Smysl ekonomické aktivity a ekonomického vzdělávání

Smysl ekonomické aktivity a ekonomického vzdělávání

Milena Tichá

Převzato z: Studia didactica I. Kapitoly z didaktiky filosofie, etiky a společenských věd. Praha: PedF UK 2018.

Hlavním smyslem ekonomické aktivity lidí je tvorba bohatství. Proto také zakladatel moderní ekonomie a vrcholný představitel klasické ekonomické teorie Adam Smith (žijící v letech 1723 až 1790) nazval svoji klíčovou práci z roku 1776 „Pojednání a podstatě a původu bohatství národů“[1]. Tím položil základ pro vymezení předmětu zkoumání ekonomie jako vědy, která se má v nejobecnějším slova smyslu zabývat tvorbou a rozdělováním bohatství.[2] Po určité době diskusí o předmětu zkoumání ekonomie byla vytvořena obecná definice, která říká, že: „Ekonomie zkoumá, jak společnosti rozhodují o využití výrobních zdrojů, které mají alternativní užití, k výrobě různých komodit, a jak rozhodují o jejich rozdělování mezi různé skupiny.“[3]

Je zřejmé, že ekonomové stále sledují procesy, které vedou k vytváření bohatství. Zabývají se tím, jak a kde vzniká bohatství a jak je možné přispívat k jeho navyšování. Ekonomové se táží především na to

a)      jak a podle jakých kritérií toto bohatství rozdělovat pro současnou i budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a různé skupiny lidí ve společnosti;

b)      jak využívat vzácných zdrojů za účelem výroby různorodých statků a služeb;

c)      a jak co nejlépe čerpat z omezených zdrojů s ohledem na uspokojení nových a stále rostoucích potřeb lidí.

Aby bylo možno zajistit uspokojení rozmanitých potřeb lidí sledujících své vlastní různorodé zájmy v podmínkách vzácnosti a omezenosti ekonomických zdrojů, je potřeba v každé společnosti zvolit určitý princip, na jehož základě by docházelo ke koordinaci činnosti všech zúčastněných ekonomických subjektů. Prostřednictvím tohoto principu musí být společnost schopna nalézt odpověď na tři základní ekonomické otázky: a) Co se má vyrábět, v jakém množství a kdy? b) Jak vyrábět? c) A konečně: Pro koho vyrábět?

V tržní ekonomice na tyto otázky odpovídá trh.  Již zmíněný zakladatel moderní ekonomie Adam Smith, který charakterizoval známý princip „neviditelné ruky trhu“[4], předpokládá, že v  tržní ekonomice, kde sleduje každý ekonomický subjekt především svůj vlastní zájem, tedy kde se spotřebitel snaží dosáhnout maximálního užitku ze spotřebovávaných statků, kde cílem výrobce je maximální zisk a kde vzájemné vztahy mezi tržními subjekty jsou budovány na egoismu jedince, je právě trh tím, co dokáže koordinovat různorodé zájmy odlišných ekonomických subjektů, vede k jejich souladu, a tak nepřímo přispívá k blahu všech lidí.[5]

Ve své klíčové práci „Pojednání o původu a podstatě bohatství národů“ popisuje Smith základní principy fungování trhu takto: „Tím, že … výrobu řídí tak, aby její produkt měl co největší hodnotu, sleduje jen svůj vlastní zisk; jako v mnoha jiných případech vede ho tu jakási neviditelná ruka, aby dopomáhal k dosažení cíle, o který mu vůbec nejde. Tím, že jde za svým vlastním zájmem, prospěje mnohdy zájmu společnosti vydatněji, než když mu chce opravdu prospět.“[6]

Podle Adama Smithe a všech ekonomů, kteří na něj ve svých teoretických koncepcích navazovali a navazují, představitelů klasické a neoklasické ekonomie, platí, že trh dokáže svojí „neviditelnou rukou“ sladit zájmy individuální a společenské. Jednoduše řečeno, zastánci výše uvedených koncepcí předpokládají, že: „Smithova ‚neviditelná ruka trhu‘ vede jednotlivé tržní subjekty tak, že sledováním svého osobního zájmu a prospěchu jednají současně v zájmu trhu a společnosti.“[7]

