Úkol: Slovník - Cesty k nezávislosti: Jak se vyvíjí autonomie s identitou

Novotný (2015) popisuje antikoncepci jako biologické, mechanické a chemické (hormonální) metody, které dovolují intimní styk mezi mužem a ženou, a které brání těhotenství.

Dle Rokyty (2015) se jedná o reverzibilní ochranu před početím, která má splňovat určité podmínky – musí být účinná, spolehlivá, jednoduchá, cenové dostupná a nesmí poškozovat zdraví ženy nebo plodu v případě selhání. Dále také uvádí typy antikoncepce přirozené, bariérové, hormonální, gestagenní a kombinované.

Mroczkowská (2016) v příručce o sexu pro mentálně znevýhodněné osoby informuje o tom, že antikoncepce je ochrana proti otěhotnění a je důležité vybrat správnou po konzultaci s lékařem a také upozorňuje na to, že hormonální antikoncepce nechrání před pohlavními nemocemi.

Str. 114

MROCZKOWSKÁ, Pavlína, Michaela STOKLASOVÁ, Zdenka MIKOVÁ, Anna BLAŽKOVÁ, Barbora UHLÍŘOVÁ, Xenie DOČKÁLKOVÁ a Jana STEJSKALOVÁ. Láska, sex a já. Ilustroval Helena NEUBERTOVÁ. Praha: Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, [2016]. Už vím! ISBN 978-80-906224-2-5.

NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 5., rozšířené a upravené vydání. Praha: Fortuna, 2015. ISBN 978-80-7373-128-1.

ROKYTA, Richard. Fyziologie a patologická fyziologie: pro klinickou praxi. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4867-2.

              Podle Luciena Augera, má většina emocí základ v myšlenkách, kterými jedinec živí svou mysl. Odlišnost emocí každého jedince vysvětluje tím, že každý jedinec má jiné vlastnosti, zájmy, znalosti nebo způsoby vnitřního prožívání. Skutečnost je pouze spouštěč emocí.

          Alena Plháková uvádí, že emoce mají tři vzájemně propojené složky: subjektivní fenologická komponenta, výrazové chování a tělesná složka.

             „Emoce: biologicky účelné adaptace, evolučně starší, a proto silnější a hůře ovlivnitelné než rozumové procesy; spojovány s činností limbického systému; v zásadě jde o hodnotící reakce na podnět; zahrnují: fyziologické změny, prožitky libosti a nelibosti, motorické projevy, zaměřenost a vyšší či nižší pohotovost k jednání.“

HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178- 803-1.

PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1387-3.

AUGER, Lucien. Strach, obavy a jejich překonávání. Praha: Portál, 1998. Rádci pro život (Portál). ISBN 80-7178-231-9

Pojem vychází z humanistické psychologie a teorie motivace, který do psychologie zavedl především Abraham H. Maslow a dále ho rozpracoval Carl R. Rogers. Tímto pojmem se rozumí potřeba rozvíjení všech aspektů lidského potenciálu na fyzické, psychické i sociální úrovni. Projevuje se jako schopnost rozšiřovat své poznání, rozvíjet své dovednosti a sebeuplatňovat se, seberozvíjet se.

Seberealizace je v psychologii považována za jeden ze základních úkolů každého jednotlivce. Základním předpokladem pro dosažení seberealizace je hluboké sebepoznání všech aspektů lidské osobnosti. Seberealizovaná osoba se stává lidsky autonomní, otevřenou vůči zkušenosti a vytvářející harmonické vztahy.

MASLOW, ABRAHAM: Motivation and personality, Harper, New York, 1954

NAKONEČNÝ, Milan: Lexikon psychologie, Vodnář, Praha, 1995, str. 397

NAKONEČNÝ, Milan: Úvod do psychologie, Academia, Praha, 2003, str. 465

VÝROST, Josef, SLAMĚNÍK, Ivan: Aplikovaná sociální psychologie III, Portál, Praha, 2001, str. 304

Afiliace patří mezi základní lidské potřeby. Tento termín vyjadřuje potřebu člověka vyhledávat a navozovat vztahy s ostatními lidmi. U každého člověka je síla této potřeby jiná a mění se v závislosti na daných situacích. Potřeba afiliace se projevuje různě, ale nejčastěji touhou po navození těsného a dlouhodobého vztahu. Potřeba afiliace se zvyšuje v případě, když člověk prožívá strach, nejistotu nebo ohrožení. V takových to případech člověk obzvlášť pociťuje potřebu přítomnosti jiných osob. Přináší to člověku vzájemnou podporu, porozumění a jakési uklidnění.

I přes silnou touhu po navození a udržení vztahu s jinými lidmi, člověk občas vyhledává samotu. V tomto případě máme možnost přemýšlet o svém životě a řešit různě složité životní situace. Samota dokáže přispět k psychické pohodě člověka.

