Nerozhodnutí voliči našli své favority na Hrad. Vybrali politickou zkušenost i zadní vrátka

Když Lukáš Helioš v neděli otevřel poštovní schránku, přepadl ho zvláštní pocit. Místo obvyklých čtyř sad volebních lístků pro rodiče a prarodiče v ní našel i pátou obálku – tu se svým jménem. Plnoletosti dosáhne student ze Smilovic nedaleko Frýdku-Místku den před prvním kolem voleb. Už delší dobu si uvědomuje, o jak výjimečné narozeniny letos půjde. Poprvé se s rodiči vydá do volební místnosti jako dospělý.

„Bude to pro mě opravdu hodně zvláštní a speciální den. Úplně poprvé se podívám za tu zástěnu, za kterou jsem nikdy nemohl. Všechno bude poprvé a docela se na to i těším,“ popisuje s nadšením prvovolič.

Vybrat, pro koho bude vůbec poprvé v životě hlasovat, nebylo jednoduché. Postupem času sice svůj výběr zúžil na trojici kandidátů, které podpořila jemu i jeho rodině blízká koalice Spolu. Rozhodování mezi Danuší Nerudovou, Petrem Pavlem a Pavlem Fischerem však nebylo o moc snazší. Svého favorita nakonec pár dní před prvním kolem přece jen našel – bude jím bývalý diplomat a senátor Fischer.

„Oproti ostatním se mi líbí, že svou minulost má podle dostupných veřejných informací poměrně čistou a má už nějakou tu zkušenost v politice. Zkrátka ví, co dělá, a řadí se podle mě k těm zkušeným kandidátům,“ vysvětluje Lukáš.

Ke konečnému rozhodnutí dospěl mimo jiné díky volebním kalkulačkám, v nichž mu Fischer opakovaně vycházel na předních příčkách, ale pomohla mu také anketa na křesťanském portálu, kde trojice odpovídala na otázky o víře a církvi. Právě tím Fischer mladého věřícího přesvědčil, že by v úřadu mohl zastávat křesťanské hodnoty, které jsou pro Lukáše osobně důležité, a byl by slušným prezidentem, za kterého by se nikdo nemusel stydět.

Nezávislá justice, nevinný kandidát

V užším výběru volitelných kandidátů se Pavel Fischer objevil také u šestačtyřicetiletého podnikatele Milana Červeňáka z Vrbové Lhoty. Na senátorovi si cení způsobu vystupování i uvažování. Především se mu ale líbí, že neuráží své protikandidáty, jak to podle něj dělá mnoho jiných uchazečů o Hrad.

Fischer ale o Milanův hlas od začátku soutěžil s Andrejem Babišem. Jeho hnutí totiž podnikatel roky volí a na Hradě by expremiéra viděl ze všech nejraději. Ve volbě politického oblíbence mu však doposud bránily nejasnosti kolem kauzy Čapí hnízdo. Takže když čtyři dny před prvním kolem soudce Jan Šott prezidentského kandidáta po pěti letech nepravomocně zprostil obžaloby, pro Milana bylo rozhodnuto.

Přečtěte si také

Čapí hnízdo: Soudce zprostil Babiše obžaloby. A vysvětlil proč

„Ještě před vyhlášením rozsudku všichni Babišovi oponenti říkali, že věří v nezávislou justici. Když ho tedy teď tahle nezávislá justice osvobodila, je to pro něj asi velké plus a pro mě v rozhodování taky,“ vysvětluje. Zprávy o zproštění viny prý zaregistroval na internetu chvilku před naším hovorem. Pravděpodobnost, že v pátek ve volební místnosti, která bude hned naproti jeho obchodu se skútry, dá svůj hlas právě jemu, odhaduje na 99,9 procent.

„Protože mě tradiční strany za dvacet let mého volebního působení opakovaně zklamaly, volil jsem hnutí ANO a Babiš je i trošku protivládní volba,“ doplňuje Milan. O chvíli později však upřesní, že prezident s vládou musí také spolupracovat. On osobně jen nechce, aby ji poslouchal na slovo.

Otázka, jak by taková dynamika mezi Poslaneckou sněmovnou a Hradem fungovala v případě, že by se do vlády znovu dostalo hnutí ANO, mu prozatím přijde zbytečná – předpokládá totiž, že současný kabinet s největší pravděpodobností bude vládnout minimálně do konce volebního období, tedy ještě další tři roky.

