTEN – LISTENED

Tímto způsobem tvoříme i příčestí minulé.

U některých sloves dojde ke změně pravopisu:

Sloveso končící na Y:

pokud je před Y souhláska (např.: HURRY, CARRY, STUDY), dochází k tzv. změkčení Y

HURRY – HURRIED, CARRY – CARRIED, STUDY – STUDIED

pokud je před Y samohláska (např. ENJOY, PLAY)

ENJOY – ENJOYED, PLAY – PLAYED

Sloveso končící na „němé E“, tedy E, které nevyslovujeme (např.: LIKE, HOPE, DANCE):

u těchto sloves toto „němé E“, když přidáváme příponu –ed, vypouštíme.

LIKE – LIKED, HOPE – HOPED, DANCE – DANCED

Sloveso jednoslabičné, u kterého je samohláska ohraničena dvěma souhláskami (např.: STOP, PLAN), s přidáním přípony –ed se koncová souhláska zdvojuje.

STOP – STOPPED, PLAN – PLANNED

POZOR: Ke zdvojení souhlásky dochází i u některých dvouslabičných sloves (např.: PREFER, PERMIT)

PREFER – PREFERRED, PERMIT – PERMITTED

U sloves končících na D nebo T nedochází ke změně pravopisu, ale výslovnosti - /id

U tzv. nepravidelných sloves neexistuje žádné pravidlo, podle kterého bychom vytvářeli tvary minulého času. Tyto tvary je třeba se naučit, společně s tvary příčestí minulého, tzv. třetí tvar.

např:

Časování:

Zápor:

Anglický zápor tvoříme vždy pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za sloveso.

U přítomného prostého času je pomocným slovesem pomocné sloveso „DID“ (tedy sloveso DO v minulém čase).

Minulý čas je tedy vyjádřen pomocným slovesem a není již třeba vyjadřovat znovu minulý čas v samotném slovese, tzn. tvar významového slovesa je v infinitivu bez to.

„DID NOT“ používáme v tzv. zkráceném tvaru „DIDN’T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

2.2. Minulý čas průběhový

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

TVOŘENÍ:

U minulého průběhového času používáme vždy, tj. v oznamovací větě kladné i záporné, v otázce, pomocné sloveso „BE“ a ingový tvar slovesa významového.

Protože máme čas minulý, je sloveso „BE“ v minulém čase

Časujeme pouze pomocné sloveso „BE“ (viz. 2.1 Minulý čas prostý) a ingový tvar významového slovesa se nemění.

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté sloveso pomocné a významové.

Změny pravopisu v ingovém tvaru:

sloveso končí na tzv. němé e (písmeno e se vůbec neprojeví ve výslovnosti, nevyslovujeme ho) - toto němé e se s přidáním přípony –ing vypouští

ALE: be – being, see – seeing, agree - agreeing

sloveso jednoslabičné, kdy jedna samohláska je ohraničena dvěma souhláskami – dochází ke zdvojení koncové souhlásky:

Výjimky: někdy dochází i ke zdvojení koncové souhlásky u dvouslabičných sloves: např.: travel – travelling, prefer – preferring, begin – beginning

slovesa typu „lie“ – změní se celý tvar slovesa

POZOR: koncovka –ing neovlivňuje psaní „y“

Zápor:

Anglický zápor tvoříme pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za toto pomocné sloveso – „BE (ve správném tvaru minulého času) NOT“

„WAS NOT“ – používáme ve staženém tvaru „WASN‘T“

„WERE NOT“ – používáme ve staženém tvaru „WEREN‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

SLOVESO „HAVE“ A MINULÝ PRŮBĚHOVÝ ČAS

U přítomného průběhového času používáme vždy, tj. v oznamovací větě kladné i záporné, v otázce, pomocné sloveso „BE“ v minulém čase a ingový tvar slovesa významového, v tomto případě tedy tvar „HAVING“.

Časujeme pouze pomocné sloveso „BE“ (viz. 2.1 Minulý čas prostý) a ingový tvar slovesa have se nemění.

Průběhový tvar slovesa „HAVE“ může být pouze v případě, že „HAVE“ neznamená vlastnit, tedy že význam je jiný (např.: have breakfast – snídat, have a shower – sprchovat se) (viz. 2.3 sloveso „HAVE“ a „HAVE GOT“)

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté sloveso pomocné „BE“ v minulém čase a ingový tvar slovesa have.

