Browse the glossary using this index

Special | A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | ALL

Page:  1  2  (Next)
  ALL

A

Akcent

Akcenty, diakritická znaménka - značky nad  nebo pod písmeny, která většinou upřesňují výslovnost. (V čeština např. háček, čárka)

D

DTP

DTP (Desk Top Publishing) - "stolní nakladatelství". Příprava a sazba publikací pro tisk pomocí stolního počítače, doplněného vhodnými periferními zařízeními.

E

Eset

Eset (řec. Isis) bezesporu patřila mezi nejvýznamnější bohyně starého Egypta a lze říci, že od dob Římských až podnes je vůbec nejpopulárnější egyptskou bohyní. Přesto, že její jméno můžeme jednoduše přeložit výrazy jako trůn, sídlo nebo stolice, je jeho přesný význam a vztah k Esetě stále předmětem diskusí. Podobně nejasný je i původ kultu této bohyně. Písemně je doložena až od 5. dynastie, ale již v Textech pyramid se objevuje poměrně často a od této doby hraje skrze úzký vztah k Usirovi v zádušních textech velmi důležitou roli. Jak její význam narůstal, přebírala vlastnosti i ikonografické motivy jiných bohyní (zvláště Hathory), s mnohými byla ztotožňována nebo synkreticky spojována. Byla pokládána za bohyni lásky, narozdíl od ni však zastupovala spíše mateřský a manželský cit oproti vášnivější a uvolněnější Hathor.

Eset patřila, spolu s Usirem, Sutechem a Nebthetou, k dětem boha Geba a bohyně Nuty. Byla tedy součástí velkého Devatera bohů z Iunu. Stala se manželkou Usira, který byl určen Gebovým dědicem – vládcem Egypta. Toto rozhodnutí, učiněné na úkor Sutecha, jemuž byly přiděleny pouštní, cizí a nehostinné oblasti, nakonec vedlo až k bratrovraždě. Žárlivý a mstivý Sutech zabil svého bratra, rozsekal jeho tělo a rozptýlil je po zemi. Truchlící Eset tělo hledala a s pomocí sestry se jí nakonec podařilo jednotlivé údy nalézt a spojit. Tajemným způsobem manžela (částečně nebo na čas) oživila a počala s ním dítě. Stále se ale musela skrývat před Sutechovým hněvem, a to především když vychovávala malého Usirova dědice, boha Hora. Podle textů nalezla útočiště v papyrusových houštinách označovaných Achbitej (v řec. textech Chemmis). Usirovo tělo podstoupilo vůbec první mumifikaci, jež byla provedena bohem Anupem, a zavražděný král tak mohl sestoupit do podsvětí. Tam však nadále zůstával v kritickém stavu mezi úmrtím a vzkříšením. Jako Anupovi pomocníci při posmrtné úpravě těla pro věčnost jsou uváděni čtyři synové Horovi. Příběhy o hledání mrtvého Usira a následném ukrývání jmenují jako Esetiny ochránce různé bohy (např. Thovta, Anupa či Sobka), kteří tak byli začleněni do dějů tzv. Usirovského cyklu. Poté co Hor dospěl, přednesl soudní spor k nejvyššímu tribunálu bohů o přiznání dědického práva a navrácení trůnu. V něm nakonec, po vítězství v soudní při i souboji se Sutechem, uspěl. Stal se tak právoplatným králem a Usir dosáhl vzkříšení a vstupu do blažené existence v zásvětí, kde se ujal vlády. A to také díky matčině účinné obhajobě, přímluvě a lsti, kterou se u soudu snažila domoci práva pro svého syna.

Řada mytologických příběhů i zmínek v jiných  textech odkazuje právě na roli Eset v těchto událostech. Obvyklým tématem je motiv Esety jako milující manželky a starostlivé matky. Mnoho náboženských a především magických textů vypráví o ochraně před nebezpečenstvími, kterou poskytovala svému malému synovi, nebo o magických praktikách, jimiž jej léčila např. po uštknutí štírem. Známé je též vyprávění o tom, jak Eset lstí usvědčila Sutecha z bezpráví. Božský tribunál se po neustálém orodování Eset za syna rozhodl přemístit přelíčení na ostrov, na nějž bude této bohyni zapovězen vstup. Eset si ale věděla rady. Vzala na sebe podobu krásné ženy a podařilo se jí nejen proniknout na ostrov, ale také okouzlit Sutecha a přimět jej, aby se sám usvědčil. Řekla mu, že je jejímu synovi cizí muž sebral dědictví po otci a vyhnal jej. Sutech se nad tím pohoršil a přislíbil tajemné krásce pomoc. Ta se však ihned proměnila do své pravé podoby a opět spěchala s bratrem k soudu. U bohů se lest nesetkala s podporou a pře musela pokračovat.