Přečtěte si také

Na emoce dobrý, ale mě to nebaví. Nerozhodnutí voliči hodnotí, jak Pavel, Nerudová a Babiš loví hlasy

Jako primárně protivládní kandidát se v současném klání profiluje poslanec SPD a také bývalý diplomat Jaroslav Bašta. Milana však jeho sliby o odvolání Fialovy vlády nezaujaly, Bašta by podle něj do úřadu vůbec neměl kandidovat.

„To by znamenalo další nedůstojné volební období, kdy by prezident republiku nereprezentoval,“ říká na vysvětlenou.

Naopak v reprezentaci země může podle Milana vynikat jím favorizovaný Babiš – v jeho očích je zdatným vyjednavačem s vlivnými kontakty v zahraničí. Zapracovat by však s novou funkcí musel na své výbušnosti a cholerickém chování, míní středočeský podnikatel.

Sledovat, jak dokáže expremiér kočírovat své emoce, a především jestli se nenechá vyprovokovat protikandidáty, chce ostatně také v jediné televizní debatě, do níž šéf hnutí ANO přijal pozvání. Jeho rozhodnutí vyhnout se dalším prý chápe – někteří kandidáti totiž řeší jen Babiše. Tak Milan vnímá například výstupy Petra Pavla, Danuše Nerudové či Marka Hilšera v nedělní debatě veřejnoprávní televize. I kdyby se šéf hnutí ANO zúčastnil, na konstruktivní diskusi by kvůli útokům ostatních a překrucování jeho výroků nedošlo, myslí si Milan.

Kritice nečelí pouze expremiér, ale také jeho voliči. Sám Milan se setkal s výčitkami od lidí ze svého okolí, kteří se v novinách dočetli, nad jakým kandidátem přemýšlí. „Dostal jsem sprchu, že by se můj táta obracel v hrobě, kdyby věděl, že bych volil estébáka. Kamarádi jsme dál, snažím se být vůči tomu imunní. Je to ale přece moje svobodné rozhodnutí. Přijde mi, že někteří lidé jsou trochu pokrytci,“ vzpomíná na reakce, které se mu sešly po zveřejnění prvního rozhovoru.

Kdo kouří marihuanu a kdo odstupuje

„Čeká nás asi solidní masáž. Babiš rozjede svoje bomby o tom, jak celou dobu říkal, že je nevinný. Teď má konečně rozsudek, i když nepravomocný. Celé roky do něj kopou, tak proč by toho před volbami nevyužil,“ hodnotí aktuální dění devětadvacetiletý řidič tramvaje Jaroslav Vojtěcký během cesty autem z práce domů.

Pondělní rozuzlení v kauze Čapí hnízdo poslouchal během ranní směny v živém vysílání Radiožurnálu.

„Slyšel jsem posledních pár vět rozsudku a asi čtyřicet minut začátku odůvodnění. Hrozně se mi líbilo, jak soudce krásně popsal, že vlastně všichni moc dobře vědí, co dělali, že to úplně fajn není, ale udělali to tak strašně dobře, že to je v souladu se zákony, takže jinak rozhodnout nemohl,“ komentuje, jak on sám nahlíží na počínání soudu.

Mimo to ale v posledních dnech upoutaly jeho pozornost také předvolební debaty – konkrétně ta v České televizi a v deníku Blesk. V rozhodování mu prý ale zas tak moc nepomohly – díky tomu, že pečlivě poslouchá dostupné rozhovory s dvojicí favorizovaných kandidátů, v jeho případě tedy s Nerudovou a Pavlem, nedozvěděl se v nich moc nového.

Přečtěte si také

Čím zaujala Superdebata ČT: Opatrní favorité, nezkrotný Bašta a Středulův tah dámou

Výjimkou byla například informace, že Nerudová i Pavel zkusili kouřit marihuanu a vyslovili se pro její legalizaci. „Já jsem proti, ale protože jsem zvažoval je dva, mi to ve výběru nijak nepomohlo,“ vysvětluje devětadvacetiletý volič.

Vystupování dvojice kandidátů pak Jaroslav hodnotí pozitivně také v případě veřejnoprávní televize. Průběh nedělní debaty pro něj nicméně do velké míry zastínilo odstoupení šéfa odborů Josefa Středuly z prezidentské volby a jeho následná podpora pro bývalou rektorku.

„Překvapilo mě to, protože si nejsem úplně jistý, že Středulovi voliči budou volit Nerudovou, která je spíše zástupkyní pravé sféry. Většina spíš uteče k Babišovi,“ zamýšlí se Jaroslav, podle nějž Středula nikoho jiného než Nerudovou podpořit nemohl, především kvůli tomu, že u Pavla je pro něj nepřijatelná jeho minulost.

