Vzhledem k tomu, že jsem studovala na osmiletém gymnáziu, měla jsem vždy vcelku otevřenou cestu k politické participaci. Myslím, že je to tím, že gymnázia často učí své studenty občanské angažovanosti, učí je přemýšlet a vyjadřovat vlastní názor. Za dobu studia jsem podepisovala petice, organizovala studentské protesty a také jsem se jich účastnila. Kromě toho jsem byla členkou neziskové organizace, která měla kromě jiného také advokační funkci. V rámci této organizace jsme sami sdíleli své postoje prostřednictvím našich komunikačních platforem, vydávali tiskové zprávy, ve kterých jsme se vyjadřovali k různým kauzám ve vzdělávací politice, ale také jsme se účastnili veřejných debat, byli jsme hosty různých médií (já mám například zkušenost s ČT 24, Lidovými novinami, Šťastným pondělím či studentským časopisem Stisk) a setkávali jsme se s politiky, kteří se v oblasti vzdělávací politiky angažují. Spolupracovali jsme takto i s dalšími aktéry ve vzdělávání. 
Kromě toho chodím volit a navštěvuji veřejná zasedání zastupitelstva našeho města. Napadá mě otázka, na kterou nemám jasnou odpověď, zda je politická participace i rozhovor s jiným člověkem, kdy vzájemně ovlivňujeme své politické názory a postoje. 
Dostávám se ještě k jednomu bodu, který byl na přednášce zmíněn - a to zda jsou média také politickými aktéry. Pracuji jako reportérka místní lokální televize a redaktorka místního zpravodaje. Z principu věci by snad tato média měla být objektivní, na druhou stranu jsou obě financovaná naším městem, město schvaluje, co se odvysílá a co a jak se do zpravodaje napíše. Sama vnímám svou politickou participaci už v tom, že se snažím dosáhnout toho, aby lidé v našem městě dostali objektivní informace bez ohledu na to, v jakém světle se pak bude vedení města lidem jevit.