Na tomto místě je nutno poznamenat, že důležitým předpokladem pro účinné fungování „neviditelné ruky trhu“ je to, že nositelé tržních vztahů, lidé, se budou chovat mravně, odpovědně a budou mít také určité sociální cítění. Předpokládá se tedy, že lidé jakožto nositelé tržních vztahů budou tvořit a dodržovat jak neformální, tedy nepsané, tak formální, sepsané a všeobecně uznávané normy chování, dané jak zvyky, obyčeji a tradicí, tak zákony, vyhláškami a předpisy, a že budou dbát na dodržování základních morálních zásad. To se od nich v rámci koncepce „neviditelné ruky trhu“ s určitou samozřejmostí očekává, ale je zřejmé, že trh je k tomu sám od sebe nijak nepodněcuje.

Je očividné, že trh je pouze prostým nástrojem směny zboží a služeb mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Je to místo, kde se setkává kupující a prodávající a kde se utváří cena. Není ničím víc, ani ničím méně. Sám o sobě nemá a nemůže mít morálku. Nemá žádné sociální cítění a nedá nikomu nic zadarmo. Řešení sociálních problémů jej nezajímá. Sociální nerovnosti spíše reprodukuje a prohlubuje, nestírá je. Trh si nedokáže poradit s externalitami, nejsou v jeho kompetenci.[8]

Přese vše, co tu bylo konstatováno, je trh uznáván většinou ekonomů jako dosud nejdokonalejší z poznaných regulátorů ekonomiky, a to napříč jednotlivými ekonomickými školami a proudy ekonomického myšlení. Tvrdá hospodářská soutěž s ostrým a nesmlouvavým bojem mezi ekonomickými subjekty není zejména liberálními ekonomy považována za cosi nepřirozeného, ale naopak za jev žádoucí, pozitivní a nezbytný.

Jestliže ekonom sleduje v tržní ekonomice tvorbu a rozdělování bohatství, zabývá se především statky a službami, které je možno vlastnit. Trh, který funguje na základě soukromého vlastnictví výrobních zdrojů, dokáže ocenit jen ty produkty, které je možno si přisvojit. S duchovním bohatstvím společnosti a duchovními hodnotami, u kterých je možno jen obtížně určit vlastníka, trh zacházet nedovede. Není schopen je ani ocenit a ani nemotivuje k tomu, aby byly lidmi tvořeny a pěstovány. Nemají-li vlastníka, nemohou být zbožím a nemají proto také v tržním prostředí ani cenu.

Trh zcela ignoruje například dobré mravy, morálku, odpovědnost a čest. Podnikání, které je v tržní ekonomice zaměřené především na co nejrychlejší dosažení co možná nejvyššího zisku, vytváří spíše stimuly pro potlačování hodnot, něž aby je aktivně rozvíjelo.

V tvrdé konkurenci obstojí spíše ten, kdo bere při svém ekonomickém rozhodování na prvním místě v úvahu ziskové kritérium, a to bývá velmi často v rozporu s jinými neekonomickými kritérii rozhodování. To, co je ekonomické, nemusí být za všech okolností a vždy morální, etické, ekologické, sociálně únosné a ani v souladu s platnými právními normami chování.[9] Ekonomie dokáže postihnout jen ekonomickou dimenzi lidského jednání a chování, jeho mimoekonomický rozměr zachytit nedovede. V tom jsou její možnosti omezené.

 V podmínkách tržního hospodářství pak také trh neumí řádně ocenit duchovní bohatství společnosti.  Proto je důležité, aby byly v dostatečné míře pěstovány ostatní společenské vědy, etika a filosofie. Ty nesledují člověka a jeho aktivity jen ve vztahu k tvorbě a rozdělování bohatství v ekonomickém slova smyslu, ale zaměřují se na širší rozměr lidského jednání. Vzhledem k tomu, že v životě lidí mají nezastupitelné místo nejen ty hodnoty a bohatství, které dokáže ocenit trh, musí si také ekonom uvědomit, že trh a tržní principy mohou být ve společnosti účinnými regulátory ekonomiky jen tehdy, když nositelé tržních vztahů (lidé) budou respektovat také takové hodnoty, které přímo neprocházejí trhem a budou se chovat v souladu s určitými morálními a mravními principy.