Zdroj:

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1428-8.

Zuzana Nováková, 1. ročník NMgr. SPG - VZ

Implicitnost - zahrnutý, obsažený, ale nevyjádřený přímo. 

Z pohledu zahraničních autorů v publikaci Od implicitních teorií výuky k implicitním pedagogickým znalostem - Vlastimil Švec (Brno, 2006) v pedagogice můžeme mluvit o implicitních znalostech (skrytých znalostech - tacit knowledge). M. Polanyi (1958, 1967) rozvíjí teorii osobních znalostí. Vychází z předpokladu, že lidmi využívané znalosti jsou veřejné a do jisté míry osobní. 

Sternberg (1999) implicitní znalosti charakterizoval těmito znaky: 

Moratorium (str.26)

Podle autorů Ježek, Macek & Bouša společnost obvykle poskytuje dospívajícím lidem chráněný čas pro hledání a experimentování v různých oblastech života. Toto “odkládání” dospělosti označují slovem moratorium.

V Akademickém slovníku cizích slov A-Ž popisují autoři Petráčková Věra a Kraus Jiří a kol. slovo moratorium jako ekonomický, společensko-politický a právní odborný pojem, který znamená odklad splatnosti nějakého závazku, odložení splatnosti nějakého dluhu vlivem mimořádných okolností.

V politice se výraz moratorium využívá pro označení mezinárodně dohodnutém dočasném zastavení nějaké důležité činnosti. Může se jednat o dočasné zastavení výroby či výzkumu. 

Zdroje:

Cesty do dospělosti. Psychologické a sociální charakteristiky dnešních dvacátníků | FSS| Munispace – čítárna Masarykovy univerzity. [online]. Dostupné z: https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/864

PETRÁČKOVÁ, Věra a Jiří KRAUS. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0497-1.

KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1351-2.

Sebejistota (sebevědomí) (str. 87-89)

Sebejistota silně souvisí s optimismem, resp. pesimismem. Jak sebejistota, tak optimismus jsou vlastnosti, které se zakládají již v raném mládí. Rozvíjet sebejistotu později je obtížné.

Zahrnuje sebepoznání a zároveň dává tomuto obrazu vlastního Já určitou hodnotu. Ta se projevuje jako představa vlastních možností v aktuálním sociálním kontextu. Z toho vyplývá i očekávání úspěšnosti.

Všichni lidé si od dětství vytvářejí názor na své schopnosti, vlastnosti a stupeň společenského uznání. Součástí jsou i zklamání a prohry. Tyto vjemy představují jakýsi kredit nebo dluh na osobním účtu jedince ve vztahu ke společnosti. Soubor těchto prožitků spolu s ideály a hodnotami nabytými prostřednictvím výchovy tvoří součást osobnosti jedince.

Dle Hartla je to vědomí vlastní ceny a schopností, provázeno vírou v sebe a v úspěšnost budoucích výkonů. Nedostatečné uznání a málo chvály v dětství mají za následek nízké sebevědomí, někdy na celý život.

Zakladatel nedirektivní psychoterapie, Carl Rogers, definuje: „Sebevědomí je hodnota, jakou sami sobě přisuzujeme.“

Důležitá je zdravá míra sebejistoty a sebevědomí. Člověk musí hodnotit sám sebe přiměřeně možnostem a situaci. Nepodceňuje se, ale zná svou cenu.

SEDLÁČKOVÁ, Daniela. Rozvoj zdravého sebevědomí žáka. Praha: Grada, 2009. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024726854.

HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN 8071788031.

NOVÁK, Tomáš. Jak vychovat sebevědomé dítě. Praha: Grada, 2013. ISBN 9788024745220.

Pojem singles je na straně 12.

V 70. letech minulého století se singles definovali na základě rodinného stavu, byl jím tedy každý člověk, který nebyl v manželském svazku. (Tomášek, 2006) To znamená, že šlo i o rozvedené, ovdovělé nebo o partnery, kteří společně žili bez oddacího listu.

I dnes můžeme narazit na některé definice, které se opírají pouze o manželství. "Pojem singles označuje jedince, kteří nechtějí vstupovat do manželství, protože jim život o samotě v zásadě vyhovuje. Motivací je především větší množnost věnovat se kariéře, osobním zálibám, vstupovat do více sexuálních vztahů. Druhou stránkou tohoto životního stylu jsou pocity osamocenosti a izolace." (Jandourek, 2003)

Obvykle však většina autorů neposuzuje singles podle rodinného, ale podle partnerského stavu. Tomášek (2006) posuzuje tento jev také v souvislosti s partnerským životem, tedy z hlediska nepřítomnosti partnerského vztahu. Podle něho tato nová životní fáze v mladém dospělém věku, souvisí se záměrným upřednostňováním jiných aktivit, než je hledání partnera a zakládání rodiny. Jedná se především o aktivity, které slouží k seberozvoji. Velmi podobně se na tento fenomén kouká i Možný. Singles bere jako mladé dospělé jedince, kteří žijí sami bez partnera a dětí, aby se mohli rozvíjet a především tak částečně vyhovět tlaku pracovního trhu. (Možný, 2008)

Literatura:

• JANDOUREK, J. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-749-3.
• MOŽNÝ,I. Rodina a společnost. Praha: SLON, 2008. ISBN 978-80-86429-87-8.
• Tomášek, M. „Singles a jejich vztahy; kvalitativní pohled na nesezdané a nekohabitující jednotlivce v České republice.“ Sociologický časopis, 2006, 42 (1), 81 – 105.

