16. Podmínky

16.2. Podmínka reálná budoucí/přítomná (first conditional)

TVOŘENÍ PODMÍNKOVÝCH VĚT:


Podmínková věta je souvětí, které se skládá ze dvou vět, věty hlavní a věty vedlejší (je závislá na větě hlavní a je uvozena spojkou).

Spojka podmínkových vět je „IF“ nebo „UNLESS“ (unless = if not; spojka unless je záporná, zbytek věty je kladný)


Vzorec pro tuto podmínku reálnou budoucí/přítomnou – „FIRST CONDITIONAL“:


věta vedlejší „IF“ +PŘÍTOMNÝ ČAS, věta hlavní WILL (BUDOUCÍ ČAS).

If he comes, I will tell him.


nebo


věta hlavní WILL (BUDOUCÍ ČAS) věta vedlejší „IF“ +PŘÍTOMNÝ ČAS.

I will tell him if he comes.


Na pořadí věty hlavní a vedlejší nezáleží, možné je začít větou vědlejší i hlavní.

POZOR: Pokud je první věta vedlejší, tedy věta začíná spojkou, je třeba oddělit větu hlavní, která je na druhém místě čárkou. Pokud je věta hlavní první a mezi větami je tedy spojka, čárky již není třeba.



POUŽITÍ PODMÍNKOVÝCH VĚT:


V podmínkových větách se říká, že děj věty hlavní nastane pouze tehdy, pokud se splní podmínka vyjádřená ve větě vedlejší. Splnění této podmínky tedy podmiňuje děj věty hlavní.


Podmínka reálná budoucí/přítomná, tzv. first conditional, vyjadřuje, že:

podmínka je reálně splnitelná, očekávám, že se tak stane, ale úplně jisté to není

splní-li se podmínka, nastane děj vyjádřený větou hlavní

odkazuje nás do budoucnosti (event. může odkazovat do přítomnosti – např. při použití modálního slovesa ve větě hlavní)



Podmínka reálná budoucí/přítomná, tzv. first conditional, používáme, když z velké části věříme, že se podmínka splní. Vnímáme ji tedy jako velmi reálnou.

If he comes, I will tell him. (Pokud přijde, řeknu mu to. – očekávám, že přijde.

If you study a lot, you can get a scholarship. (Pokud budeš studovat pilně, můžeš dostat stipendium. – vnímám jako reálné, že studovat budeš, resp. studovat pilně můžeš)

Will you lend me some money if I don’t find any ATM? (Půjčíš mi peníze, pokud neseženu žádný bankomat? – myslím, že bankomat nenajdu)



TVOŘENÍ ČASOVÝCH VĚT:


Věty časové fungují podle stejného vzorce jako podmínky reálné budoucí/přítomné, používáme ale jiné spojky.

Spojky časových vět: WHEN, AS SOON AS, AS LONG AS, WHILE, UNTIL, TILL


Vzorec pro větu časovou


věta vedlejší „WHEN“ +PŘÍTOMNÝ ČAS, věta hlavní WILL (BUDOUCÍ ČAS).

When he comes, I will tell him.

nebo


věta hlavní WILL (BUDOUCÍ ČAS) věta vedlejší „WHEN“ +PŘÍTOMNÝ ČAS.

I will tell him when he comes.


Na pořadí věty hlavní a vedlejší nezáleží, možné je začít větou vědlejší i hlavní.

POZOR: Pokud je první věta vedlejší, tedy věta začíná spojkou, je třeba oddělit větu hlavní, která je na druhém místě čárkou. Pokud je věta hlavní první a mezi větami je tedy spojka, čárky již není třeba.



POUŽITÍ ČASOVÝCH VĚT:


Věty časové se od podmínkových liší tím, že u podmínky cítím, že je možné, že se podmínka nesplní, pravděpodobnost je sice malá, ale je. U vět časových nastane děj, vyjádřený touto vedlejší časovou větou, nastane vždy, otázkou je pouze to, kdy. Jakmile nastane to, co je vyjádřenou větou vedlejší časovou, nastane i děj věty hlavní.


When he comes, I will tell him. (Až přijde, řeknu mu to. – vím, že přijde, jen nevím, kdy)

As soon as you finish reading the book, will you lend it to me? (Jakmile dočteš tu knihu, půjčíš mi jí? – určitě ji dočteš, jen je otázka kdy)

While my son is sleeping, I will be studying. (Zatímco bude můj syn spát, budu se učit. – stane se tak určitě)



Dále viz kapitoly a podkapitoly:

1 Přítomné časy