Úkol 10
Úkol 10
● Věra Linhartová: Promluva rozlišení, in V. L., Prostor k rozlišení, Praha: Mladá fronta, 1964, s. 84–110; 2. vyd. tamtéž 1965, s. 79–101
● Zbyněk Hejda: Všechna slast, in Z. H., Básně, Praha: Torst, 1996, s. 29–78; též in Z. H., Básně, Praha: Triáda, 2013, s. 9–53
1. Karolína formuluje nad jednou Hejdovou básní pronikavou otázku: „Obrací se tím na čtenáře, vkládá věty do úst čtenáři či jsou to jeho vlastní slova, rozhovor básníka k sobě samému?“ Anna nad povídkou V. Linhartové konstatuje, že „je patrné, že se počítá se čtenářem a že se na něj bere ohled“. Mohli bychom říci, že v tomto ohledu je spisovatelčina próza jednoznačnější než dotýkaná báseň?
2. Konstrukce textu V. Linhartové je přirovnávána k hudební partituře a vyzařuje významy „v daný moment čtení, dává čtenáři možnost stát se přímým účastníkem procesu“. O Hejdových básních něco podobného říci nemůžeme?
3. Nad Hejdovými ranými básněmi se často konstatuje, že v nich dominuje motiv smrti. U Linhartové se zas připomíná čtenářská náročnost. Neshledáváte přesto v tvorbě obou autorů – tedy v textech, které jste nyní četly – rysy, kterými byste jejich způsob vystihly jinak?
- 18. prosince 2020, 20.18
- 18. prosince 2020, 20.18
- 18. prosince 2020, 20.18