- V současné době, zejména díky mezinárodním organizacím, které působí na celosvětové úrovni a shromažďují dokumentaci o vzdělávání ze všech světových regionů, zpřesňují kritéria a systémy indikátorů, lze provádět srovnávací analýzy vzdělávacích systémů, determinant i efektů vzdělávacího procesů, identifikaci vztahů vzdělávacího systému k dalším subsystémům společnosti v globální dimenzi.
- Locke se v Úvahách o výchově – jež dělí do částí tělesná, mravní a rozumová – opíral o své konkrétní životní a výchovné zkušenosti. Předně hovoří o tom, že využívá zkušeností z výchovy svého otce puritána, kterou hodnotí pozitivně. Naopak zmiňuje negativní zážitky z vlastní návštěvy škol, zejména z Westminsterské klášterní školy, jejíž vzdělávací a výchovné metody chápe jako nenásledování hodný vzor.
- V inkluzivním přístupu jsou tedy osoby s postižením zapojovány do všech běžných činností jako lidé bez postižení. Pokud je to možné, nejsou přitom využívány žádné speciální prostředky a postupy. Pouze v situacích, kdy je to nezbytně nutné, nastupuje adekvátní pomoc a podpora. V tom můžeme spatřovat zásadní posun od integračních postupů, které spočívají právě v zajištění speciálních prostředků, podpory a péče pro osoby s postižením, aby mohli být tito jedinci následně zapojování do většiny činností v běžném životě společnosti.
- Pod pojmem organizační forma výuky se zpravidla chápe uspořádání vyučovacího procesu, tedy vytvoření prostředí a způsob organizace činnosti učitele i žáků při vyučování. Je pochopitelně velký rozdíl mezi způsobem práce učitele při individuální výuce hře na hudební nástroj a hromadnou výukou ve třídě plné žáků. Organizační uspořádání má na první pohled viditelnou vnější stránku. Každá z rozmanitých organizačních forem však vytváří i svébytný svět vztahů mezi žákem, vyučujícím, obsahem vzdělávání i vzdělávacími prostředky.
- Obecně se dá nyní konstatovat, že emoce (ať už pozitivní, nebo negativní) ovlivňují poznávací procesy u lidí, zejména jejich učení. Nepůsobí přímo, ale zprostředkovaně. Oním prostředníkem bývají jak aktuální zájmy jedince, tak jedincovy osobní cíle. Souhrnně lze říci: co nás momentálně zajímá nebo co ladí s našimi dlouhodobějšími osobními cíli, je bráno jinak než to, co nás nebaví, co se musíme učit, a přitom nevíme, k čemu by nám to mohlo být v životě dobré.
|