Mentální anorexie (str. 96 - 97)

Mentální anorexie je restriktivní porucha příjmu potravy (odmítání příjmu potravy). Postihuje převážně pubertální a adolescentní dívky a mladé ženy. Chlapci a muži nejsou úplně vyloučeni, ale odhaduje se 1 chlapec na 10 – 20 dívek a žen. U mentální anorexie prakticky nejde o klinické nechutenství, ale o redukci příjmu potravy a přemáhání hladu ve snaze snížit hmotnost. Nejprve začínají omezovat vydatná tučná jídla, postupně začnou redukovat i potraviny s minimální kalorickou hodnotou, často i příjem tekutin nebo pijí jen čistou vodu. Bývají velmi hubení, ale přesto mají pocit, že jsou tlustí. Pokud tyto lidé hladovění nevydrží, tak si následně záměrně vyvolávají zvracení. Často nadměrně cvičí. Omezování příjmu potravy, zvracení, nadměrná aktivita a cvičení mají za následek kontrolu hmotnosti a někdy až zastavení pubertálního dospívání.^[1]
Hubnutí pak vede k podstatným tělesným změnám: ztráta menstruace u dívek, vypadávání vlasů, suchost kůže, zvýšená lomivost nehtů, bolesti břicha, zácpa, typicky zvýšená hladina cholesterolu, snížení tepové frekvence, srdečních arytmií a až k srdeční zástavě, metabolické změny, svalová slabost, změny v krevním obrazu, změny hormonální, osteoporóza atd.^[2]  U takto nemocných mladých lidí se velmi často vyskytují depresivní projevy v chování, které jsou vázány na hladovění. Také trpí poruchami spánku, špatně se koncentrují, často se sociálně izolují. Nemocné dívky, příp. i chlapci, jsou velmi citliví na stres, na negativní vlivy, na narušené vztahy a komunikaci v rodině a mezi vrstevníky, na požadavky školy.

Léčba mentální anorexie probíhá hospitalizací nemocného na psychiatrickém oddělení. Doba hospitalizace je 2-3 měsíce. Léčba se zaměřuje jak na váhový přírůstek, tak na psychologické problémy nemocného.^[3]

Řezáč (s.261, 1998) definuje pojem jako synonymum k zjišťování, určování, z psychologického hlediska ztotožnění se s někým.

Identifikace (s.140, Nakonečný, 1995)

• Psychologický proces – Jedinec zvyšuje svůj pocit hodnoty, řídí-li své chování podle jiné osoby a často zvnitřňuje její hodnoty a názory, tím se podílí na úspěších druhého.
• Příklad – Asistent nebo zástupce nadřízeného nezřídka napodobuje jeho řeč, gesta, vkus, oděv a jednání.

Burr (2003) (s.79, Gallard, Cartmell, 2015) argues that social contstructionism believes that human beings focus on the interactions that we have with others and we use them to construct who we are. Therefore, your identity is made up your inner preferences but also your social self and the discourses that surround any activitiess that you undertake.

Helus říká (s.113, 2010)že, základem identifikace je, že dítě přejímá za své určité postoje druhého člověka (matky, otce) tím, že se jakoby tímto člověkem samo stává, jakoby jej přijalo do sebe a dívalo se na sebe sama a události kolem jeho očima.

Identifikace (Helus, s.114, 2010) je taky dle Freuda důležitým procesem ve vývojové psychologii. Hraje velkou roli při vzniku superega a pomáhá vyřešit „Oidipský konflikt“ (děti ve věku 2,5-5 let se upínají na rodiče opačného pohlaví) jedinec tak může ve svém vývoji dospět k pohlavnímu sebeuvědomění. Identifikace s rodičem stejného pohlaví je řešením tohoto problému.

Použitá literatura:

ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931-48-6.

NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon psychologie. Praha: Vodnář, 1995. ISBN 80-85255-74-x.

GALLARD, Diahann a Katherine M. CARTEMELL. Psychology and education: foundations of education studies. Oxon: Routledge Taylor and Francis Group London and New York, 2015. ISBN 978-1-138-78349.

HELUS, Zdeněk. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada, 2007. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-1168-3.