Zrakové postižení

Zrak je považován za jeden z nejdůležitějších smyslů člověka, jehož prostřednictvím získáváme 80 – 90 % informací z okolního světa. Zrakové postižení narušuje kognitivní funkce, orientaci člověka v prostoru a samostatný pohyb, jedinec není schopen v plném rozsahu vnímat a následně si představovat předměty a jevy s relativní či úplnou přesností, dochází k tzv. informačnímu deficitu. Velká část lidí používá alespoň v některé etapě svého života brýle nebo kontaktní čočky, které korigují zrakovou vadu, např. krátkozrakost. Taková vada ovlivňuje negativně život člověka jen minimálně. Pokud nestačí běžná optická korekce, diagnostikujeme zrakové postižení určitého stupně a hovoříme o osobě se zrakovým postižením.

Příčinou zrakového postižení může být vada v jakékoli části zrakového ústrojí – ve zrakovém centru v mozku, nervových drahách nebo na samotném receptoru. Vrozené vady bývají často geneticky podmíněné nebo způsobené infekčním onemocněním matky v době těhotenství, může se také jednat o vrozený zelený či šedý zákal (glaukom a katarakta). U nezralých novorozenců může v důsledku delšího pobytu v inkubátoru vzniknout tzv. retinopatie nedonošených, která patří k častým postnatálním etiologickým činitelům vzniku zrakového onemocnění. K dalším postnatálním příčinám můžeme zařadit i onkologická onemocnění oka nebo širokou škálu úrazů zrakového orgánu. Některé vady jsou navíc progresivní, takže postupné zhoršování stavu, nebo dokonce prognóza úplné ztráty zraku mohou být v takových případech vysoce pravděpodobné. Protože vývoj zrakových funkcí končí mezi šestým až sedmým rokem věku dítěte, sehrává důležitou roli i doba, ve které došlo k poškození zraku, tedy předcházející zraková zkušenost, která může ovlivňovat další vytváření představ nebo rozvoj orientačních schopností.

Rozdělení zrakových vad

Zrakové vady můžeme třídit podle různých kritérií, nejčastěji se setkáváme s dělením na vady refrakční, okulomotorické a postižení zorného pole.

Refrakční vady vznikají porušením správného poměru mezi délkou oka a lomivostí optického prostředí. Jde o ztrátu zrakové ostrosti, která se koriguje vhodnými brýlovými čočkami. Pokud člověk dobře vidí na blízko a špatně do dálky, je prodloužená předozadní osa oka nebo zvýšená lomivost paprsků, postižený trpí poruchou zvanou krátkozrakost (myopie). V opačném případě se jedná o dalekozrakost (hypermetropii), poruchu, při které je oko zploštělé nebo dochází k menší lomivosti paprsků, jež se spojují až za sítnicí, takže na sítnici se promítá neostrý obraz při vidění zblízka. Nepravidelným zakřivením čočky nebo rohovky, kdy světelné paprsky nedopadají na sítnici rovnoměrně, vzniká astigmatismus. Odstraňuje se brýlemi s cylindrickými skly.

Okulomotorické poruchy nebo také poruchy binokulárního vidění jsou poruchy, které vznikají na základě částečného omezení zrakové funkce jednoho oka. Na sítnicích obou očí se nevytvářejí na stejných místech dva rovnocenné obrazy, které by po splynutí vytvořily prostorový vjem. Řadíme sem šilhání (strabismus) a tupozrakost (amblyopie). Strabismus je taková porucha zraku, kdy osy očí nejsou rovnoběžné. U tupozrakosti dochází k podstatnému snížení zrakové ostrosti na jednom oku.

Postižení šíře zorného pole znamená omezení prostoru, který dítě vidí. Ztrátu je obtížné změřit, zvláště u malých dětí. Pokud jde o výpadek v centru zrakového pole, bude mít člověk problémy při pohledu přímo před sebe, bude se dívat stranou, aby viděl zřetelněji. Výpadek periferního vidění se může objevit v horním, dolním nebo postranním poli.

Porucha barvocitu je vada zrakového vnímání, při které nejsou rozlišovány jednotlivé barvy, nejčastěji je poškozeno vnímání červené a zelené barvy, v horším případě vnímá postižený okolní realitu v odstínech šedé barvy (tzv. úplná barvoslepost – daltonismus). Nepříjemné důsledky může porucha mít při školním vyučování, protože barevnost hraje důležitou roli při práci s učebními texty (Pipeková a kol., 2006).

