Výběrový kurz II – Politická a morální filosofie
Aperçu des sections
-
Obsahem kurzu je seznámení s morálně-politickým uvažováním v dějinách evropského myšlení od antiky po 19. století. Kurz poskytuje studujícím základní přehled významných témat politické a morální filosofie s důrazem na západní myšlenkovou tradici. Zároveň rozvíjí jejich schopnost porozumění klasickým textům morální a politické filosofie.
-
Politika otevřeného horizontu
Příspěvek ke sporu o paradigma politické filosofie
-
Ptejme se, co vůbec znamená tento pojem v evropské politické tradici, jaký je jeho význam v současném politickém světě a jakým způsobem se dá tento pojem teoreticky rozvíjet.
-
-
Chantal Mouffová rozvinula agonální pojetí politiky ve spojitosti se sporem o povahu liberální demokracie mezi univerzalisty (Dworkinem, Rawlsem, Habermasem) a kontextualisty (Walzerem, Rortym).
-
Agonální pojetí politiky, jak se je pokouší aktualizovat Mouffová, se zaměřuje na deficity a vnitřní tenze liberálně demokratického politického systému. Wittgensteinovské paradigma sdílených forem života však této autorce nedovoluje, aby provedla hlubší analýzu externích faktorů, které omezují agonální politický princip, a tuto analýzu spojila s nárokem na univerzálně platný význam, který přesahuje hranice jedné ze sdílených forem života.
-
Samozřejmě je možno říct, že tyto studie jsou příliš „pesimistické“, „katastrofické“ a „jednostranné“ a že existuje mnoho jiných studií a teorií, které přinášejí obrázek mnohem povzbudivější. Jsou tu také argumenty, které zpochybňují platnost a závažnost těchto kritických studií.
-
Od třetí generace ´kritické teorie´ k první generaci?
Podívejme se nejprve na Honnethovu teorii uznání, která v návaznosti na Habermasovo paradigma komunikace poskytuje „morální“ vysvětlení sociálních konfliktů. Axel Honneth, nástupce Habermasův, považovaný za představitele tzv. třetí generace kritické teorie, vypracoval normativní teorii sociálního a kulturního uznání, která základní premisu liberalismu, myšlenku individuální svobody a sebeuskutečnění individua, spojuje s otázkou sociálního a kulturního kontextu, jímž je individuum podmíněno. Honneth se za tím účelem pokouší aktualizovat Hegelovu ranou teorii „mravnosti“ („Sittlichkeit“). Honneth tuto teorii zbavuje jejího „metafyzického“ zakotvení a klade ji na jiný základ, na „empiricky kontrolovatelnou“ Meadovu teorii intersubjektivity.Tato teoretická výbava slouží Honnethovi k tomu, aby překonal limity Habermasovy teorie komunikativního jednání, v níž chybí teorie „kontextu“, v němž se komunikativní jednání odehrává, a zároveň omezení foucaultovského „kontextualismu“, v němž je obtížné formulovat konzistentní teorii subjektu.
-
-
-
-
-
-