Z funkce matky boha Hora byla Eset zařazena do královské teologie jako božská matka panovníka. I její jméno může na tuto funkci poukazovat. Eset lze vnímat jako „personifikaci“ trůnu, a tudíž dárkyni a ochránkyni královského úřadu a „matku“ krále. Stejně jako její manžel byl spojován se souhvězdím Orion, byla Eset ztotožňována s hvězdou Sirius a tedy i s bohyní Sopdet, která ji v egyptském panteonu zastupovala. Velký důraz ve vlastnostech a schopnostech Esety byl kladen na její kouzelnou moc. Pomocí ní „oživila“ svého manžela i ochraňovala jeho potomka a dědice Hora. Nejdůležitější příběh přinášející zprávu o tomto aspektu jejího božství vypráví o tom, jak Eset lstí poznala pravé jméno boha Rea. K tomuto účelu stvořila hada, který uštkl slunečního boha a ten pak v pronikavé bolesti musel bohyni prozradit své pravé jméno a svolit k jeho vyjevení Horovi. Skrze moc tohoto jména mohl být Re uzdraven, ale ztratil část moci a suverenity, která tak přešla na Hora.

V rámci egyptské obliby duality a vytváření dvojic se Eset velmi často vyskytuje po boku své sestry Nebthety. Například při oplakávání Usira, kdy jsou obě bohyně někdy zobrazovány jako luňáci. Tento druh ptáka vydává pronikavý křik připomínající pláč a navíc se může živit i mršinami, a tak (podobně jako obě bohyně, ale za jiným účelem) usilovně hledá mrtvé tělo. Vztah k zemřelým a jejich ochraně pojil Eset i k bohyni nebes Nut, a tak někdy přebírala její atributy a přídomky (např. Prasnice). Dále Eset náležela, k bohyním označovaným Oko Reovo, podobně jako např. Hathor, Vadžet a Nechbet. Podle Plútarcha byla spojována s měsícem, to ale není z egyptských pramenů přímo potvrzeno. V díle tohoto řeckého autora nazvaném De Iside et Osiride (O Esetě a Usirovi) se zachovala nejúplnější verze mytologických příběhů týkajících se Esety a jejího vztahu k Usirovi, bohužel s četnými helénistickými doplňky a úpravami. Od Pozdní doby, kdy význam Esety i její funkce rostly, nesla tato bohyně rysy všeobjímajícího božstva. Takto byla přijata helénistickou kulturou jako Isis. V době ptolemaiovských vládců, kdy se částečně ujal pokus nahradit domácího Usira „mezinárodnějším“, tedy helénistickým Serapidem, se Eset (resp. Isis) pokládala za jeho manželku.

Eset je nejčastěji zobrazována v podobě ženy s hieroglyfickým znakem trůnu nad hlavou. Od Nové říše přebírá Hathořiny atributy - kravské rohy se slunečním kotoučem na hlavě, náhrdelník menit na krku a sistrum v ruce. Může držet i hůl ve tvaru papyrového stvolu a znak anch. Některé její podoby souvisejí s jednotlivými událostmi z jejího života. Například pokud je Eset zachycena jako okřídlená žena, pak ochraňuje Usira či zesnulého krále, resp. každého zemřelého, pokud zvedá svou ruku ke tváři, pak pro Usira truchlí, jindy je vyobrazena v pokleku, jak velebí vzkříšeného manžela, příp. znovuzrozené slunce, nebo v sedě při kojení syna Hora apod.  Souvislost s podobou luňáka byla zmíněna výše. Fakt, že mohla být spodobena jako kráva nebo žena s hlavou krávy (jedná se opět o atribut Hathory), nalezl mýtické vysvětlení v příběhu o souboji mezi Horem a Sutechem. V jednom okamžiku urputného klání mezi oběma bohy se Eset nad bratrem na okamžik slituje na úkor syna, který ji v zuřivém vzteku utne hlavu. Na její místo je následně vytvořena a vsazena hlava kraví. Ve své úloze bohyně stromu dávající obživu živým i zesnulým bývá zachycena v podobě stromu s některými lidskými rysy (např. hlava, ruce nebo prs). Eset je nábožensky i ikonograficky svázána se znakem tijet. Jedná se o tzv. Esetin uzel nebo Esetinu krev, který fungoval jako ochranný amulet, zpřítomňující moc bohyně. Původně snad šlo o „magický“ uzel nebo nějakou formu „tampónu“ zachycujícího menstruační krev. Tijet je někdy k Esetě doplňován jako atribut, jindy však může nést antropomorfní znaky a zastupoval bohyni samotnou. Eset-tijet pak působí podobně jako Usir-džed.

