Otevřené fórum pro debaty na libovolné téma

závěr semináře

by Josef Hrdlička -

Příští týden (15. 5.) navrhuji seminář opět od 13 hodin. Pokud se domluvíme, můžeme se sejít někde venku, např. ve Stromovce – to zvažte podle svých možností, chuti a odvahy, nebo opět přes Skype.

Na závěr se zkuste zamyslet nad celým seminářem, zda máte otázky, nějaké další texty apod. Mimoto jsme se domluvili, že bychom se podívali na texty Erazima Koháka. Východiskem může výt jeho kniha Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky, která je k dispozici v Krameriu. Je tam i pár dalších (viz níže), zejména doporučuji antologii Závod s časem. Texty morální ekologie, na níž se EK podílel jako editor a kde jsou zajímavé texty dalších autorů.Tady je také článek o hlubinné ekologii, pokusím se k tomu připravit pár poznámek o Mortonově termínu dark ecology, které dlužím.

Důležitá je jeho kniha Oheň a hvězdy, ta ale elektronicky není a nevím, zda bychom se k ní dostali všichni.

Další návrhy vítány.

ekokritika a mýtus

by Josef Hrdlička -

Sešli bychom se v pátek 8. 5. od 13 h., jako obvykle, pokud nemůžete, napište, prosím.

Poslední seminář by se konal násldující pátek, 15., buď po Skypu, nebo osobně, např. v parku ap., v budově školy by to bylo problematické. - Téma - závěr semináře, různé podněty, plus ekologické téma u Erazima Koháka.

 

Mýtus a ekokritika

Základní hypotéza: u Cailloise (ktarý navazuje na Bergsona) jsme se setkali s tezí o mýtu jako lidském ekvivalentu instinktivního chování např. u včel nebo mravenců (jde o velká společenství). Nejde při tom pochopitelně o instinkt, ale racionální a zároveň intuitivní strukturovaný obsah, který dává možnost regulovat chování na úrovni kolektivu i jednotlivce. Pokusím se otázku položit ve více rovinách.

1. Existuje více mýtů, které pracují s tím, že člověk a země/svět jsou ze stejné látky; že svět vznikl z těla nějaké prabytosti a člověk následně z látky světa nebo z těla bohů. Přičemž tyto korespondence bývají někde ještě rozvedené. O systematickou rekonstrukci fungování takového mýtu se pokusil Bruce Lincoln (Myth, Cosmos, and Society: Indo-European Themes of Creation and Destruction. Cambridge: Harvard University Press, 1986). Kniha je dlouhodobě nedostupná, pokusím se shrnout obsah.

2. V té souvislosti lze sledovat teze o tom, že Země je živý bytost od romantismu (Mácha, Purkyně) až k hypotéza Gaia.

3. Otázkou je kritický přístup k mýtu. Hypotézu Gaia můžeme například číst myticky, ale také kriticky, zkusil bych uvažovat o kritické přítomnosti a potřebě mýtů, tj. mýtus je dobré přijímat a brát vážně, a zároveň je na místě umět se k němu postavit kriticky. Zdánlivý rozpor nebo obtíž může odpovídat některým proudům ekokritiky (hodně jsme se s něčím takovým setkali u Mortona).

 

Literatura:

vyznačuji příslušná místa, vhodné je přečíst kontext

Edda (v Krameriu je vydání z r. 1962, přel. L. Heger): Píseň o Váftrúdnim (strofa 20n.), Píseň o Grímnim (strofa 40n.);

Mýty staré Mezopotámie (1977): mýtus Enúma eliš – začátek o stvoření bohů; a IV. tabulka- zejména závěr o čtvrcení Tiámat;

mýtus bývá srovnáván s biblickou genezí a pravděpodobně ji ovlivnil;

Ovidius: Proměny, kniha 4., Příběhy Perseovy – Atlás (závěr – proměna Atláse v horu);

Purkyně: Útržky ze zápisníku zemřelého přírodovědce (viz text, který uložila Andrea v Moodlu, kniha v Krameriu), zkuste sledovat motivy Země jako živé bytosti a souvislosti, které se s ním pojí.

Štěpán Kučera: Projekt Gilgameš (Druhé město, 2019) – ke knize jsem se dostal v těchto dnech, nevím, jak bude k sehnání.

E. Juliš: několik básní z knihy Blížíme se ohni (oddíl Zóna), na disku).

program na závěr semináře

by Josef Hrdlička -

Pokud souhlasíte, budou se následující dva semináře konat opět v pátek přes skype, poslední, když to půjde, už normálně. Připojuji návrh témat, u posldních dvou průběžně upřesním.