Z krátkodobého hlediska může být jednoduché ziskové kritérium rozhodování pro dosahování ekonomických úspěchů dostačující, ale z dlouhodobého hlediska se může stát nerespektování takových zásad jako je čestnost a spolehlivost a odpovědný vztah ke kulturnímu bohatství společnosti, a tedy trvalé přehlížení mimoekonomických kritérií rozhodování, významnou bariérou dosahování uspokojivých ekonomických výsledků. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby nebyla se zřetelem na tvorbu bohatství pěstována pouze ekonomie, ale také ostatní společenské vědy, etika a filosofie. Prostředky vynaložené na jejich rozvoj se mohou jevit z pohledu ekonoma jako neefektivní. Dokáží však pečovat o bohatství v jiném než pouze ekonomickém slova smyslu.  Proto by měla být jejich nezastupitelná role ve společnosti respektována také ekonomy, neboť bez kultivace duchovního bohatství je dlouhodobý ekonomický rozvoj fakticky nemožný.  

Na tomto místě vystupuje do popředí otázka, co pak má být účelem dnes tak často vyzdvihovaného a v pedagogických dokumentech zdůrazňovaného ekonomického a potažmo finančního vzdělávání.[10] Jakým způsobem vést na školách žáky k samostatnému ekonomickému myšlení a odpovědnému rozhodování. Jak vytvářet předpoklady pro to, aby dnešní i budoucí občané byli dostatečně vybaveni souborem znalostí, dovedností a hodnotových postojů nezbytných k tomu, „aby byli schopni finančně zabezpečit sebe a svou rodinu a aktivně vystupovat na trhu finančních produktů a služeb“[11] a aby uměli „spravovat svůj osobní i rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a závazků s ohledem na měnící se životní situace.[12]

Z dosavadních úvah vyplývá, že v rámci ekonomického a také finančního vzdělávání by měl být kladen důraz nejen na získávání vědomostí o tom, jak tvořit a zvyšovat osobní bohatství a na nácvik dovedností potřebných k ekonomickému rozhodovaní podle jednoduchého ziskového kritéria, ale zejména na rozvíjení a osvojování si takových postojů a norem chování, které povedou k odpovědnému ekonomickému rozhodování a ke svědomitému hospodaření s osobním, rodinným, ale také veřejným majetkem.

Při řešení konkrétních ekonomických problémů by mělo docházet k porovnávání dosažených výsledků podle různých kritérií rozhodování a k uvážlivému hledání kompromisů. Ekonomické kritérium rozhodování není obvykle to jediné, které nás dovede k určitému závěru. Kromě ekonomického, ziskového kritéria, bereme obvykle v úvahu také další stejně významná kritéria rozhodování, mezi něž například patří kritérium etické, ekologické, politické, sociální a právní. Uvedená kritéria racionálního rozhodování zpravidla nepůsobí v souladu, ale naopak rozporuplně. To, co je pro nás ekonomicky výhodné, nemusí být za všech okolností ekologicky prospěšné, politicky vhodné, sociálně šetrné, v souladu s platnými zákony a může se vymykat všeobecně respektovaným etickým normám chování.[13]

Zdůrazňování a vyzdvihování pouze úzce pojaté výchovy k ekonomickému myšlení a rozhodování, která by dávala přednost jen ziskovému kritériu rozhodování, bez zřetele na další výše uvedená kritéria, může směřovat k zavádějícím a v krajním případě až k nežádoucím výsledkům. Při ekonomickém rozhodování nelze myslet pouze na dosažení zisku, a to bez zřetele na ochranu životního prostředí, politickou stabilitu, sociální jistoty a platné právní normy. Zcela nesprávným směrem může vést výchova k ekonomickému myšlení a rozhodování v tom případě, bude-li zbavena svého etického rozměru, když bude ekonomické chování hodnoceno bez ohledu na jeho morální rozměr.[14]

Předpoklady pro výchovu k široce pojatému samostatnému ekonomickému myšlení a odpovědnému rozhodování vytváří interdisciplinárně koncipovaná výuka vycházející z Rámcových vzdělávacích programů ze vzdělávacích oborů Výchova k občanství a Člověk a svět práce (Základní vzdělávání) a Občanský a společenskovědní základ a Člověk a svět práce (Gymnaziální vzdělávání).[15] Ty vedou žáky k osvojení základních metodologických principů různých společenskovědních disciplín a také filosofie a etiky. Umožňují učiteli pracovat s různými kritérii hodnocení, vážit jejich význam a porovnávat jejich výsledky při posuzování bohatství člověka a společnosti.

