Předmět je zaměřen na dějiny čtenářství v Evropě od počátků do 16. století. Seznamuje s teoretickými základy výzkumu čtenářství v předmoderní době, s jednotlivými druhy center písemné kultury ve středověku a v počátcích raného novověku, a s tím, jak se lišilo čtenářství v jednotlivých sociálních skupinách. Zvláštní důraz je kladen na dobu přechodu od rukopisu k tištěné knize (1450–1500) a na evropské i české institucionální a zejména osobní knihovny, které tento proces odrážejí. Dále je věnována pozornost intelektuálním knihovnám 16. století.