Poměrně dlouho byl v Egyptě Esetin kult závislý na kultu Usirovu, královské teologii a zádušních obřadech a této důležité bohyni se dostávalo „pouze“ vedlejších svatyní v chrámech jiných bohů. Se samostatnými chrámy postavenými především pro Esetu se tak setkáváme až ke konci historie faraonského Egypta, a to zvláště za Ptolemaiovců a následně za římské nadvlády. Nejdůležitějšími takovými kultovními středisky byly tzv. Iseum v dolnoegyptském Perhebejetu (dnes Behbét el-Hagar) a především chrámový komplex na ostrově Fílé, který zůstal do první poloviny 6. století posledním fungujícím pohanským chrámem v Egyptě. Avšak již od nejstarších zmínek o této bohyni, zasahovala úcta k ní do všech aspektů života, a proto se s ní setkáváme ve většině náboženských dokumentů, od Textů pyramid, přes mytologické příběhy a královskou teologii, až po magická říkání. Mimo území Egypta byla Eset uctívána nejdříve v Byblu. Podle jednoho z příběhů zde Eset nalezla tělo svého manžela, které sem v truhle doplavalo až z Egypta. Ovšem totožnost Byblu v textu s Byblem předovýchodním je sporná. Největšího rozmachu se Esetin kult dočkal v helénistické a římské době, kdy se připojil k významným mysterijním kultům tehdejšího světa. Hlavním zdrojem poznání tohoto fenoménu je zpráva o Isidiných iniciačních obřadech zaznamenaná římským autorem Apuleiem. Někdy byla Isis Řeky ztotožňována s Deméter. Popularita, jíž se v období helénismu těšila některá egyptská božstva i mimo svou vlast, způsobila, že se tyto postavy postupně měnily. Tak se z Usira stal Osiris a Eset se změnila v Isis. Nejednalo se pouze o obměnu jmen, nýbrž proměnu celé božské bytosti. Narozdíl od Esety se k Isidě váží odlišné nebo upravené atributy, styl zobrazování i některé jiné vlastnosti, příběhy či mýty.


H

Hathor

Vedle Esety byla Hathor jednou z nejpopulárnějších, nejmocnějších a nejdůležitějších bohyní starověkého Egypta, jejíž kult sahá hluboko do historie. Jméno bohyně je složeným tvarem Hat-hor či Hut-Heru s významem Příbytek (Palác) Horův. Tímto termínem je dána jak rodinná vazba, tak základní aspekt jejího božství. Hathor zastupovala a ztělesňovala nebesa a nebeskou klenbu (v tomto aspektu je ztotožňována s Nutou a Mehetueretou) a byla i matkou či později spíše manželkou boha Hora (zde splývá s Esetou). Jako nebeská bohyně a matka slunce spojovaná s denní i noční oblohou byla od počátku stylizována do podoby krávy, která zůstala po celou dobu jejím hlavním ikonografickým ztvárněním. V této úloze navazuje na prastarou bohyni Bat, se kterou ve Střední říši splynula, resp. ji svým kultem překryla.

Skrze vazbu na slunečního boha Hora byla již v době Staré říše dána do souvislosti s Reem jako jeho dcera nebo manželka. S tím se pojí i její tituly Zlatá a Oko Reovo. Podobně jako Nut byla pro Egypťany personifikací a patronkou nebeské oblasti, kam odcházejí zesnulí a kde se rodí k novému životu v zásvětí. Proto bývá identifikována i s Imentetou, bohyní Západní říše zemřelých. Od 18. dynastie byla uctívána též v roli bohyně oblasti Západního Vasetu (řec. Théb) a tamních nekropolí, kde přijímala zesnulého do své náruče podobně jako zapadající slunce. Bývá nazývána Paní Západu nebo Hora Západu a v podobě krávy hledící přes papyrovou houštinu ze Západního pohoří je zachycena  na vinětách Knihy mrtvých. Též v zásvětí samotném pečovala o zemřelé a ve svém přízvisku Paní sykomory jim v podobě „stromu hojnosti“ poskytovala výživu. V Dokladech pro dýchání byly zemřelé ženy ztotožňovány s Hathorou (pomocí označení Hathor N.) a muži s Usirem.