2.3. Předminulý čas prostý

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

příčestí minulé (např. WORKED, STUDIED, GONE) – tvar tvořený dvěma způsoby – u pravidelných sloves příponou –ed a u nepravidelných sloves je třeba naučit se tzv. třetí tvar – viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

TVOŘENÍ:

U předpřítomného času používáme jako pomocné sloveso sloveso „HAVE“ a významové sloveso je ve tvaru příčestí minulého.

Protože se jedná o předminulý čas, je sloveso pomocné „HAVE“ v minulém čase, tzn. „HAD“

Příčestí minulé tvoříme u pravidelných sloves přidáním přípony –ed, stejně jako při tvoření tvaru minulého času prostého.

např.: WORK – WORKED, STUDY – STUDIED, STOP – STOPPED

Více k tvoření minulých prostých tvarů pravidelných sloves, včetně změn v pravopisu, viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

Příčestí minulé nepravidelných sloves je tvar, který je třeba se naučit společně se slovesem a tvarem minulým. Tomuto tvaru často říkáme „třetí tvar“.

např.:

Více k tvoření minulých prostých tvarů nepravidelných sloves, včetně změn v pravopisu, viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

Časujeme pouze pomocné sloveso v minulém čase, v tomto případě tedy sloveso „HAD“ a příčestí minulé významového slovesa zůstává ve všech osobách obou čísel neměnné.

Oznamovací věta:

Často používáme stažené tvary – podmět a pomocné sloveso.

Zápor:

Anglický zápor tvoříme vždy pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za sloveso pomocné.

„HAD NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „HADN‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

SLOVESO BÝT „BE“

Oznamovací věta:

Oznamovací větu tvoříme pomocí podmětu, pomocného slovesa „HAD“ a příčestí minulého slovesa být „BEEN“

V anglickém jazyce se běžně používají tzv. stažené tvary.

2.4. Předminulý čas průběhový

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

příčestí minulé (např. WORKED, STUDIED, GONE) – tvar tvořený dvěma způsoby – u pravidelných sloves příponou –ed a u nepravidelných sloves je třeba naučit se tzv. třetí tvar – viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

TVOŘENÍ:

U předminulého času používáme jako pomocné sloveso sloveso „HAVE“ v minulém čase, tedy „HAD“ a významové sloveso je ve tvaru příčestí minulého.

U průběhového času používáme jako pomocné sloveso sloveso „BE“ a významové sloveso v tzv. ingovém tvaru.

U předminulého průběhového času je třeba obě pravidla zkombinovat.

Pomocné sloveso „HAD“ následuje pomocné sloveso průběhového času ve tvaru příčestí minulého „BEEN“ a poté ingový tvar.

HAD BEEN DOING

Oznamovací věta:

Často používáme stažené tvary – podmět a pomocné sloveso.

Zápor:

Anglický zápor tvoříme vždy pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za sloveso pomocné.

„HAD NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „HADN‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

SLOVESO „HAVE“

V předminulém čase je sloveso „HAVE“ pouze v tomto tvaru, tedy bez „GOT“. V předminulém čase průběhovém přesto musíme rozlišovat, zda jde o význam vlastnit nebo význam jiný, a to z toho důvodu, že v průběhovém čase může být pouze význam jiný než vlastnit. Také je třeba vždy pamatovat na to, že ve větě máme dvakrát „HAVE“ – jednou jako pomocné a jednou jako významové sloveso.

Oznamovací věta:

Oznamovací větu tvoříme pomocí podmětu, pomocného slovesa „HAVE“ v minulém čase, tedy „HAD“, pomocného slovesa „BE“, které je jako u jiných sloves ve tvaru příčestí minulého „BEEN“ a významové sloveso v ingovém tvaru „HAVING“. V anglickém jazyce se běžně používají tzv. stažené tvary.

Zápor:

U záporu se jako obvykle záporná částice NOT přidává za pomocné sloveso „HAD“ a následuje příčestí minulé „BEEN“ a ingový tvar „having“.

