pokuste se interpretovat následující text:

Adorno versus Kant

 

Adorno vymezuje osvícenství vzhledem k jeho cíli. Osvícenství představuje  takové myšlení, které je ze své podstaty pokrokové, neboť samo sebe chápe jako prostředek k uskutečnění emancipačních snah lidstva. Adornův pojem osvícenství obsahuje popis stavu, jehož se má díky osvícenství dosáhnout. „Cílem osvícenství v nejobecnějším významu pokrokového myšlení bylo od počátku zbavit lidi strachu a učinit z nich pány.“[1] Osvícenství je myšlení, které vyslovuje myšlenku osvobození a tuto myšlenku uskutečňuje tím, že člověka vymaňuje z jeho podřízenosti.

Osvícenství jako myšlení usilující o osvobození lidí připomíná Kantovu známou formulaci, že „osvícenství je vymaněním (Ausgang) lidí z nesvéprávnosti, za niž sami nesou vinu. Nesvéprávnost spočívá v neschopnosti užívat svůj rozum bez vedení jiného“.[2] Mezi Adornovým a Kantovým pojmem osvícenství je však zásadní rozdíl. Kant předpokládá, že člověk uskutečňuje ideu svobody tehdy, když začíná „svéprávně“ užívat rozumu a uvědomuje si, že je svobodný. „Svéprávný“ člověk se tak stává občanem, členem kritické světové veřejnosti, a „veřejně užívá“ rozumu. Každý člen světové veřejnosti má příležitost, aby platné zákony podrobil zatěžkávací zkoušce spočívající v otázce: „uložil by si takový zákon lid sám?“[3] Zákon, který neobstál, pak světoobčan může zpochybnit. Pokud užívání vlastního rozumu dává možnost posuzovat a měnit vládnoucí zákony a instituce, potom každý člověk je skutečnosti pánem, který dosud neví o svém panství. Pro Kanta znamená osvícenství „osvítit“ člověka, aby si uvědomil, že je pánem.

Adorno na rozdíl od Kanta uznává existenci poddanství, které si lidé sami nezavinili. Takové poddanství nevyplývá z toho, že lidé neznají svou moc, kterou jim dává svobodné užívání rozumu. Adorno má na mysli podřízenost jiného druhu. Je to podřízenost daná tím, že nad lidmi vládne pán, jenž je mocnější než lidé. Tím pánem je příroda. „Podstatou osvícenství je alternativa, jejíž nevyhnutelnost je nevyhnutelností panství. Lidé  museli stále volit mezi podrobením se přírodě a podrobením přírody.“[4]  

Také pro Adorna osvícenství znamená, že člověk užívá rozumu, ale rozumem poznává nutnost panství. Rozumem si člověk uvědomuje, že nad ním vládne příroda. Užívání rozumu však člověka neosvobozuje z poddanství. Vláda přírody nad lidmi se zakládá na skutečnosti, že fyzické bytí člověka je závislé na přírodě. Adornovo pojetí osvícenství vychází z existence živých lidí, kteří mohou hladovět a žíznit. Tímto marxovským motivem se Adornovo vymezení osvícenství zásadně liší od Kantovy definice.[5] Poddanství člověka se v první řadě vztahuje k povaze jeho fyzického bytí, ne k formě jeho racionality. Lidé přijímají základní emancipační požadavek osvícenství v zájmu své existence. Jsou totiž závislí na tom, co jim poskytuje příroda, která se řídí svými zákony a neohlíží se na potřeby člověka.

V Adornově výkladu není jasné, zda existuje možnost, aby lidé poznali své podrobení, a přesto se rozhodli přijmout své podrobení přírodě. Tento problém se týká toho, zda osvícenství dává skutečnou možnost volby, anebo vyslovuje alternativu, u které se dá zvolit jen jedna možnost: podrobit si přírodu. Tuto otázku můžeme pochopit rovněž takto: existuje alternativa mezi osvícenstvím a myšlením, které není osvícenské a neformuluje tuto alternativu? Podle našeho názoru nasvědčuje logika výkladu v „Dialektice osvícenství“ tomu, že Adorno považuje osvícenství za nutné. 

 



[1] DA/GS 3, 19.

[2] Kant, I: Beantwortung der Frage: Was ist Aufklärung? In: Bahr, E. (ed.), Was ist Aufklärung? s. 9.

[3] tamtéž, s. 14.

[4] DA/GS 3,49.

[5] Srov. např. Marx, K., Kritik der Hegelschen Dialektik und Philosophie überhaupt, in týž, Pariser Manuskripte, s. 124.

To add a new node, press the "Insert" key on the keyboard!
Get Adobe Flash player