Názory na odborářův krok, stejně jako na celou debatu, se mezi šesticí nerozhodnutých voličů, které Deník N dlouhodobě sleduje, liší. Student Lukáš Středulovo gesto oceňuje a příjemně jej překvapilo, na druhou stranu Milan v něm vidí podraz na voliče.

„Je to normální dobytčárna. Když se jednou rozhodnu kandidovat, tak to dotáhnu do konce. Jde vidět, že to je slaboch,“ vysvětluje s rozhořčením podnikatel.

Přečtěte si také

Analýza: Středula ve volbách končí, podpořil Nerudovou. Nepomůže ale spíš Babišovi?

Rozpaky nad Středulovým krokem neskrývá ani devětačtyřicetiletá Magda Hradilová z Hostěnic u Brna. „Po zkušenostech s politikou mě hned napadla otázka, co ho k tomu vedlo. Zda za tím není nějaká zákulisní dohoda, nebo naopak obavy, aby během posledních dnů něco ‚nevyplavalo‘,“ říká v reakci na nečekané oznámení.

Podobně to vidí i aktivní seniorka Marcela Bühnová –⁠ podle ní Středula Nerudové možná v televizi velkoryse pomohl, v praxi to ale nejspíš na voliče nebude mít velký vliv. Debatu to nicméně vygradovalo a oživilo, zdůrazňuje osmasedmdesátiletá důchodkyně z Havířova.

Nejhůř z debaty podle Lukáše, Magdy a Marcely vyšli kandidáti Jaroslav Bašta a Karel Diviš. Seniorce se přitom druhý zmiňovaný dříve líbil. „Ze začátku to bylo zajímavé, pak už ale jen takové blbé,“ doplňuje své hodnocení.

Negativně vnímala Marcela mimo jiné i to, když někteří kandidáti odmítli ve vysílání říct, komu ve volbách do Sněmovny dali svůj hlas. Třeba Tomáš Zima, který na Marcelu podle jejích slov působil až odpudivě.

Magdě prý během debaty na veřejnoprávní televizi poprvé došlo, koho jí Diviš připomíná. „Andreje Babiše v roce 2012. Mám z pana Diviše subjektivní dojem, že i jemu jde spíš o privátní benefity, ať už osobní, jako je cestování, nebo firemní jako nové kontakty a zakázky pro firmu, zvlášť to bylo patrné, když mluvil o e-armádě,“ podotýká.

Zadní vrátka i posel špatných zpráv

Jaroslav, Marcela i Magda však už před nedělní debatou osmi kandidátů měli ohledně své volby jasno. Všichni se rozhodli v prvním kole hlasovat pro Petra Pavla, každý ovšem z jiného důvodu a s různou mírou nadšení.

Řidič tramvaje se definitivně rozhodl využít svá „zadní vrátka“, jak volbě bývalého armádního generála už od našeho prvního rozhovoru říká.

„Není to můj top kandidát, ale opravdu jsem se snažil hledat, co mi Danuše Nerudová nabízí, a zjistil jsem, že vlastně nic moc,“ podotýká. Trápí ho například otázka vlastního bydlení a dostupnosti hypoték, ani s tím mu ale hlava státu podle něj příliš nepomůže.

U Pavla si navíc cení toho, že ve vztahu k minulosti přiznal svou chybu a snažil se ji odpracovat. U Nerudové mu podobné přiznání chybí.

„Stačilo by, kdyby řekla, že se omlouvá. Spousta lidí by jí ‚odpustila‘, kdyby přijala zodpovědnost za lidi pod sebou, protože hlavou univerzity prostě byla,“ dodává k pochybnostem, které rozproudila kauza kolem působení Nerudové na Mendelově univerzitě.

Přečtěte si také

Váhají mezi Nerudovou a Pavlem, Babišem a Fischerem. Co přesvědčí šestici nerozhodnutých voličů?

Za výhodu u Pavla považuje i to, že oslovuje voliče z velké části politického spektra, což z něj v jeho očích dělá kandidáta s potenciálem společnost spojovat. V neposlední řadě však u Jaroslava hraje roli také Pavlův vzhled a schopnost vystupovat.

„Připadá mi reprezentativnější, i co se vzhledu týče, líbí se mi jeho vystupování, ale třeba i držení těla, za kterým asi stojí jeho armádní výcvik. Vypadá to ale hezky. A pokud mám přijmout, že prezident má být maskot a bude plnit spíš ceremoniální roli, tak i reprezentace je důležitá,“ myslí si devětadvacetiletý muž.

