Přehled gramatiky

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

infinitiv – v českém jazyce odpovídá tvarům např. PRACOVAT, STUDOVAT, JÍT/CHODIT

infinitiv s to (např. TO WORK, TO STUDY, TO GO) – pomocí částice to tvoříme v anglickém jazyce jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

infinitiv bez to (např. WORK, STUDY, GO) – tento infinitiv je bez částice to a je jeden z několika typů infinitivů, je třeba vědět, kdy tento typ používáme

příčestí minulé (např. WORKED, STUDIED, GONE) – tvar tvořený dvěma způsoby – u pravidelných sloves příponou –ed a u nepravidelných sloves je třeba naučit se tzv. třetí tvar

Sloveso být „BE“

Sloveso být „BE“ tvoří samostatnou skupinu.

Nepoužívá se žádné pomocné sloveso (výjimka průběhový čas – viz. 2.2 Minulý průběhový čas.)

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je vždy podmět a správný tvar slovesa být „BE“ v minulém čase.

U minulého prostého času slovesa být „BE“ se v oznamovací větě nepoužívají stažené tvary.

Zápor:

Anglický zápor slovesa být „BE“ tvoříme pouze přidáním záporné částice „NOT“ za vyčasovaný tvar slovesa být „BE“. ¨

V anglickém jazyce se běžně používají tzv. stažené tvary, které se používají i v minulém čase slovesa být, ale pouze v záporu.

Otázka:

Anglickou otázku slovesa být „BE“ tvoříme „přehozením“ slovesa s podmětem.

TVOŘENÍ:

Oznamovací věta:

U minulého prostého času v oznamovací větě nepoužíváme pomocné sloveso pouze sloveso významové. Sloveso významové je v minulém čase.

V angličtině existují dva způsoby, jak vytvořit tvar minulého času: tzv. pravidelný a nepravidelný.

U tzv. pravidelných sloves tvoříme minulý čas přidáním přípony –ed.

např.: WORK – WORKED, WASH – WASHED, LISTEN – LISTENED

Tímto způsobem tvoříme i příčestí minulé.

U některých sloves dojde ke změně pravopisu:

Sloveso končící na Y:

pokud je před Y souhláska (např.: HURRY, CARRY, STUDY), dochází k tzv. změkčení Y

HURRY – HURRIED, CARRY – CARRIED, STUDY – STUDIED

pokud je před Y samohláska (např. ENJOY, PLAY)

ENJOY – ENJOYED, PLAY – PLAYED

Sloveso končící na „němé E“, tedy E, které nevyslovujeme (např.: LIKE, HOPE, DANCE):

u těchto sloves toto „němé E“, když přidáváme příponu –ed, vypouštíme.

LIKE – LIKED, HOPE – HOPED, DANCE – DANCED

Sloveso jednoslabičné, u kterého je samohláska ohraničena dvěma souhláskami (např.: STOP, PLAN), s přidáním přípony –ed se koncová souhláska zdvojuje.

STOP – STOPPED, PLAN – PLANNED

POZOR: Ke zdvojení souhlásky dochází i u některých dvouslabičných sloves (např.: PREFER, PERMIT)

PREFER – PREFERRED, PERMIT – PERMITTED

U sloves končících na D nebo T nedochází ke změně pravopisu, ale výslovnosti - /id

U tzv. nepravidelných sloves neexistuje žádné pravidlo, podle kterého bychom vytvářeli tvary minulého času. Tyto tvary je třeba se naučit, společně s tvary příčestí minulého, tzv. třetí tvar.

např:

Časování:

Zápor:

Anglický zápor tvoříme vždy pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za sloveso.

U přítomného prostého času je pomocným slovesem pomocné sloveso „DID“ (tedy sloveso DO v minulém čase).

Minulý čas je tedy vyjádřen pomocným slovesem a není již třeba vyjadřovat znovu minulý čas v samotném slovese, tzn. tvar významového slovesa je v infinitivu bez to.

„DID NOT“ používáme v tzv. zkráceném tvaru „DIDN’T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!