„HAD NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „HADN‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

3. Vyjádření budoucnosti

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv s to (např. TO WORK, TO STUDY, TO GO) – pomocí částice to tvoříme v anglickém jazyce jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

modální sloveso (např.: CAN, MUST, WILL) – zvláštní skupina sloves, která mají pouze tvar přítomného času, nemohou tvořit minulý (výjimka COULD – minulý tvar od CAN) ani budoucí čas, netvoří žádný infinitiv ani ingový tvar, sloveso, která po nich následuje je vždy ve tvaru infinitivu bez to. (více viz. kapitola a její podkapitoly 5 Modální slovesa)

V anglickém jazyce neexistuje žádný tvar budoucího času a budoucí čas tak musíme vyjadřovat pomocí časů jiných nebo pomocných či modálních sloves. Pro zjednodušení ale budeme tyto kombinace nazývat budoucími časy. Stejně jako pro přítomnost nebo minulost tak máme časy, které v českém jazyce nemají žádný ekvivalent a je tedy třeba se naučit, kdy a jak čas použít, nejen to, jak jej vytvořit. I v budoucnosti budeme rozlišovat prostý a průběhový tvar.

V podkapitole 3.1 Přítomný čas průběhový – budoucnost najdete pravidla ohledně tvoření přítomného průběhového času a hlavně vysvětlení jeho využití pro vyjádření budoucnosti.

V podkapitole 3.2 Vazba „going to“ – budoucnost najdete pravidla ohledně tvoření této vazby a jejího využití při vyjádření budoucnosti.

V podkapitole 3.3 Přítomný čas prostý – budoucnost najdete pravidla ohledně tvoření přítomného prostého času a hlavně vysvětlení jeho využití pro vyjádření budoucnosti.

V podkapitole 3.4 Budoucí čas prostý (will) najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a vysvětlení jeho použití pro vyjádření budoucnosti.

V podkapitole 3.5 Budoucí čas průběhový (will be –ing) najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a vysvětlení jeho použití pro vyjádření budoucnosti.

V podkapitole 3.6 Předbudoucí čas najdete pravidla ohledně tvoření tohoto času a jeho použití pro vyjádření budoucnosti.

3.1. Přítomný čas průběhový - budoucnost

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

TVOŘENÍ:

U přítomného průběhového času používáme vždy, tj. v oznamovací větě kladné i záporné, v otázce, pomocné sloveso „BE“ a ingový tvar slovesa významového.

Časujeme pouze pomocné sloveso „BE“ (viz. 1.1 Přítomný čas prostý) a ingový tvar významového slovesa se nemění.

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté sloveso pomocné a významové.

Změny pravopisu v ingovém tvaru:

sloveso končí na tzv. němé e (písmeno e se vůbec neprojeví ve výslovnosti, nevyslovujeme ho) - toto němé e se s přidáním přípony –ing vypouští

ALE: be – being, see – seeing, agree - agreeing

sloveso jednoslabičné, kdy jedna samohláska je ohraničena dvěma souhláskami – dochází ke zdvojení koncové souhlásky:

Výjimky: někdy dochází i ke zdvojení koncové souhlásky u dvouslabičných sloves: např.: travel – travelling, prefer – preferring, begin – beginning

slovesa typu „lie“ – změní se celý tvar slovesa

POZOR: koncovka –ing neovlivňuje psaní „y“

Zápor:

Anglický zápor tvoříme pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za toto pomocné sloveso – „BE (ve správném tvaru) NOT“

„IS NOT“ – používáme ve staženém tvaru „ISN’T“

„ARE NOT“ – používáme ve staženém tvaru „AREN’T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

POUŽITÍ PRO VYJÁDŘENÍ BUDOUCNOSTI:

Přítomný průběhový čas používáme pro vyjádření budoucnosti ve chvíli, kdy mluvíme o budoucnosti, která je rozhodnutá, domluvená, zařízená, dalo by se v podstatě říci, že tato budoucnost je stoprocentní.

I am visiting my doctor tomorrow. (Zítra jdu k lékaři)

- 

Mám smluvený termín, jsem objednán, budoucnost je tedy zařízená (i v čj je použitý přítomný čas)

Většinou se jedná o budoucnost blízkou, ale není to pravidlem.

I am flying to Greece next month. (Příští měsíc letím do Řecka)

Nejedná se o přímo blízkou budoucnost, ale opět tato budoucnost je zařízená, mám koupenou letenku, zaplacený zájezd atd.

