Předmět uvádí do studia pastorální teologie. Poskytuje základní poznatky a orientaci v oblasti pastoračního působení církve na základě její nauky a života. Uschopňuje budoucí aktéry pastorace (zejména laiky) ke zkoumání teologických, antropologických i společenských předpokladů praxe církve; k rozpozná(vá)ní a adekvátnímu posuzování výzev pro její jednání. Seznamuje s kritérii a modely pastoračního jednání jak v oblasti kněžské či jáhenské služby, tak i v oblasti působení věřících laiků (zvláště) ve farnostech.