Přehled gramatiky

Nepřímá řeč – Časová souslednost – Posouvání časů

Pokud sloveso v hlavní větě (He says…) je v přítomném nebo budoucím čase, může být sloveso ve větě vedlejší (he is ill.) v jakémkoli čase, tedy takovém, který je podle okolností potřeba vyjádřít.

He says that we are late.

He thinks that you are right.

She remembers that you work here.

He will say what he will do later.

They will think it is not alright.

We will tell you what you have to do.

POZOR!! – Předpřítomný čas je v anglickém jazyce vnímán jako čas přítomný, tedy i tehdy, je-li do českého jazyka překládám časem minulým!!

Pokud sloveso v hlavní větě (He said…) je v čase minulém, pak dojde u slovesa ve vedlejší větě (he was ill.) k tzv. posouvání časů, tzn. je v takovém čase, který odpovídá pravidlům časové souslednosti a původnímu času.

He said that we were late.

He thought that you were right.

She remembered that you worked there.

He said what he would do later.

They thought it was not alright.

We told you what you had to do.

Přímá řeč	Nepřímá řeč
He said, “I am better.”	He said he was better.
He said, “I have got a headache.”	He said he had a headache.
He said, “I am getting better.”	He said he was getting better.
He said, “I fell over.”	He said he had fallen over.
He said, “I have never had such a car.”	He said he had never had such a car.
He said, “These tablets will help.”	He said these tablets would help.
He said, “I am going to phone the surgery.”	He said he was going to phone the surgery.
He said, “I can swim quite well.”	He said he could swim quite well.
He said, “I may call.”	He said he might call.
He said, “She must do it.”	He said she had to do it. (she must do it)
He said, “I needn’t do it now.”	He said he didn’t have to do it then.

Slovní spojení jako např.:

I would do it.

I might come and help you.

She must have gone there.

He can’t have done it.

You needn’t have bought the eggs.

You should have got up earlier.

 zůstávájí BEZE změn.

NEZAPOMEŇTE!!

Je třeba změnit i zájména tak, aby odpovídaly smlyslů původní věty.

He asked Jane, “Do you want to take your car or shall we take mine?”

Jane said that he had asked her if she wanted to take her car or if they should take his.

Také musíte změnit výrazy vyjadřující příslovečná určení místa a času.

Výše zmíněné a vyjmenovaná pravidla neplatí, když:

 

Časový posun není nutný. Když mluvíme o dnešku ten samý den, kdy přímá řeč vznikla a tedy máme pořád ještě dnes.

Když mluvíme o budoucnosti a stale ještě to pro nás budoucnost je i ve chvíli, kdy sdělujeme, co někdo jiný řekl.

Mluvíme-li o faktech, která jsou platná vždy.

Sloveso “say, think, aks, etc.” v hlavní větě je v přítomném čase. Pamatujte, žepředpřítomný čas je v angličtině vnímán jako čas přítomný!