Vzhled jako jeden z rozhodujících faktorů zmiňuje také osmasedmdesátiletá Marcela, která má o Pavlovi jasno už pár týdnů. „Už jsem to říkala mnohokrát, líbí se mi i jako muž a slušelo by mu to tam,“ zdůrazňuje seniorka.

Komunistickou minulost, kvůli které na něj mnozí kritici útočí a kterou musel v průběhu kampaně opakovaně vysvětlovat, mu prý odpustila, podobně jako to udělala v případě spisovatele Pavla Kohouta. Oba si podle Marcely v dalších letech života členství ve straně odčinili. Sama je sice pyšná, že do KSČ s manželem nikdy nevstoupili, ovšem lidí, kteří to tak nemají, prý ve svém v životě potkala mnoho. Konvenují jí Pavlovy názory na členství v NATO i Evropské unii, pohled na Ukrajinu, vnímání Číny a Ruska jako nebezpečí pro Česko i důraz na lidská práva. Kandidáta navíc podpořil také Jiří Drahoš, kterému fandila v boji o Hrad před pěti lety.

„A pak si otevřu časopis Reflex a tam studená sprcha od Bohumila Pečinky, který mi v dlouhém článku vysvětluje, že nesmíme zapomínat na Česko B, ve kterém dvakrát vyhrál Miloš Zeman. Jenže já jsem Česko A a kolem mě je to podobně. To mi trochu moji radost vzalo a bojím se, aby to nedopadlo zle. Rozhodnutí soudu osvobodit Babiše mě vůbec nepotěšilo, to mu zase dá vítr do plachet,“ sdílí své dojmy seniorka.

Jisté obavy dovedly k už téměř jisté volbě Petra Pavla také Magdu. „Důvod bohužel není až tak úplně pozitivní – v poslední den roku jsem si pro sebe hodnotila, co nám minulých dvanáct měsíců přineslo, a zároveň se snažila dívat do budoucnosti. Zatím tam moc pozitivního nevidím, a tak jsem si říkala, od kterého z kandidátů bych špatné zprávy dokázala vstřebat nejlépe,“ vysvětluje s tím, že nejlépe jí z uvažování vyšel právě bývalý náčelník generálního štábu.

„Snad budeme už za pět let opravdu moct volit ‚kandidáta pro budoucnost‘, Petr Pavel je pro mne při vší úctě kandidátem pro krizové časy,“ doplňuje. Momentálně by jej prý volila tak na 90 procent, zbylých deset si rezervuje pro Pavla Fischera.

Možná v druhém kole

Čtyřicetiletý sociální pracovník Libor Vavřík naopak volbu vojáka ve výslužbě zamítl – alespoň v prvním kole pro něj prý hlasovat nedokáže. Svůj hlas dají s partnerem Danuši Nerudové. Když totiž v průběhu vánočních svátků jednou porušil svůj detox od předvolební kampaně a podíval se na televizní spoty, video Petra Pavla ho zneklidnilo. V něm mladá žena řeší, jestli dokáže zabezpečit jídlo pro dítě do dalších dní, postarší muž se strachuje, jak přečkat tuhou zimu, a další zase přemýšlí nad ozbrojeným konfliktem. A prezidentský kandidát lidi kolem sebe uklidňuje, že „to zvládneme“.

Na Libora však mělo přesně opačný efekt. „Vyděsilo mne, že je Petr Pavel ochoten pro zisk prezidentského úřadu strašit lidi chudobou a válkou. Nechci, aby se to po případném zvolení prezidentem opakovalo vždy, když mu klesnou procenta popularity,“ vysvětluje – a dodává, že tyto obavy má po zkušenostech s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem. Spot Nerudové je podle něj sice poněkud umělý, ale laskavý.

Přečtěte si také

Jeden vyvolává úzkost, jiný naději. Na co vsadili prezidentští kandidáti ve svých spotech

Rozhodnutí volit bývalou rektorku ho však prý nijak zvlášť netěší: „Zvlášť když pozorujeme, jak se množství lidí dosud váhajících mezi Danuší Nerudovou a Petrem Pavlem přiklání k druhému jmenovanému. Uvědomujeme si, že velmi pravděpodobně volíme třetího na pásce.“

Zneklidnilo ho prý také to, jak málo stačí k tomu, aby se člověk stal nominandkou na hradní kancléřku. Na mysli má konkrétně dosluhující vedoucí Kanceláře Senátu Janu Vohralíkovou, kterou si Pavel vybral do týmu, jenž by ho následoval na Hrad.

