Úkol 8

Antonín Brousek (ed.): Podivuhodní kouzelníci (Čítanka českého stalinismu v řeči vázané z let 1945–1955). Purley: Rozmluvy, 1987

básně Emila Juliše in sb. Život je všude [1956], ed. Jiří Kolář a Josef Hiršal, Praha: Paseka, 2005, s. 127–159

1. Barbora vypočítává a charakterizuje základní komponenty předmětných Julišových básní (jistá výlučnost b. Intermezzo, město, určení denní doby, kontrast světla a tmy, náznak milostného příběhu, přímost a zprostředkovanost výrazu), ale současně konstatuje „dojem promyšlené výstavby“ a „hravost“. Je, nebo to není v rozporu?

2. Barbora nad Julišovými básněmi říká, že člověk musí zobrazované prostředí „zažít, aby jej pochopil“. Ani ona, ani my jsme je však nezažili. Znamená to, že přístup k Julišovým básním je nám proto zapovězen? Nebo to v Barbořině podání znamená něco jiného?

3. Pokuste se pojmenovat základní odlišnost v budování významových celků u Juliše a kterékoli vybrané básně z Brouskovy antologie.

4. Jsou básně oněch stalinských „podivuhodných kouzelníků“ skutečně „srozumitelné opravdu každému“, jak píše Marie, anebo jsou jejich významy přece jen podmíněny nějakou specifickou znalostí? (Otázka nemá být sugestivní, i když tak může působit.)

5. Zamyslete se nad kontextem české literatury druhé poloviny osmdesátých let, do něhož Brouskova antologie vstoupila, a pokuste se stručně vyložit, proč ji nesestavil nikdo z domácích tištěných autorů a nevydal ji v některém z tehdejších kamenných pražských/brněnských/atd. nakladatelství.

Zvolte si dle svého výběru jednu z otázek, vypracujte odpověď (cca 800 znaků s mezerami) a vložte do 5. 12. (do 12:00) jako „Úkol 8 – vaše příjmení“ do moodle. (Nezapomínejte prosím na vnější úpravu dokumentu, vizte první prezentaci.)