Často může pomoci, když si představíme, že všechny zúčastněné strany mají ve svém diáři zapsáno, že se v budoucnosti něco stane.

I am playing tennis with John on Friday afternoon. (V pátek odpoledne hraju s Johnem tenis.)

- Jak já, tak John počítáme s tím, že v pátek odpoledne hrajeme tenis, máme tuto událost oba zapsanou v diáři.

To, že se jedná o budoucnost, nikoli přítomnost poznám z kontextu nebo podle příslovečného určení času, které je v budoucnosti.

POZOR:

Je třeba si uvědomit, že ne všechna slovesa vyjadřuj

3.2. Vazba "going to" - budoucnost

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv s to (např. TO WORK, TO STUDY, TO GO) – pomocí částice to tvoříme v anglickém jazyce jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

TVOŘENÍ:

Tvoření této vazby není nikterak komplikované:

Jedná se o spojení pomocného slovesa „BE“, které jediné časujeme (viz. 1.2 Přítomný čas prostý), ingového tvaru „GOING“ a infinitivu s tu významového slovesa.

BE GOING TO

Stejně jako všechny významová slovesa, používám s touto vazbou i sloveso „BE“ a sloveso „HAVE“, které má pouze tento tvar, tedy tvar bez „GOT“!

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté sloveso pomocné a významové.

V anglickém jazyce často používáme tzv. stažené tvary.

Zápor:

Anglický zápor tvoříme pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za toto pomocné sloveso – „BE (ve správném tvaru) NOT“, následuje opět spojení „GOING TO“ a významové sloveso, která se nemění.

„IS NOT“ – používáme ve staženém tvaru „ISN’T“

„ARE NOT“ – používáme ve staženém tvaru „AREN’T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

POUŽITÍ:

Tato vazba se používá pro vyjádření takové budoucnosti, kterou jsme si již dříve rozhodli, máme v úmyslu toto vykonat, jedná se tedy téměř jistou budoucnost.

After I finish school I am going to study medicine at university. (Poté, co dokončím školu, budu studovat medicínu na univerzitě. – Je to můj plán, rozhodnutí, které jsem učinila již dříve.)

Porovnej:

Přítomný průběhový čas pro budoucnost – budoucnost je zařízená, moje babička ví, že přijedu v pátek.

I am visiting my Grandma on Friday. (V pátke navštívím babičku.

3.3. Přítomný čas prostý - budoucnost

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv s to (např. TO WORK, TO STUDY, TO GO) – pomocí částice to tvoříme v anglickém jazyce jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

TVOŘENÍ:

Oznamovací věta:

U přítomného prostého času v oznamovací větě nepoužíváme pomocné sloveso pouze sloveso významové v infinitivu bez to a podmět. Ve 3.os.j.č. (he, she, it) sloveso přibírá koncovku „s“

Změny pravopisu ve 3.os.j.č.:

sloveso končí na sykavku (píšeme: -s, -ss, -sh, -ch, -x; vyslovujeme: -s, -š, -z, -ž, -č) – koncovka –es – výslovnost –iz

sloveso končí na „y“, před kterým je souhláska – ypsilon se tzv. změkčí - ies

ALE: play – plays; enjoy – enjoys

Výjimky: go – goes; do – does; be – is; have – has

Zápor:

Anglický zápor tvoříme vždy pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za sloveso.

U přítomného prostého času je pomocným slovesem pomocné sloveso „DO“.

Ve 3.os.j.č. (he, she, it) přechází koncovka „s“ z významového slovesa ke slovesu pomocnému – „DOES“ a významové sloveso je tedy bez koncovky.

„DO NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „DON’T“

„DOES NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „DOESN’T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

U přítomného prostého času je pomocným slovesem pomocné sloveso „DO“.

Ve 3.os.j.č. (he, she, it) přechází koncovka „s“ z významového slovesa ke slovesu pomocnému – „DOES“ a významové sloveso je tedy bez koncovky.

POUŽITÍ PRO VYJÁDŘENÍ BUDOUCNOSTI:

Přítomný prostý čas pro vyjádření budoucnosti používáme pouze tehdy, mluvíme-li o nějakém ději v budoucnosti, který proběhne na základě nějakého řádu, programu, rozpisu, které jsou pravidelné.