 

Je zřejmé, že role matky Hora obsahovala i úlohu božské matky panovníka. Tak může být Hathor zobrazena např. v podobě krávy, která svým vemenem kojí krále, a to i dospělého. Hlavní královské manželky někdy vykonávaly funkci kněžky této bohyně. Od Nové říše se setkáváme se sedmi „sudičkami“ v podobě krav s označením Hathory, které při porodu určují osud dítěte. V souvislosti s porodem a mateřstvím, nad kterými také bděla, se Hathor s přídomkem Překrásná stala nejdůležitější egyptskou bohyní lásky, vášně a sexuality. Především kvůli těmto vlastnostem a funkcím ji Řekové ztotožňovali s Afrodítou. S potěšením a radostí se pojí i další její zaměření, a to na hudbu, zpěv, popíjení alkoholických nápojů (především piva) a libou vůni. Tomu všemu vládla v každodenním životě a především v kultickém užití. Například při chrámové hudbě nebo u příležitosti zvláštních slavností a svátků. Jedny z nejbujarejších byly strojeny právě na počest Hathory.

 

K tomuto aspektu jejího božství se váže i příběh zaznamenaný v tzv. Knize o nebeské krávě. Vypráví o tom, jak za vlády zestárlého boha Rea přestávali lidé respektovat řád maat a podněcovali rebelii. Re se však rozhodl lidstvo za jejich prohřešky zničit a vysílá s tímto úkolem své Oko, bohyni Hathor, která je zde ztotožňována se Sachmetou. Poté, co je část lidstva vybita, se Reovi svého lidu zželelo a rozhodl se jej ušetřit. Zuřivou Hathoru však již nešlo odvolat, a tak ji zastavuje lstí. Nechává vytvořit 70 000 džbánů krvavě červeného piva, jímž zalije pole, kde má bohyně druhý den vraždit. Hathor/Sachmet v domnění, že se jedná o krev, všechno pivo spořádá a opije se. Tím utichne její krutost i hněv. K dalším mytologickým motivům náleží i příběh vyprávějící o útěku „Slunečního oka“ v podobě zuřivé lvice do Núbie, odkud ji na Reův příkaz přivádí bůh Thovt. Stejně jako v mýtu prvním musela být běsnící lvice upokojena. Zde se tak děje pomocí ponoření do chladivých vod Nilu. V tomto textu, někdy nazývaném Mýtus o Slunečním oku, Hathor jako Oko Reovo splývá s hlavní postavou příběhu, Tefnutou. Hathořina vazba na boha Hora a podobné vlastnosti s Esetou snad vedly k domněnce, že v papyrusových houštinách Chemmidy byl malý Hor odkojen božskou krávou (Eset/Hathor). V líčení sporu a boje mezi Horem a Sutechem se Hathor objevuje ve scéně, kdy unaveného Rea potěší obnažením své tělesné krásy. Navíc se o ní někdy hovoří v souvislosti s uzdravením Horova oka, které mu Sutech v souboji vypíchl.

 

Významná úloha bohyně Hathory spočívala též v dohlížení nad cizími zeměmi a jejím spojení s nimi. Z tohoto důvodu byla vnímána jako patronka obchodu, cest, výprav a dobývání nerostného bohatství v příhraničních nebo zcela cizokrajných oblastech. Na Sinaji, kde se získával mimo jiné tyrkys, měď a malachit, byla Hathor jako Paní tyrkysu či Paní fajánse hojně uctívána. Sám její kult proniknul na cizí území, zvláště na Přední východ. Chrám zasvěcený této bohyni je doložen např. z Byblu. Zde byla velebena s titulem Paní Byblu.

