Přehled gramatiky

TVOŘENÍ PODMÍNKOVÝCH VĚT:

Podmínková věta je souvětí, které se skládá ze dvou vět, věty hlavní a věty vedlejší (je závislá na větě hlavní a je uvozena spojkou).

Spojka podmínkových vět je „IF“ nebo „UNLESS“ (unless = if not; spojka unless je záporná, zbytek věty je kladný)

Vzorec pro tuto podmínku nereálnou přítomnou/budoucí – „SECOND CONDITIONAL“:

věta vedlejší „IF“ +MINULÝ ČAS, věta hlavní WOULD/COULD (PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB).

If he came, I would tell him.

nebo

věta hlavní WOULD/COULD (PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB) věta vedlejší „IF“ +MINULÝ ČAS.

I would tell him if he came.

Na pořadí věty hlavní a vedlejší nezáleží, možné je začít větou vedlejší i hlavní.

POZOR: Pokud je první věta vedlejší, tedy věta začíná spojkou, je třeba oddělit větu hlavní, která je na druhém místě čárkou. Pokud je věta hlavní první a mezi větami je tedy spojka, čárky již není třeba.

POUŽITÍ PODMÍNKOVÝCH VĚT:

V podmínkových větách se říká, že děj věty hlavní nastane pouze tehdy, pokud se splní podmínka vyjádřená ve větě vedlejší. Splnění této podmínky tedy podmiňuje děj věty hlavní.

Podmínka nereálná přítomná/budoucí, tzv. second conditional, vyjadřuje, že:

podmínka není splnitelná, je tedy nereálná:

buď očekávám, že se tak nestane, resp. je velmi malá šance, že by se podmínka splnila, nicméně malá, teoretická šance, že se splní

nebo se jedná o podmínku, která je nereálná za všech okolností, říkám jen, že teoreticky by to mohlo být takhle, ale není

odkazuje nás do přítomnosti (event. může odkazovat do budoucnosti)

Podmínku nereálná přítomná/budoucí, tzv. second conditional, používáme ve chvíli, kdy očekáváme, že se tak nestane, resp. je velmi malá šance, že by se podmínka splnila, nicméně malá, teoretická šance, že se splní

If he came, I would tell him. (Pokud by přišel, řekla bych mu to. – neočekávám, že přijde; je jen malá šance, že by mohl přijít.)

If he was driving slowly, he wouldn’t have so many accidents. (Kdyby neřídil tak rychle, neměl by tolik nehod. – řídí rychle a má nehody, to je fakt, říkám jen, jak by to bylo, kdyby rychle neřídil)

What would you do if you won a lot of money? (Co bys dělal, kdybys vyhrál hodně peněz? – nečekám, že vyhraješ, ale malá šance tu je)

Podmínku nereálná přítomná/budoucí, tzv. second conditional, používáme ve chvíli, kdy se jedná o podmínku, která je nereálná za všech okolností, říkám jen, že teoreticky by to mohlo být takhle, ale není

If I was you, I wouldn’t do it. (Kdybych byla na tvém místě, nedělala bych to. – nikdy nemohu být na tvém místě, ale říkám, co bych dělala, kdybych byla)

If I was at the seaside now, I would be sunbathing. (Kdybych byla teď u moře, opalovala bych se. – u moře nejsem a být teď ani nemohu, je to opět nereálná situace a říkám jen, co by kdyby)

TVOŘENÍ PŘACÍCH VĚT:

Přací věta je většinou jednoduchá. Umíme-li utvořit větu podmínkovou, umíme i větu přací.

Pro vytvoření věty přací používáme vedlejší větu věty podmínkové (uvozena spojkou).

Ve větách přacích je místo spojky buď „I WISH“ nebo „IF ONLY“

Vzorec pro větu přací nereálnou, která odkazuje do přítomnosti (přejeme si, aby teď něco bylo jinak):

„I WISH“ +MINULÝ ČAS

„IF ONLY“ * MINULÝ ČAS

I wish he came.

If only he came.

POUŽITÍ PŘACÍCH VĚT:

Přací větu nereálnou přítomnou používáme, když vyjadřujeme své přání v přítomnosti.

I wish he came. (Přála bych si, aby přišel. – cítím ale, že nepřijde)

If only I was at the seaside. (Kéž bych byla u moře. – nejsem)

Dále viz kapitoly a podkapitoly:

2 Minulé časy