Jízdní a letové řády:

The train arrives at 5 o’clock. (Vlak přijíždí v pět hodin.)

When does the plane land? (Kdy přistává to letadlo?)

Programy kin, divadel:

The film doesn’t start at 4 o’clock, it starts at half past 4. (Ten film nezačíná ve čtyři, začíná v půl páté.)

When does the play begin? (Kdy začíná ta hra?)

Otvírací doba obchodů, restaurací, galerií, muzeí, atd.:

They open at 8 am and close at 5 pm. (Otvírají v osm a zavírají v pět.)

Můj rozvrh (ve škole, v práci):

When do you start work on Monday? (Kdy začneš pracovat v pondělí? – Každý týden to je stejné)

Dále viz kapitoly a podkapitoly:

1.3 sloveso „have“ x „have got“

10 Pořádek slov ve větě

11 Otázky

12 Zápor

3.4. Budoucí čas prostý (will)

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv s to (např. TO WORK, TO STUDY, TO GO) – pomocí částice to tvoříme v anglickém jazyce jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

modální sloveso (např.: CAN, MUST, WILL) – zvláštní skupina sloves, která mají pouze tvar přítomného času, nemohou tvořit minulý (výjimka COULD – minulý tvar od CAN) ani budoucí čas, netvoří žádný infinitiv ani ingový tvar, sloveso, která po nich následuje je vždy ve tvaru infinitivu bez to. (více viz. kapitola a její podkapitoly 5 Modální slovesa)

TVOŘENÍ:

Vyjádření budoucnosti pomocí modálního slovesa „WILL“ je označováno jako budoucí čas prostý. Pro zjednodušení tedy, budeme o modálním slovese „WILL“ mluvit jako o slovese pomocném, protože funguje stejně jako ostatní pomocná slovesa u jiných časů.

Budoucí prostý čas tedy tvoříme pomocí slovesa „WILL“ a slovesem významovým ve tvaru infinitivu bez to.

Slovesa „BE“ a „HAVE“, které má pouze tento tvar, tedy tvar bez „GOT“, se časují stejně jako ostatní významová slovesa, tedy: „WILL BE“ a „WILL HAVE“

Oznamovací věta:

U budoucího prostého času v oznamovací větě je, jak již bylo řečeno modální (pomocné) sloveso „WILL“, které je stejné pro všechny osoby a sloveso významové ve tvaru infinitivu bez to.

Často používáme stažené tvary – podmět a pomocné sloveso.

Zápor:

Anglický zápor tvoříme vždy pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za sloveso. Stejně je tomu i u budoucího prostého času, tedy „WILL NOT“

„WILL NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „WON‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

POUŽITÍ:

Budoucí prostý čas, tedy vyjádření budoucnosti pomocí „WILL“ používáme ve chvíli, kdy mluvíme o budoucnosti, o které jsme se rozhodli ve chvíli, kdy mluvíme – momentální rozhodnutí. Většinou reagujeme na novou informaci, takže jsme neměli možnost rozmyslet se předem.

Oh, Matthias is in hospital. – Really? I didn’t know that. I will visit him then. (Matyáš je v nemocnici. – Opravdu? To jsem nevěděl. Tak já ho navštívím. – rozhodl jsem se teď, na základě nové informace)

What would you like to eat? – I will have a sandwich. (Co si dáš k jídlu? – Dám si sendvič. – rozhodl jsem se teď)

Velmi často používáme ve spojení s budoucím prostým časem frázi „I think“ nebo „I don’t think“, tím tedy vyjadřuji nejistotu o budoucnosti.

I think it will be alright. (Myslím, že to bude v pořádku.)

I don’t think he will come. (Nemyslím, že přijde. resp. v čj častěji říkáme: Myslím, že nepřijde.)

3.5. Budoucí čas průběhový (will be -ing)

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

TVOŘENÍ:

U budoucího průběhového času kombinujeme pravidla pro tvoření budoucího času, tedy „WILL“ a průběhového času, tedy pomocné sloveso „BE“ a významové sloveso v ingovém tvaru.

Protože „WILL“ je stejné pro všechny osoby, máme vždy stejný tvar „WILL BE –ing“ a měníme pouze podmět.