1. 5. téma: obraznost a cvičení obraznosti, úkol: uvažovat o možnostech obraznosti v ekologické problematice, hledat příklady

četba:

– T. Morton: Ecology without Nature, s. 140–169 (text je na disku);

W. Hilbig (básně na disku);

E. Juliš – básně na disku v souboru "ek.příklady" (viz připojený seznam, kde jsem rozepsal, odkud jsou Julišovy básně); plus v Krameriu souborné vydání Básně (2015; odtud sbírka Pod kroky dýmů), výbor Nevyhnutelnosti (1996) – zkuste projít a vybrat básně s motivy dolů a krajiny

8. 5. – mýtus, upřesním

15. 5. texty Erazima Koháka, návrhy, diskuze na závěr, pokud to situace dovolí, sešli bychom se „fyzicky“

měřítko poznámky k semináři

by Josef Hrdlička -

Další seminář navrhuji pátek 17. 4. opět od 13 hodin. Téma „nature writing“, což by mělo doplnit a usadit novější texty, návrh: H. D. Thoreau: Chůze (na disku anglicky, na Krameriu lze najít český překlad), Váchal: Šumava romantická a umírající (na disku + doplňuji nějaké obrázky).

A další pátek 24. 4. návrh: antropocén (Clark ad.), Paolo Bacigalupi: Čerpadlo č. 6 (Kramerius) – sci-fi povídky z nedaleké budoucnosti poznamenané změněnými podmínkami ekologické krize, obecněji k zamyšlení otázka, jak funguje nebo může fungovat žánr sci-fi.

Pak zbývají tři poslední – zvažte, zda chcete výuku o svátcích 1. a 8., já můžu, škola patrně do konce semestru neotevře. Témata promyslím na pátek, ale přivítám také návrhy – jak texty, tak tematické okruhy.

 

Můžeme si všimnout, že probíraná témata směřují také (i když ne výhradně) k tomu, vidět věci jinak. Hyperobjekt naznačuje, že zdánlivě nesouvisející jevy ve skutečnosti souvisejí s jednou entitou (jako její projevy, příznaky, důsledky nebo části), dobrý příklad byl oheň ve studii, kterou jsme četli na začátku. Expresivita ruší hierarchii a zároveň ukazuje existenci jako výraz, aniž by nutně musela mít jasný význam, dále poukazuje k důležitosti estetického pohledu. Ten není jen dodatkem – ale… (nechávám otevřené, vede k řadě konsekvencí). Podobně je to s měřítkem. Pohled na věci v jiném měřítku (velikosti, času) ukazuje jiné souvislosti. Dále otázka: znamená vidět jinak rozšíření nebo spíše proměnu nebo zrušení jiného pohledu? V něčem jistě zrušení. Zase příklad Demosova článku o ohni: pokud vidím jednotlivé požáry izolovaně, můžu si za tím představovat svět jako pevný rámec horizontů, který je spolehlivý a v něm jsou zasazeny jednotlivé věci, události. Nahlédnu-li oheň jako hyperobjekt, ten rámec se ruší a ocitám se v dynamickém prostoru, který nemá pevný základ a spíše je tvořen kompozicí sil – ty někdy docházejí k rovnováze, jindy se z ní vychylují. Morton uvádí příklad ročních období: dlouho jsme je mohli vnímat jako stabilní prvky ročního cyklu, které se sice vychylují z normy, ale v zásadě jsou předvídatelné. Globální oteplení ukazuje, že tato stabilita byla ve větším časovém měřítku jen dočasným stavem, nikoli pravidlem. Můžu se na to ale dívat ještě trochu jinak – došlo ke změně systému od stabilního k dynamickému, což ale neznamená, že první se nemůže obnovit. Všimněte si opět na příkladu ohně, že oba pohledy jsou hypotetické a záleží na tom, co nastane. Podle toho se přikloníme k jednomu nebo druhému modelu. Vezmeme-li v úvahu největší možný čas, tj. kosmologické hypotézy  vzniku vesmíru, jistě platí dynamický model, v o něco menším měřítku, které je pro člověka stále nepředstavitelné, může jít o stabilní epochy. Čas, který máme, nás staví do pozice: „neviem“. S obrazností měřítka je ale toto nevědění poučené.