Tabulka 1 –  Stupně zrakového postižení (klasifikace podle Světové zdravotnické organizace)

Zdroj: Slowík, 2007

Kompenzační pomůcky a možnosti vzdělávání osob se zrakovým postižením

Lidé s postižením zraku využívají množství pomůcek, kterými buď zlepšují sníženou zrakovou percepci (speciální brýle, lupy) nebo s jejich pomocí alternativně využívají kompenzační smysly, především sluch a hmat. Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené můžeme rozdělit do několika skupin, např. na optické pomůcky, mezi které patří binokulární nebo příložné lupy pro slabozraké, optoelektrické pomůcky (kamerové a zvětšovací televizní lupy), zejména v poslední době běžně používané počítače s využitím buď speciálního hardwaru (digitální zvětšovací lupy, elektronické zápisníky, počítače s braillským řádkem, speciální tiskárny) nebo s využitím speciálního softwaru (hlasové výstupy, programy pro zpracování tištěného textu). Pro běžné vedení domácnosti a každodenní použití používají nevidomí a slabozrací např. speciální hodinky s hmatovým ciferníkem, teploměr, kuchyňskou váhu a pro pohyb na ulici bílou hůl (orientační, signalizační nebo opěrnou).

Odbornou pomoc lidem od 15 let věku a také osobám osleplým poskytuje Tyfloservis, který sídlí v každém krajském městě, a rekvalifikační centra, např. v Praze na Dědině. Velkého pomocníka nevidomého člověka, především pro orientaci v prostoru, představuje vodicí pes. Jejich výcvikem se zabývá několik občanských sdružení a neziskových organizací (např. Středisko výcviku vodících psů, Helppes, Pomocné tlapky).

Děti s postižením zraku mají v současné době možnost vzdělávat se jak v běžné škole (mateřské, základní a střední), tak ve speciálních školách, zaměřených na vzdělávání zrakově postižených dětí a žáků. Vedle speciálních mateřských, základních a středních škol existuje také konzervatoř pro zrakově postižené, ladičská škola a některé učební obory. Náhradou za běžný černotisk, používaný zdravými lidmi, vytvořil v 19. století Francouz Louis Braille, sám nevidomý, speciální systém bodového písma, který je dodnes nepřekonatelnou pomůckou pro zrakově postižené. Kombinace vytlačených bodů v základní šestibodové struktuře každého znaku dovoluje zapisovat nejenom kompletně jakoukoli abecedu, včetně interpunkčních znamének, ale např. i matematické operace nebo hudební notové party.

Pro úspěšnou inkluzi dítěte se zrakovým postižením je důležitou podmínkou spolupráce a zájem rodičů a jejich pomoc při domácí přípravě dítěte. Po nástupu do školy musí žák se zrakovým postižením zvládnout orientaci v mikroprostoru, tj. ve třídě a ve školní lavici, a v makroprostoru, samostatný pohyb v budově školy a v jejím okolí, trasy třída – šatna, třída – jídelna, třída – družina. Na přijetí žáka se speciálními vzdělávacími potřebami musí být připraven i učitel, měl by získat informace o předcházejícím vzdělávání dítěte, jeho školní docházce, příp. péči. Samozřejmostí je seznámení se s kompenzačními pomůckami, které žák používá a které bude potřebovat a informování dalších pedagogických i nepedagogických pracovníků školy. U spolužáků postiženého dítěte můžou vzbuzovat pozornost některé zlozvyky – kývání těla, otáčení se kolem osy těla, stlačování očí (tzv. okulodigitální fenomén)  nebo třesení rukama.

Žáci se zrakovým postižením mají právo být vzděláváni podle individuálního vzdělávacího plánu a za pomoci asistenta pedagoga. Škola, jejímiž žáky jsou také děti se zrakovým postižením, by měla zabezpečit technicko-materiální pomůcky, zpravidla dochází i k úpravám organizace vyučování a žákovi je poskytnut delší časový interval na splnění úkolů. Asistent pedagoga obvykle zabezpečuje přípravy poznámek nebo učebních textů v černotisku, Braillově písmu nebo v auditivní podobě. Pro inkluzivní, běžnou školu platí, že by měla spolupracovat se speciálně pedagogickým centrem, které posoudí celkové zdravotní znevýhodnění žáka a zároveň působí jako poradce jak pro učitele, tak pro žáka s postižením a jeho rodinu. Třídní učitel má znát dokumentaci dítěte včetně oftalmologického a pediatrického, příp. psychologického nebo neurologického vyšetření, dále jeho osobní a rodinnou anamnézu.

Ve speciální škole je nespornou předností to, že zrakově postiženého žáka vzdělávají kvalifikovaní tyflopedi, kteří ovládají speciální metody práce, škola má také lepší podmínky pro vybavení učeben, korekční pomůcky pro každého žáka a ve třídě pracuje menší počet dětí. Nevýhodou může být to, že je žák ve speciální škole srovnáván pouze s dalšími spolužáky se zrakovým postižením.

Postižení je mimořádnou situací nejen pro člověka samotného, ale také pro jeho okolí. Vytváří problémy v rodině, v dětské skupině, skupině vrstevníků, při plnění školní docházky, při volbě povolání, hledání partnera, zakládání rodiny, v samostatném životě. Zrakově postižení ještě stále narážejí na různé společenské předsudky. Jedním z hlavních problémů lidí s těžkým zrakovým postižením je orientace v prostoru a samostatný pohyb, což může vést k závislosti na druhých lidech a ke sníženému sebehodnocení.