Už v Senátu Vohralíková čelila podezření z klientelismu a netransparentního zadávání veřejných zakázek, během jejího kancléřství proběhly čtyři kontroly a chystá se audit Národního kontrolního úřadu. Zatímco například řidič tramvaje Jaroslav oceňuje, že Pavel některá jména možných spolupracovníků již zveřejnil, Libor by čekal, že si sežene více informací a kandidáty si lépe prověří.

Přečtěte si také

Zakázka pro syna i obvinění z šikany. Kdo je žena, kterou chce Pavel jako svou kancléřku

Výtky ale u Libora nezmizely, ani co se týče profesorky Nerudové. Zdůrazňuje však, že nikdo není stoprocentně bez chyb a platí to i pro prezidentské kandidáty.

„Ve chvíli, kdy jsem se začal k Nerudové přiklánět, jsem už o její chybě věděl. Vždy rozlišuji, zda jde v případě morálního prohřešku o vědomé rozhodnutí – když budu vyhrožovat, okradu stát na dani, vstoupím do KSČ –, nebo chybu z naivity či nedostatku zkušeností,“ popisuje, jak vnímal kauzu kolem působení Nerudové v pozici rektorky.

„Vím, že na vysoké škole si rektor své nejbližší spolupracovníky nevybírá, ale volí je po složitých vnitřních, zákulisních obchodech akademický senát. Na to, kdo bude děkanem jednotlivých fakult – v tomto případě provozně ekonomické, kde došlo k potížím –, žádný formální vliv nemá. Mohla však tehdy reagovat rychleji,“ vyjmenovává.

Za problematické ale Libor označuje především to, že se Nerudové tým podle něj na otevření kauzy v médiích nepřipravil. Všiml si například i skutečnosti, že je kvůli tomu bývalá rektorka v debatách v defenzivě a nedokáže nastolovat vlastní témata.

Kauzu už se ale rozhodl dál nesledovat, protože ho unavuje. Problém tkví podle něj mimo jiné v tom, že kampaň od začátku Nerudovou prezentovala jako bezchybnou.

„Skvělý marketing způsobil, že mnoho lidí, co si kupovali ponožky ‚Danušky‘, ji vnímalo jako někoho dokonalého. Někoho, kdo si vždy ráno stihne vyčistit zuby, kdo nikdy ve stresu nezvýší na své dítě hlas, kdo vždy třídí odpad. A nyní se od ní odvracejí. V kampani chybí takový ten aspekt ‚stejně jako vy jsem nedokonalá a ze svých chyb se stejně jako vy učím‘,“ míní čtyřicetiletý sociální pracovník.

Svátek i sdílená radost

Možnost jít volit považují Libor s partnerem za malou oslavu. V té souvislosti vzpomíná i na příběhy lidí s mentálním postižením a duševním onemocněním, které skrze práci poznal a kterým byla v minulosti odebrána svéprávnost včetně možnosti volit.

„Zákonem předepsaný přezkum probíhá v některých případech spíše formálně. Těmto lidem jsme pomáhali bojovat za jejich práva a hledali jsme, jak jim pomoci k bezpečnému životu s více právy. Od té doby si svá práva více uvědomuji a vím, že nejsou samozřejmost. Jdu volit na oslavu toho, že můžu, i když vím, že je můj hlas jedním z milionů,“ dodává.

Jako nad povinností a současně výsadou přemýšlí nad volbami také Magda. Do volební místnosti v obci nedaleko Brna, která slouží jako knihovna a obřadní síň zároveň, zamíří spolu s manželem i dětmi. Magda totiž chce, aby se už dnes učily, jak svého práva využít, až ho s věkem získají.

„Pamatuji si, že jsem kdysi šla ještě ke komunistickým volbám se svojí maminkou. Bylo mi divné, že nikdo z dospělých nejde za plentu, že lístky v podstatě vůbec nečtou a hned je hodí do urny. Vzala jsem si z toho ponaučení a nejenže si lístky čtu, ale snažím se o kandidátech zjistit další informace,“ říká o svém přístupu.

Za svátek považuje volební den také osmasedmdesátiletá Marcela. Hned jak se volební místnost otevře, zamíří k urně odevzdat svůj hlas. Druhý den se pak s přítelkyněmi plánuje sejít ke společnému sledování výsledků.

„Každá z nás něco donese, kamarádky udělají jednohubky, popíjíme většinou vínečko a kávičku, zatopíme si v krbu, je to úžasné. Buď se radujeme, anebo pláčeme. Prožíváme to ale kolektivně,“ vysvětluje Marcela tradici, která se u ní začala psát s prvními demokratickými volbami v roce 1990.