Připojuji pár textů: na disku báseň Gary Snydera Old Woodrat’s Stinky House (český překlad plus část anglicky) – pěkně pracuje s různými časovými měřítky.

A zde jedna báseň Ilany Shmueli (I.S.: Zvolila jsem si život, Archa 2019, přel. Radek Malý, s. 40). IS byla přítelkyní a vrstevnicí Paula Celana, její poezie vychází z podobných zdrojů. Klade to zajímavou otázku, jak může souviset poezie ovlivněná holokaustem s poezií orientovanou ekokriticky.

 

Geigerův počítač tiká

jedno stéblo po druhém

se láme v kyselém dešti

 

už nikdy více neutíkat

proti větru

 

Nezapomeň snít o mechovatém kameni

už tisíc let leží v horském potoce

Expresivita a J. K. Šlejhar

by Josef Hrdlička -

Texty: Ruyer, případně Caillois, J. K. Šlejhar. Texty a odkazy k nim najdete na disku. Prosím vyjádření k tématu. Připravím opět kratší úvodní text.

Poukaz k expresivitě je jedním z klíčů k té sbírce, nechám spíš na příště. Připomněl bych knihu Davida Abramse The Spell of Sensuous (česky jako Kouzlo smyslů). Často citovaná, podle mého v něčem nedotažená, má tendenci nekriticky a zjednodušeně rozvíjet některé myšlenky (například kritika písma je poněkud mechanická), zároveň možná i díky tomu leccos ostře pojmenovává. Důraz je tam na „more than human World“. „More“ se tu nedobře překládá, neí to nad-lidská svět, ale ne-lidský.

Ruyer poznamenává (197), že "člověk je z tohoto hlediska na přesně téže rovině jako jiné živé bytosti, takže uplatňovánínaší lidské zkušenosti zde není antropomorfismus, nýbrž prostě srovnávací biologie nebo etologie". - To může být dobré východisko k diskuzi.

Dalo by se (v ekokritice) pracovat s distinkcí význam - expresivita? 

Expresivita u Šlejhara mj. v Choré jabloni, Divokém víně ad. 

Vandermeer, Muldoon, Borkovec

by Katarína Badžgoňová -

SCI-FI knihy & film, ktorý som spomínala.

https://www.imdb.com/title/tt2798920/?ref_=nv_sr_srsg_0

https://www.goodreads.com/series/112239-southern-reach ; preložené boli aj do češtiny: https://www.databazeknih.cz/serie/jizni-zona-6419

 

Film je dostupný na netflixe a vrelo odporúčam. Nejde o typickú hollywoodsku dystópiu, ale niektoré scény nemusia byť pre každého príjemne. 

S ohľadom na témy, ktorým sa venujeme na seminári, výrazne vystupuje problematika neľudského, charakter ľudského poznania či postoj k neznámemu/inému.

Na rozdiel od tradičného poňatia témy odcudzenej prírody v opozícií k ľudskej aktivite hororov/dystópií (Lovecraftove poviedky sa dajú čítať týmto spôsobom, Godzila séria; všemožné katastrofické filmy) je tu „príroda“ benígna, len jej prirodzené prejavy sa značne vymykajú rámcom, ktoré boli človekom uložené (v duchu Kolmačku „Divoký, temný, nepřehledný svět / byl přeskupován do přehledných řad, / ploch a linií“ (život lidí... s. 28).

Zaručene by sa tu dalo pracovať s hyperobjektom; hoci samotné mutačné procesy sú lokalizované na jednom (rozrastajúcom sa) území, sú len výrazom/prejavom niečoho ďalšieho – príčiny a súvislosti daných javov nemožno priamo pozorovať, dajú sa len odtušiť podľa toho, ako sa prejavujú v prostredí..

Prikladám aj nejaké štúdie, ktoré sa tomu venujú v knihách aj filme. Prvá z nich pracuje aj s generovaním textu nezávisle od autora, možno by bolo zaujímavé vyskúšať na Vandermeerov text aplikovať J. Quinna. Druhá širšie hovorí o možnostiach ekokritiky pri interpretácii „weird fiction“ .

https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/0950236X.2019.1583684?needAccess=true&

https://journals.openedition.org/miranda/7012

https://earther.gizmodo.com/annihilation-reminds-us-why-we-need-ecological-horror-s-1823323846

https://medium.com/@bkurmann14/dark-ecology-in-annihilation-ace1fe99f6ee

 

Muldoonove básne: https://www.poetryfoundation.org/poets/paul-muldoon

A v prílohe Herbář od Borkovca.