Naše stanovisko (prosinec 2006)

České školství nerozlišuje romské děti zachází s nimi „stejně“ jako se všemi ostatními dětmi*. Skutečnost, že každé dítě je odlišné, a že tudíž není možné se všemi zacházet stejně, je zcela zřetelně formulována ve všech pedagogických přístupech zaměřených na dítě (child-centered pedagogy).

Následkem tzv. stejného přístupu ke všem je pak znevýhodnění určitých skupin obyvatel, v případě Romů se jedná a sociální a vzdělanostní propad. Směrnice EC 2004/43 (tzv. směrnice o rasové rovnosti) definuje nepřímou diskriminaci jako zjevně neutrální kriterium, opatření či praxi, jež ve svém důsledku vede ke znevýhodnění určité skupiny….

Přesně takovému znevýhodnění jsou vystaveny romské děti v českých školách, jež systematicky ignorují potřeby dětí s jazykově kulturními specifiky či se sociokulturním znevýhodněním (financování asistentů a přípravných tříd z rozvojových programů MŠMT nelze považovat za opatření systémové). Výsledky výzkumu PISA OECD kriticky poukazují na vysokou korelaci výsledků a sociálního statusu rodiny (jinými slovy v České republice, podobně i v Německu, záleží úspěch žáků spíše na rodičích než na škole).

Na takovéto nastavení školského sytému pak nejvíce doplácejí ty nejzranitelnější skupiny obyvatel, mezi něž Romové patří (připomenu zde téměř 30 let staré, avšak stéle aktuální varování Charty 77 v Infochu o situaci Cikánů – Romů z prosince 1978). Letos sice ČR vyhrála spor o diskriminaci romských žáků u soudu pro lidská práva ve Štrasburku ( D.H. vs Česká republika), ale soud zároveň přijal odvolání, takže se spor bude opět projednávat, a to před velkým senátem.

Rok 2007 vyhlásila Evropská komise rokem rovných příležitostí pro všechny. Myslí tím snad EK takové příležitosti, kde budeme na rozdílné potřeby reagovat stejně? Zajisté ne, protože pak bychom se dopouštěli nepřímé diskriminace, tak jak ji definuje již zmíněná směrnice. Pokud se Česká republika chce připojit k zemím, které se snaží úspěšně vzdělávat své menšiny v souladu s evropským právem a na základě nezpochybnitelných výsledků výzkumu v oblasti sociolingvistiky, pedagogiky a ranné péče, pak by měl přestat ignorovat potřeby romských dětí v české škole. Popíráním problému není tím správným řešením a jak ukázal vývoj v posledních 17 letech, situace Romů v ČR se neustále zhoršuje, viz nedávná analýza o sociálním vyloučení či kauza deportace romských rodin ze Vsetína


* Viz např. stanovisko ČŠI z 11.prosince 2006: „ČŠI v rámci sledování začleňování žáků nikdy nezkoumá pouze určitou komunitu, ale všechny skupiny, kterých se problematika týká, z žádného materiálu ČŠI nezjistíte pouze problematiku Romů, navíc někdy je obtížné i o Romech mluvit, protože v dokumentaci školy žádné Romy nenajdete, všichni jsou Češi.“