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté slovesa pomocná, tedy „WILL BE“ a významové.

Často používáme stažené tvary – podmět a pomocné sloveso.

Změny pravopisu v ingovém tvaru:

sloveso končí na tzv. němé e (písmeno e se vůbec neprojeví ve výslovnosti, nevyslovujeme ho) - toto němé e se s přidáním přípony –ing vypouští

ALE: be – being, see – seeing, agree - agreeing

sloveso jednoslabičné, kdy jedna samohláska je ohraničena dvěma souhláskami – dochází ke zdvojení koncové souhlásky:

Výjimky: někdy dochází i ke zdvojení koncové souhlásky u dvouslabičných sloves: např.: travel – travelling, prefer – preferring, begin – beginning

slovesa typu „lie“ – změní se celý tvar slovesa

POZOR: koncovka –ing neovlivňuje psaní „y“

Zápor:

Anglický zápor tvoříme pomocí pomocného slovesa „WILL“ a záporné částice „NOT“, která se klade za toto pomocné sloveso a teprve potom, následuje pomocné sloveso „BE“ – „WILL NOT BE -ing“

„WILL NOT“ – používáme ve staženém tvaru „WON‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným, v tomto případě slovesem „WILL“.

POUŽITÍ:

Budoucí průběhový čas používáme ve chvíli, když mluvíme

3.6. Předbudoucí čas (prostý a průběhový)

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv s to (např. TO WORK, TO STUDY, TO GO) – pomocí částice to tvoříme v anglickém jazyce jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

příčestí minulé (např. WORKED, STUDIED, GONE) – tvar tvořený dvěma způsoby – u pravidelných sloves příponou –ed a u nepravidelných sloves je třeba naučit se tzv. třetí tvar – viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

modální sloveso (např.: CAN, MUST, WILL) – zvláštní skupina sloves, která mají pouze tvar přítomného času, nemohou tvořit minulý (výjimka COULD – minulý tvar od CAN) ani budoucí čas, netvoří žádný infinitiv ani ingový tvar, sloveso, která po nich následuje je vždy ve tvaru infinitivu bez to. (více viz. kapitola a její podkapitoly 5 Modální slovesa)

Předbudoucí čas může být také, jako jiné časy, ve tvaru prostém a průběhovém.

PŘEDBUDOUCÍ ČAS PROSTÝ

TVOŘENÍ:

U předbudoucího času kombinujeme pravidla pro tvoření budoucího a tzv. „před“ času (v aj perfect), tzn. budoucí čas je tvořen pomocí „WILL“ a tzv. „před“ čas (v aj perfect) pomocí „HAVE“, za kterým následuje významové sloveso je ve tvaru příčestí minulého.

WILL HAVE + příčestí minulé

Příčestí minulé tvoříme u pravidelných sloves přidáním přípony –ed, stejně jako při tvoření tvaru minulého času prostého.

např.: WORK – WORKED, STUDY – STUDIED, STOP – STOPPED

Více k tvoření minulých prostých tvarů pravidelných sloves, včetně změn v pravopisu, viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

Příčestí minulé nepravidelných sloves je tvar, který je třeba se naučit společně se slovesem a tvarem minulým. Tomuto tvaru často říkáme „třetí tvar“.

např.:

Více k tvoření minulých prostých tvarů nepravidelných sloves, včetně změn v pravopisu, viz. podkapitola 2.1 Minulý čas prostý

Časujeme pouze pomocné sloveso, v tomto případě tedy sloveso „HAVE“ a příčestí minulé významového slovesa zůstává ve všech osobách obou čísel neměnné.

Slovesa „BE“ a „HAVE“, které je pouze v tomto tvaru, tedy bez „GOT“, se používají stejně jako významová slovesa, tedy „WILL HAVE BEEN“ a „WILL HAVE HAD“.

Oznamovací věta:

Často používáme stažené tvary – podmět a pomocné sloveso.

Zápor:

Anglický zápor tvoříme vždy pomocí pomocného slovesa „WILL“ a záporné částice „NOT“, která se klade za toto sloveso a poté následuje pomocné sloveso „HAVE“ a příčestí minulé významového slovesa.

WILL NOT HAVE + příčestí minulé

„WILL NOT“ používáme v tzv. staženém tvaru „WON‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.