 

Zobrazování bohyně Hathory zná tři hlavní varianty, a to podobu krávy, ženy s kraví hlavou a čistě antropomorfní podobu ženy. K jejím nejdůležitějším atributům patří dlouhé kravské rohy, mezi nimiž se nachází sluneční kotouč s kobrou (ureem), náhrdelník menit, znak anch, hůl v podobě papyrového stvolu i hůl vas. V pozdějších dobách, především za Ptolemaiovců a v římské době byly rohy a sluneční kotouč doplněny o dvě vysoká pera. V roli Paní Západu nesla, shodně s Imentetou, na hlavě hieroglyfický znak pro „západ“. Posledním z nejběžnějších způsobů vypodobnění této bohyně byl ženský obličej zobrazený nezvykle zepředu s kravskýma ušima a mohutnou parukou. Tato podoba je snad odvozena od Bat a objevuje se především na sloupových hlavicích a hudebních nástrojích zvaných sistra. Sistrum, které se rozeznívalo chřestěním, bylo jedním z Hathořiných atributů a často se jej užívalo v obřadech (nejen) na její počest.

 

Kult bohyně Hathor je prastarý. Protože je doložen z různých oblastí jak Dolního, tak Horního Egypta, vedou se o lokalizaci jeho původu spory. K významným střediskům náleží např. Kóm el-Hisn (řec. Momemfis) ve 3. dolnoegyptském kraji, Gebalén (řec. Afrodítopolis) ve 3. hornoegyptském kraji, Kes (řec. Kusai, arab. Kúsíja) a Meruer (řec. Moírai, arab. Mér) ve 14. hornoeg. kraji, Atfíh (eg. Tepihu, řec. Afrodítopolis) v 22. hornoeg. kraji a zvláště Dendera (eg. Tareret nebo Iunit, řec. Tentyra) v 6. hornoegyptském kraji. Díky důležitosti a oblibě byla Hathor ztotožňována a synkreticky spojována s mnoha bohyněmi. V rámci teologie Amonových kněží z Vasetu splynula s Mutou, v Elefantině s ní byla identifikována Satet atd. Nejstarší chrám zasvěcený Hathoře pocázející z 3. dynastie byl zatím nalezen v Gebalénu. Ve 4. dynastii se setkáváme se svatyní této bohyně v údolním chrámu pyramidového komplexu krále Rachefa. Od Střední říše vzrůstá význam jejího chrámu v Dendeře. Vzestup úcty lze pozorovat v oblasti Západního Vasetu (řec. Théb), kde je následně kult Hathory v Nové říši přítomen v královských zádušních chrámech v Dér el-Bahrí. Nejznámějším a nejlépe doloženým pramenem pro poznání Hathořina kultu je řecko-římská doba a její „příbytek“ v Dendeře. Zde byla Hathor, Paní Dendery, úzce spojována s Horem uctívaným v nedalekém Edfú. Obě božstva byla pokládána za manžele a z jejich svazku měli povstat dva synové, Ihej a Harsematauej. Posvátná svatba Hora a Hathory se rituálně uskutečnila za novu během třetího měsíce léta, poté co bohyně po několikadenním slavnostním procesí dorazila do Edfú. Vedle novoročního spojení se sluncem na střeše chrámu, patřily k významným slavnostem svátek opilosti a oslava návratu bohyně z Nubie. Oba odkazují na výše zmíněné mytologické motivy. Kromě oficiálního kultu je Hathor zastoupena i v lidové zbožnosti a na amuletech.


I

Inklusivní vzdělávání

Integrace v pedagogickém smyslu je myšlenka zachování a obnovy společného prostoru k životu a učení lidí s postižením  a bez postižení, tak se mohli všichni odpovídajícím způsobem rozvíjet a byli při tom obohaceni.

Integrace je v současné době širokým mezinárodním hnutím za prosazování práva člověka na rovnocennou a rovnoprávnou účast na společné, nevylučující a nevydělující kultuře.

Inkluse je charakteristikou tkové kulturní společnosti, na jejímž životě se podílejí všichni bez rozdílu.

Inklusivní vyučování se opírá o všeobecnou bazální pedagogiku orientovanou na dítě, a jeho cílem je bez sociální segregace vyhovět výchovným a vzdělávacímpotřebám každého jednotlivého žáka.


K

kapitálky

Kapitálky - písmo, ve kterém malá písmena mají stejný tvar jako písmena velká, jsou však asi o 1/3 menší.

kód znaku

Kód znaku - desítkové nebo šestnáctkové číslo jednoznačně určující daný znak.


L

logogram

Logogram - často se vyskytující slovo psané jediným znakem (např. %, §)


M

majuskule

Majuskule - velká písmena.

P

Písmo

Písmo - způsob zápisu jazyka


Page:  1  2  (Next)
  ALL