 Proto, aby učitel mohl realizovat takto náročně koncipovanou výuku, je důležité, aby také jeho příprava byla založena na interdisciplinárním principu. Budoucí učitelé by měli být vedeni tak, aby při hledání cest k řešení společenských problémů dokázali překročit zúžený pohled jedné vědní disciplíny a konkrétně pak také při řešení ekonomických problémů byli schopni využít rovněž jiných kritérií hodnocení než pouze úzce pojatého kritéria ziskového. Měli by být připravováni na to, aby spolu se svými žáky uměli vyhodnotit důsledky různých vzorců chování a posoudit spolu s nimi skutečnou cenu na první pohled ekonomicky neefektivních kroků. Uvedené interdisciplinární pojetí přípravy učitelů má řadu předností, ale především umožňuje zohlednění etických kritérií hodnocení při výchově k ekonomickému myšlení a rozhodování. To pak také vytváří předpoklady pro zasazení ekonomického a finančního vzdělávání do širšího, společensky žádoucího rámce výchovy k občanství.

Literatura:    

Fuchs, K.; Tuleja, P. Základy ekonomie. Ekopress, 2003. ISBN 80-86119-74-2.

Klvačová, E. Stát, trh a občan. Ekonom, 1993, č.32.  ISSN  1210-07-14.

Konečný, B.; Sojka, M. Moderní ekonomie. Praha: Economia, 1991. ISBN 80-85378-01-9.

Mertlík, P; Rusmichová, L.; Soukup, J. Úvod do obecné ekonomi. Praha: VŠE 1990. ISBN 80-7079-372-4.

Samuelson, P.; Nordhaus, W. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991. ISBN 80-205-0192-4.

Sen, A. Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-549-6.

SMITH, A. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha: SNPL, 1958.

SOJKA, M. A KOL. Dějiny ekonomických teorií. Praha: VŠE, 1991. ISBN 80-7079-937-4.

TICHÁ, M. Etická a ekonomická kritéria rozhodování a výchova k ekonomickému myšlení. In: Pelcová, N.;Hogenová, A. Éthos ve výchově,umění a sportu. Praha: UK Pedagogická fakulta, 2009, s. 221 – 230. ISBN  978-80-7290-387-0.

TICHÁ, M. Etické aspekty finančního vzdělávání. Metodický portál RVP : Portál vzdělávání. (online). Praha: VÚP v Praze, 2010 (cit. 2010-4-16). ISSN 1802-4785. Dostupné na http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/8167/ETICKE-ASPEKTY-FINANCNIHO-VZDELAVANI.html/.

TICHÁ, M. Finanční gramotnost a finanční vzdělávání. Metodický portál RVP: Portál vzdělávání. (online). Praha: VÚP v Praze, 2009 (cit. 2009-10-14). ISSN 1802-4785. Dostupné na http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/6761/financni-gramotnost-a-financni-vzdelavani.html/.

TICHÁ, M. Finanční vzdělávání a pregraduální příprava učitelů na UK v Praze -- Pedagogické fakultě. Metodický portál RVP: Portál vzdělávání. (online). Praha: VÚP v Praze, 2009 (cit. 2009-10-14). ISSN 1802-4785. Dostupné na http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/6763/financni-vzdelavani-a-pregradualni-priprava-ucitelu-na-pedagogicke-fakulte-uk-v-praze.html/.

TICHÁ, M. Několik poznámek k ekonomickým aspektům násilí. In: Násilí ve výchově, sportu a umění: Sborník z mezinárodní konference konané na UK Pedagogické fakultě v Praze dne 4.5. 2006. Praha: UK Pedagogická fakulta, 2006, s. 112-119. ISBN 80-7290-272-5.

TICHÁ, M. Zisk – symbol úspěchu. In: PELCOVÁ, N.; HOGENOVÁ, A.,  a kol. Symbol  ve výchově, umění a sportu : Filosofická reflexe. Praha : UK Pedagogická fakulta, 2011, s. 277 - 284. ISBN 978-80-7290-428-0 .

Vlček, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003. ISBN 80-86395-46-4.

Vlček, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, 1998. ISBN 80-85963-66-3.