12. týden (13/5) Vyberte si jeden z níže nabízených článků / kapitol a napište poslední, povinnou anotaci

Krátká starší studie Stevena Felda, slavného antropologa zvuku a "šamana" zvukové ekologie a jím navrhovaného oboru akustémologie, který v etnomuzikologii zpropagoval koncept soundscape (viz Kovačič, 2016 níže nebo Jurková, 2013). Zde detailně analyzuje estetiku performance rituálu gisalo Kalulijů na Papui Nové Guinei, která odhaluje vztah Kalulijů k deštnému pralesu a především k pralesním ptákům, jejichž zpěv je interpretován jako hlasy duchů mrtvých předků (včetně mrtvých dětí). Také poukazuje na zvláštní jev synestézie, který je typický jak pro pobyt v pralese, tak pro obřad gisalo. V pozdějším nádherném článku z roku 1996 nazvaném Watterfalls of Song: Acoustemogy of Place Resounding in Bosavi, Papua New Guinea, dostupném na jeho webu http://www.stevenfeld.net/articles mimo jiné popisuje, jak gisalo, tradičně mužský rituální expresivní žánr zapovězený ženám, muži v 80. letech 20. století opustili. Písně gisalo začaly během několika let skládat místo mužů ženy. Feld se ovšem nejvíce proslavil svou knihou 2012 (1982/1990) Sound and Sentiment: Birds, Weeping, Poetics, and Song in Kaluli Expression a albem Voices of the Rainforest http://www.stevenfeld.net/voices-of-the-rainforest , což je slovy Felda "documentary sound art composition of a day in the life of the Bosavi rainforest and its inhabitants".

O rituálních zvucích ve veřejném prostoru Lublaně produkovaných třemi různými náboženskými entitami: většinovou římskou-katolickou církví, muslimskou menšinou a nově vzniklou, parodickou Církví zombie, jejíž rituální performance před Chrámem korupce (slovinským parlamentem) pomocí zvonění a bušení do pánví, jsou politickým happeningem. Pracuje s konceptem Soundscape v pojetí Stevena Felda (výše).

Národopisná Revue, 2/2016, str. 122 - 131.

Autor, významný americký etnomuzikolog, nás čtivě vtahuje do svého terénu v polských Tatrách. Reflektuje svůj odpor k folklórním festivalům, jež interpretuje jako rituály moderní doby. Známá a čtivá studie, která se v pozměněné podobě objevila i v etnomuzikologické "čítance" důležitých textů Ethnomusicology: A Contemporary Reader. Pracuje mimo jiné s Schechnerovým pojetím rituálu jako performance.

Autorem je známý etnomozikolog a vedoucí legendární katedry etnomuzikologie na Indiana University, autor knihy Music is My Weapon. Těžší, ale fascinující čtení o tom, kterak se písně a tanec Debke z palestinských vesnických rituálů ročního cyklu stanou nástrojem současných ritualizovaných performancí Palestinců (o) násilí a teroru v kontextu izraelské okupace palestinských teritorií. Hudební performance pak nejen reflektují násilí páchané Izraelci na Palestincích, ale také inspirují fyzické násilí Palestinců na Izraelcích. Pracuje s konceptem performativity filosofky Judith Butler.